Jak se točí nukleární exploze? Tvůrci vysvětlují, jak se Oppenheimer obešel bez počítačových efektů

Režisér Christopher Nolan se ve svých filmech snaží co nejméně používat digitální vizuální efekty. Platilo to i pro výbuch atomové bomby v Oppenheimerovi.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

oppeneimer-christopher-nolan-universal

Foto: CinemArt

Film Oppenheimer

0Zobrazit komentáře

Skutečnou nukleární bombu filmová produkce samozřejmě odpálit nemohla. Filmaři se jí ale pokusili co nejvíce přiblížit vizuálně bez pomoci počítače. To a mnoho dalšího přináší nové vydání newsletteru Watch, kde shrnujeme nejzásadnější dění ve filmovém i televizním světě, upozorňujeme na zajímavé trailery a doporučujeme, co si pustit. Přihlásit se k jeho odběru můžete v boxu níže.

Každý pátek vám ukážeme nové filmy, seriály a tipy, co sledovat nejen o víkendu.

Newsletter Watch | Poslední vydání

Christopher Nolan je známý mimo jiné tím, že ve svých filmech používá co nejméně digitálních vizuálních efektů – co na tom, že má na velké plátno dostat Trinity, tedy první test atomové bomby. Režisér dlouho nebyl příliš sdílný ohledně toho, jak výsledné záběry získal, více ovšem prozradili samotní tvůrci triků.

„Digitální efekty vás málokdy dokážou strhnout. Mají tendenci působit bezpečně. I když jsou úctyhodné a nádherné, je těžké vás díky nim přimět cítit nebezpečí. My jsme ale prezentovali ultimátní nebezpečí, takže jsme potřebovali, aby to na publikum působilo děsivě, nepříjemně, jako hrozba,“ vysvětlil Nolan pro magazín Empire. Šéf speciálních efektů Scott R. Fisher, který s režisérem začal pracovat několik měsíců před samotným natáčením, přiblížil, jak toho dosáhli.

OPPENHEIMER

Foto: CinemArt

Christopher Nolan při natáčení filmu Oppenheimer

Mezi základní úkoly patřilo zprostředkovat Oppenheimerovy myšlenky o zběsilých jevech na subatomární úrovni. Nakonec se rozhodli pro jakýsi kompromis mezi realistickým vyobrazením a ilustracemi, jaké diváci znají třeba ze školy. Vytvořili je různými kombinacemi stovek experimentů s kolizemi ping-pongových míčků, barvou házenou na stěnu či světélkujícími roztoky hořčíku, točením malých kuliček na dlouhých drátech apod. Výsledkem byly záběry pohybujících se protonů, neutronů a elektronů, mezi nimiž film často přestříhává. Pro vize zničení světa točili filmaři i skutečné rakety, které zvětšili a zpomalili.

Natočit Trinity bez detonace skutečné atomové bomby bylo paradoxně snadnější. Fisherův tým zachytil různě velké exploze benzínu, propanu a hořčíkového a hliníkového prášku, které v kombinaci daly vzniknout efektu oslňující záře. „Velký objem hořícího paliva má tendenci nabýt tvaru hřibu,“ vysvětlil Fisher serveru IndieWire. Pak šlo jen o hraní si s perspektivou a umístění výbuchu tak, aby byl relativně blízko kamery a působil mnohem větší než ve skutečnosti. Samozřejmě i zde ke slovu přišlo zpomalování nebo kombinace více elementů pro přesvědčivě děsivý výsledek.


Co ukazují trailery

Bod obnovy

První seriózní české sci-fi za několik desítek let se sice nesetkalo jen s nadšením, přinejmenším audiovizuální stránka ale přesvědčila. Právě ta dostává hlavní prostor i v novém traileru příběhu z budoucnosti, kde se neumírá. Více zde.


Co hýbe světem filmu a televize

Margot Robbie za Barbie dostane 50 milionů dolarů

Barbie se stala nečekaně velkým hitem a v současnosti má na kontě už přes 1,2 miliardy dolarů v příjmech. Neznamená to jen velkou výplatu pro studio, ale také pro tvůrce v čele s představitelkou hlavní role a producentkou Margot Robbie. Ta by si měla podle reportu serveru Variety přijít až na 50 milionů dolarů, v přepočtu 1,1 miliardy korun. Nemalý bonus by měla dostat také režisérka Greta Gerwig, která je nyní jedinou samostatnou filmařkou, jejíž snímek překročil miliardové příjmy.


Co si pustit

Pomsta s chutí třešní

Netflix  |  Drama/Horor |  2021 |  8 epizod  |  ČSFD

brand-new-cherry-flavor

Foto: Netflix

Minisérie Pomsta s chutí třešní

Lisa je mladá ambiciózní filmařka, která se svým krátkometrážním hororem přichází do Los Angeles rozhodnutá získat prostředky na to, aby ho rozšířila na celovečerní mistrovské dílo. Narazí ale na špatného producenta. Když se mu s pomocí místní čarodějnice rozhodne pomstít, začnou se dít velice podivné věci. Psychedelická minisérie s Rosou Salazar dává svojí atmosférou vzpomenout na díla Davida Lynche a funguje jako zajímavé zrcadlo Hollywoodu, které je plné ambicí a bojů o moc i morálního hnusu.

Pro přehled dalších trailerů, novinek z filmového světa a tipů, co si o víkendu pustit, se podívejte na kompletní vydání newsletteru Watch a přihlaste se k jeho odběru zde či v boxu v úvodu článku.

