Znáte yo-yo? Takovou malou, zpravidla dřevěnou, ale někdy i plastovou nebo kovovou hračku na provázku, která je tvořená dvěma stejně těžkými disky? Právě kvůli ní Jakub Zeman poprvé vzal do ruky fotoaparát, aby mohl zachytit všechny ty triky, které s ní jeho kamarádi prováděli. Tehdy ani ve snu netušil, co všechno to způsobí. O několik let později se z něj totiž stal jeden z nejvýraznějších mladých českých fotografů, jehož fotky olympijské kolekce viděl celý svět a Česko rozdělily na dva tábory. Šlo ale jen o vrcholek ledovce – jeho cesta je mnohem pestřejší.

„To s tím yo-yem bylo fakt na úplném začátku, bylo mi třináct, na základce to hrozně frčelo. Pak jsme se dostali k jiným scénám, byť podstatně kýčovitějším,“ říká Jakub Zeman v rozhovoru pro CzechCrunch a naráží na to, jak ve svých rodných Českých Budějovicích chodil s partou prolézat polorozpadlé budovy, ve kterých pouštěli dýmovnice a momentky z toho fotili.

Důležité pro jeho práci, o které tehdy ještě nevěděl, že ho bude živit, ale bylo, že se sžíval se zrcadlovkou a zdokonaloval se. Nesledoval žádné profesionální fotografy, fotil si jen pro radost, postupně ale zjišťoval, že to může být cesta, jakou se v životě vydat. „Zatímco někteří chodili na brigády do mekáče, já s pár kamarády chodil fotit maturáky,“ říká.

Právě maturitní plesy v Českých Budějovicích mu začaly vydělávat první peníze. Nešlo o žádné zásadní sumy, navíc mu bylo šestnáct, ale jak sám říká, nějak se začít musí. Mohl si ale díky nim vylepšovat techniku, tím pádem zlepšovat své dovednosti. A pak přišla Praha, za což dodnes děkuje své starší sestře, která mu velkoměsto takříkajíc pootevřela.

„Vedle maturitních plesů jsem ještě byl součástí týmu, který se staral o Budějovický Majáles – a ti samí lidi, kteří festival u nás v té éře dělali, pak odešli do Prahy, zpravidla studovat. V mezičase ale rozjeli Korzo Národní, tedy oslavy 17. listopadu, které patří k největším v Česku – a já tam právě mojí sestrou byl dohozen coby jeden z fotografů,“ vzpomíná.

To považuje za jeden z prvních zlomových momentů, kdy si uvědomil (i vlivem slavných osobností, které v průběhu oslav fotil), že chce mít fotografování jako hlavní zdroj obživy. „A pak přišel Red Bull, který to celé odstartoval,“ doplňuje Zeman.

Spíš než výrobce energetických nápojů je Red Bull marketingová mašina, která často stojí u zásadních okamžiků z oblasti sportovních extrémů. A Jakub Zeman hned věděl, že právě toto angažmá, v rámci něhož byl najímaný na focení různých akcí, ho může přiblížit k těm nejzajímavějším příležitostem. Díky němu se střetával i se slavnými osobnostmi, které odmala sledoval, mimo jiné s rappery. „Na focení premiéry Rytmusova dokumentu Tempos v Praze rád vzpomínám,“ říká.

Ochomýtal se i u dalších projektů Red Bullu, ten nejvýraznější ale přišel v roce 2022, kdy měl možnost fotit fascinující podlet nejdelšího visutého mostu na světě, který je shodou okolností na Dolní Moravě. V kokpitu letadla seděl Martin Šonka. „Ty fotky byly skvělé, byl jsem na ně pyšný a hodně mi to pomohlo v tom, jak mě začala vnímat veřejnost. Zároveň i Red Bull mě už přestal brát jako juniorního fotografa,“ dodává Zeman.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílel uživatel @zemankuba

Současně měl už dostatek materiálů na to, aby si mohl tvořit portfolio – a kde jinde než na Instagramu, který Zeman považuje za v dnešní době klíčovou platformu pro fotografy. Své jméno budoval i coby součást týmu známé gastronomické skupiny Ambiente, v rámci které fotil pro jejich podniků. A zdokonaloval se až do momentu, kdy přišel projekt, který jeho jméno zviditelnil na několika kontinentech.

