Jak odbrzdit Česko? Musíme inovace nejen vymýšlet, ale i prodávat. A tlačit na politiky a investice do vědy
Jak odbrzdit Česko a inovovat? O tom píšou Martinové Matuš a Felcman
Inovace. Klíč k rozvoji, hnací motor. Jenže u nás je notně zadřený. Intenzivně sice probíhá debata o tom, zda budeme i nadále v mnoha oblastech především montovnou bez větších přidaných hodnot, posun k moderněji laděnému státu, který sází na nové technologie, digitální firmy i státní správu, je však zatím spíše v nedohlednu.
Proč se málo a špatně inovuje, které země si vzít za vzor a zda se blýská na lepší časy? Nad tím přemítají produktoví manažeři Martinové Matuš a Felcman, kteří společně ještě donedávna působili v tuzemském startupu Productboard. Druhý jmenovaný nově působí v jiném českém startupu Deepnote.
***
Vzpomeňme na jeden slavný prezidentský novoroční projev: naše země nevzkvétá. Tedy alespoň co se týče vymýšlení technologických novinek, které by se dostaly do světa. Jistě, neustále se přetřásá Průmysl 4.0 a další iniciativy, faktem ovšem je, že proti rozvinutým zemím jsme o několik let pozadu.
Přitom bychom se tolik potřebovali posunout od země stojící na průmyslu ke stavu, kdy ekonomiku táhnou digitální firmy. Dovolte malé zamyšlení nad tím, jak jsme se k současnému stavu dopracovali, kde se můžeme inspirovat a co dělat, aby nám v této důležité oblasti neujel vlak.
Mezi postkomunistickými zeměmi jsme, co se inovací týká, stále v popředí – společně s Estonskem, které je ale o notný kus dál, viz níže. My ale musíme mířit výš. A ve srovnání se zbytkem Evropské unie už na tom zdaleka tak dobře nejsme. Podle v létě zveřejněného Evropského srovnávacího přehledu inovací jednotlivých zemí pro rok 2021 (EU Innovation Scoreboard 2021) se evropská inovační výkonnost neustále zvyšuje, od roku 2014 v průměru o 12,5 procenta.
Varování pro nás: méně výkonné země rostou rychleji než země s vyššími výkony, čímž se mezi nimi rozdíl v inovacích vyrovnává. Česko sice inovační výkonnost zlepšilo o 10 až 15 procentních bodů, ale to bohužel nestačí a my se každým rokem ve srovnání s průměrem EU posouváme níž a níž. Zkrátka: nesmíme ztrácet čas, Evropa nám v inovacích ujíždí.
Není třeba vidět černě všechno, spíš jde o to, jak nestagnovat. Třeba největší český výrobce aut se snaží, zakládá nejrůznější inkubátory a usiluje o to, aby se inovovalo tady a nejen u koncernové matky. Skvělé úspěchy slaví například Avast, našlápnuto má řada dalších nejen technologických firem jako Ytica, Mews, Kiwi, Twisto či Rohlík.
Ale to nestačí, jako země musíme přidat.
V čem je potíž? Jsme spíš onou tolik omílanou montovnou. Outsourcujeme nápady, které vznikají ve Spojených státech, v Japonsku, kdekoli – a u nás je jen realizujeme. Bohužel to platí i v digitální sféře: vymýšlí se jinde a u nás se pak kóduje, upravuje, ladí.
Kutil Tim a ti další
Nemáme totiž tradici inovačních center, kde se vymýšlejí novinky, realizují a prodávají se. Nepomáhá ani to, že ve srovnání se západním světem je u nás málo podnikatelů.
Jedno Čechům vždycky šlo: zlepšováky. Kutilství, vymýšlení, jak tu či onde něco vylepšit, usnadnit si práci, zvýšit produktivitu. Říkáme tomu inženýrské inovace – nějaký proces se o pár procent vylepší, například se vymyslí dvakrát rychlejší databáze nebo vylepšený programovací jazyk. A inovace je na světě! Jenže ne taková, která by obor posouvala dál, uspěla by na trhu, prodávala se.
Ještě před sto lety byly i české země na vrcholu i ve vymýšlení inovací, které od nás přebíral celý svět. Pak nám ale čtyři dekády ukradli komunisté. Nastoupil mentální model sdílení úplně všeho, kdo nekrade, okrádá rodinu, však to znáte. Nápady se necenily, o věcech se rozhodovalo podle plánů, nikoli podle byznysového dopadu.
Stali jsme se montovnou a zůstali jí dodnes. Samozřejmě není všechno černé, i u nás je spousta firem se skvělými nápady, které zároveň dokázaly prodat (viz zmiňovaný Avast, Mews, Kiwi nebo Rohlík). Chtělo by to ale větší tempo.
Vnímáme u nás ještě jeden rys – jsme nedůvěřiví. Bojíme se, že dobrý nápad nám někdo ukradne. Čímž se ale zároveň připravujeme o cennou zpětnou vazbu, která ideu posouvá dál. Především severoamerická tradice je ale právě opačná – dělit se o své nápady a myšlenky, pomáhat ostatním se rozvíjet, propojovat se.
Od koho opisovat?
I malá země jako Česko totiž může být obrovsky inovativní. Pohleďme na Izrael (8,6 milionu obyvatel), který má ze všech zemí světa největší počet startupů na obyvatele.
Roli tam hraje kulturní a historické pozadí: Izraelci vždy museli hodně moc vymýšlet, aby vůbec přežili – proměnili poušť na úrodné místo s vodou, kde se daří zemědělství; okolí na ně neustále útočilo, museli vymyslet, jak se chránit. A tak dále a tak dále. Logicky to vedlo k tomu, že se stali úspěšnými i v byznysu.