Superhrdinská novinka Blue Beetle je tak trochu Ant-Man a tak trochu Spider-Man. Akorát že od DC

Latinskoamerická kultura, milující rodina a nehrdinský hrdina. Přijdou i slabší chvilky, ale tyhle ingredience ve filmu fungují dost dobře.

Michal MančařMichal Mančař

blue-beetle-boxed

Foto: Vertical Entertainment

Když není pokrytý mimozemským symbiontem, je Jaime Reyes docela obyčejný mladík

0Zobrazit komentáře

Blue Beetle. Superhrdina. Mimozemský skarab symbioticky spojený s lidským mladíkem. Že vám to nic moc neříká? Jasně, oproti Supermanovi, Batmanovi, Wonder Woman a podobným šampionům z komiksů od DC je méně známý. Pro českého fanouška to bude platit dvojnásob. Jenže ve filmové novince, která právě zamířila i do domácích kin, za slavnějšími superhrdinskými snímky – včetně posledních marvelovek – nezaostává. A konkurenci jako Shazam nebo Black Adam hravě strká za krovky.

Zdá se to jako nějaká hmyzí konspirace. Superhrdinská novinka podle komiksů od DC nejvíce připomíná marvelovky Ant-Man a Spider-Man. Tedy muže mravenčího a pavoučího. A Blue Beetle je sice mimozemským, ale přesto broukem. Náhoda? Nemyslím si! Zmiňované filmy od Marvelu totiž diváky dokázaly pobavit do té doby ne úplně prosazovaným přístupem, kdy spíš než na epické megabitvy hrdinů v různobarevných kostýmech sázely na docela lidské a ne úplně heroické hlavní postavy a jejich často zcela obyčejné, až komické útrapy.

Blue Beetle začíná přesně takhle. Mladý Jaime Reyes („Je to Chaime, ne Džejmí!“) se coby čerstvý absolvent práv vrací za svou rodinou do fiktivního Palmera City, které by mohlo být libovolnou americkou metropolí u Mexického zálivu. Latinskoamerická kultura je na každém rohu, rodina je nade vše, pro maminku je i dospělý Jaime stále tím malým děckem. Samozřejmě nesmí chybět moudrá abuela, tedy starostlivá a láskyplná babička.

Jasně, je to superhrdinský film, takže se něco semele a Jaime získá superschopnosti. Přímo před zraky svých nejbližších. Což je velmi příjemné, protože se kdovíjak neřeší tajné identity. Od začátku tu je podpora milující – i když docela praštěné – rodiny. A byť má snímek srdíčka dost, především sází na smích. Jaimeho sestra je tak akorát cynická, jeho strýc správně ujetý a konspiračně založený („Všichni nás sledují! Batman je fašista!“), rozpor hrdinových přání a mimozemského skaraba také pobaví. I ta milá babička v průběhu filmu odhalí tajemství své docela divoké minulosti.

Právě první polovina filmu, kdy se ne úplně hrdinský Jaime sžívá se svou novou rolí – anebo kdy se prostě baví s tátou či špičkuje se ségrou –, velice připomíná Ant-Mana se Spider-Manem. Za každou láskyplnou scénu s rodinou, která táhne za jeden provaz, vám pak Blue Beetle naservíruje dvě legrační. Třeba když něco ne zcela vhodného prohodí strýček Rudy, dost možná nejzábavnější postava celého i jinak vtipného filmu. Anebo když Jaime najde práci. Ačkoliv zrovna tyto momenty mají i vážnější nádech, film spolu s dveřmi do každodenního života Reyesových otevírá i téma imigrantů ve Spojených státech. Ale nikoliv nějak na sílu.

Příměr novinky od DC ke hmyzím marvelovkám je mimochodem vidět nejen v onom civilnějším a komediálnějším pojetí, ale i v některých detailech, jako je třeba existence dřívějšího hrdiny v komiksového kánonu. Vzpomeňte například na Michaela Douglase v Ant-Manovi. Znalci sešitů od DC Comics dobře vědí, že ve filmu zobrazený hrdina není prvním nositelem svého jména. A kolem objevů jeho předchůdce se pak točí zbytek příběhu. Věčná škoda, že od slibného úvodu se nedotočí k povedenějšímu závěru.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Návrh bez názvu – 1

Přečtěte si takéVáš iPhone bude průhlednější. Apple ukázal novou verzi iOSiPhone bude průhlednější než kdy dřív. Apple představil největší změny systémů za posledních dvanáct let

Superhrdinské prokletí – či snad únava – totiž zasáhlo i modrého brouka. Vtip a lehkost jsou postupně opuštěny a nahrazeny trikovým mlácením modře a červeně svítících postav. A příjemné rodinné scény se smrsknou na ta naprosto nejočekávatelnější klišé. I zde se vlastně připomíná hmyzí konspirace, zdravíme spidermanovského Petera Parkera… Abychom se ale jen netočili kolem filmů od Marvelu, tak po druhém Shazamovi a Black Adamovi s Dwaynem Johnsonem od DC je Blue Beetle navzdory výtkám povedenější počin.

Výše uvedené je totiž namířené vůči žánru obecně, Blue Beetle tím netrpí sám. Ve výsledku je to možná až překvapivě fajn podívaná. Do českých kin ji budou doprovázet nejspíš nevelká očekávání. Ale začne zábavně, ponoří vás do opravdu milého stereotypu milující latinskoamerické rodiny a rozesměje nenucenými hláškami a humornými okamžiky. Ani v tom Blue Beetle vlastně nedělá nic vyloženě jinak oproti konkurenci. V první půli to nevadí, dokonce baví. Protože takto vtipné pojetí se ještě u superhrdinů tolik nepřejedlo. Jen v té druhé je sázka na klišé otravná. Asi jako hmyz.