Jak umělá inteligence mění práci? Kdo nepřijme realitu trvalé nejistoty a nebude se učit, neuspěje
Pokud chcete být součástí dramatických změn, které nejen do pracovního světa vnáší umělá inteligence, musíte najít komfort ve změně a učení se.
Učení se v dospělém věku dnes není jen příležitost, jak aktualizovat své dovednosti a zlepšit svou pozici na trhu práce. Je to podmínka přežití. Ne proto, že bychom byli méně schopní, ale protože tempo změny poprvé v historii předběhlo náš přirozený způsob adaptace. Do roku 2030 má podle nejnovějších odhadů většina pracovních pozic vyžadovat alespoň základní digitální kompetence. Co to znamená? Vysvětluje Dita Formánková, zakladatelka neziskové organizace Czechitas.
Dlouho platilo, že rozhoduje, co umíte. Dnes rozhoduje, jak rychle se umíme nové věci naučit. A nově i to, jak se je zvládáte odnaučit. Jak dokážeme zahodit zažité postupy, osvojit si nové a nezaseknout se v mentálních modelech minulosti. „Unlearning“ je dovednost, která má v digitální éře stejnou hodnotu jako technické a digitální znalosti. Na konferencích to vidím každoročně: největší brzda inovací není nedostatek know-how, ale přetrvávající návyky založené na světě, který už neexistuje.
Umělá inteligence (AI) tuto dynamiku jen umocňuje. Mění pracovní trh, mění procesy, mění role. Některé juniorské pozice mizí, jiné vznikají. Roste poptávka po specialistech na data, kybernetickou bezpečnost, integraci AI do firemních procesů nebo po kombinovaných rolích, které propojují technické znalosti s komunikací a porozuměním byznysu.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsV takovém prostředí už nestačí jednorázově absolvovat kurz. Je potřeba taky mentální výbava: zvídavost, adaptabilita, disciplína v učení a ochota experimentovat. Požadavky trhu se mění prakticky před očima a my v Czechitas tomu také přizpůsobujeme náš systém vzdělávání.
Mikrolearning: malá dávka, velký efekt
Naše pozornost v digitálním světě se zmenšuje. Zkracuje se na kratičké reely a na titulky článků. I když přišla generativní AI s cílem zvýšit naši produktivitu nebo věnovat se bohulibějším činnostem, zatím mám pocit, že se nezlepšujeme, ale jen zrychlujeme. Naše kalendáře už nemají skuliny.
To změnilo i požadavky v učení. Namísto dlouhých prezenčních semestrálních kurzů roste potřeba krátkých cyklů učení. Ty se do kalendáře vejdou. Mikrolearning, tedy hodinové až desetiminutové dávky, malá cvičení, průběžné testování.
Vidíme to u žen v Czechitas: hybridní výuka a mikrolearning je jediná cesta, která je dlouhodobě udržitelná vedle práce a péče. Učí se po malých krocích, ale pravidelně. A to je rozhodující: denní nebo týdenní mikro-rutina – dvě hodiny týdně s poslechem podcastu, čtení článku, na experimenty s AI nástroji – vyhrává nad měsícem nečinnosti.
Firmy dnes hledají lidi, kteří umí myslet napříč obory, standardně rozumějí práci s daty, s umělou inteligencí a umí spolupracovat. Klíčové je nejen AI používat, ale porozumět, jak tato technologie funguje. Upřímně se ptát a zajímat, protože jen tak pochopíme její limity i příležitosti.
Data z Future of Jobs potvrzují, že 80 % firem bude do pěti let investovat do automatizace a reskillingu. Tři čtvrtiny plánují přesouvat lidi z mizících rolí do nových. Jinými slovy, pokud chceme být součástí těchto změn, musíme co nejdříve najít komfort ve změně a osvojit si, nebo osvěžit, návyky učení. Adaptovat se neznamená totiž jednorázovou záležitost, ale přijmout realitu trvalé nejistoty.
Svět potřebuje lidi, kteří se nebojí učit a odnaučovat.
Všichni říkají, že chtějí inovovat. Ale málokdo je ochotný přiznat, že inovace znamená především umění experimentu: zkoušet, chybovat, získat zpětnou vazbu, opakovat nebo opustit. Jako jednotlivci bychom si měli dovolit si hrát, vytvořit si v tom kalendáři prostor na zkoušení. Průzkum AI nástrojů, pokusy o automatizaci.
Tohle nelze delegovat na digitální ambasadory v mém týmu. V týmu je naopak zásadní tato kultura experimentu, kde dáte dostatek času a nevytváříte tlak na výstup ani na zpětnou vazbu. Tak jako u nás na kurzech Czechitas, prostor, kde žádná otázka není hloupá a všechna energie je spotřebovaná na učení, bez strachu, že vás bude někdo soudit.
Úspěch v učení začíná tím, že vím proč, vím co a vím jak. Znám své preference učebních stylů a mám dedikovaný prostor v kalendáři a disciplínu to udržet. Tím nejlepším uspořádáním pro růst je komunita. Tam máme přístup k inspiraci, k podpoře, když se nám experimenty nedaří.
Učení je forma svobody. Možnost měnit obory, měnit role, měnit perspektivu. Vidím to u žen v Czechitas každý den. Zvědavost, disciplína a nově získané digitální dovednosti jim otevírají profesní jistotu i osobní růst.
Svět, který se mění, nepotřebuje lidi, kteří vědí. Potřebuje lidi, kteří se nebojí učit a odnaučovat.