Připravovala se totiž česká nástupová olympijská kolekce pro tehdy nadcházející (dnes už loňskou) letní olympiádu v Paříži. Navrhoval ji český designér Jan Černý, který má zkušenosti ze stáže z Louise Vuittona a patří k nejvýraznějším módním návrhářům na trhu. A právě Zeman ji dostal za úkol oficiálně nafotit.

Jak se ovšem dalo od tradiční nátury tuzemského národa očekávat, jeho originálně pojaté uniformy pro sportovce a sportovkyně prakticky rozdělily republiku, byť Zemanovi pomohli se zviditelněním nejen v Česku. Jednomu táboru se líbil design a celkový nápad, druhý tábor ji považoval za zbytečný výstřelek bez vkusu.

„Myslím ale, že za to dostávám uznání trochu neprávem, protože já to jen fotil. Honza byl ten mastermind za tím vším. A pořád mám pocit, že ty fotky nebyly ničím výjimečné, spíš byla výjimečná ta kolekce,“ říká Zeman s pokorou. Na druhou stranu byly to jeho fotky, skrze které nejen Česko, ale celý svět poprvé spatřil dost možná jednu z nejoriginálnějších olympijských kolekcí vůbec.

Fotky se dostaly až do předních zahraničních magazínů včetně věhlasného Time, kde byly na titulní straně článku s titulkem Meet the Olympic Uniform Designers Who Won Over the Internet. Psalo o nich ale i BBC nebo Highsnobiety, škála byla široká a podle statistik je mohlo vidět přes sto milionů lidí z celého světa. „Díky těm fotkám jsem se stal sebevědomější – a také se o mě dozvědělo podstatně více lidí,“ doplňuje Zeman.

I když ale fotil takto zásadní projekt s mezinárodním přesahem, domlouvání photoshootingu nebylo o nic výjimečnější než jindy. Zeman je totiž Černého dvorním fotografem, a tak si spolupráci potvrdili úplně běžným způsobem – a focení probíhalo asi jen dvě hodiny. „Přišel jsem prostě udělat práci, ale musím říct, že ten casting byl skvělý, jak se prolínali starší sportovci s těmi mladšími. To mě bavilo,“ říká Zeman.

„A jestli mě vzhled baví? To není úplně na mě, ale tím, že s Honzou spolupracuji už asi tři roky a fotím mu prakticky všechno, jsem hned věděl, že kolekce je dotažená a má nápad. Ale myslím si, že byla dělaná hlavně tak, aby zaujala a vyvolala debaty, což se podařilo na výbornou. Na olympijském ceremoniálu máte jen chvíli zaujmout, tak proč toho nevyužít a neobléct naši výpravu do něčeho zajímavého,“ dodává.

Jak hvězdy poznáte, adorace zmizí

Vzhledem k tomu, jaká různá témata Jakub Zeman fotí, dlouho s touto univerzálností bojoval. Byť přiznává, že v Česku je velmi obtížné se uživit jako fotograf, který se zaměřuje jen na jednu oblast. Třeba na sport, módu nebo portréty. Díky své všestrannosti ale mohl Zeman alespoň zjistit, jaké to je, když například spolupracuje se známými českými rappery.

Poprvé měl možnost fotit koncert Paulieho Garanda, tehdy to ale bylo spíš z pozice fanouška. Byl to ale Labello, který si ho jako první najal. Pak začal spolupracovat mimo jiné s Ca$shanovou Bulharem, pro kterého fotil i přebal poslední desky. A dělal také s Yzomandiasem. „Já rap vždycky miloval a hrozně se chtěl s jeho představiteli setkat, jakmile se s nimi ale střetnete osobně, ta přehnaná adorace opadne, i když je pořád svým způsobem máte rádi,“ zmiňuje.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílel uživatel @zemankuba

Teď už spolupráci s českými rappery bere spíš jako vášeň, respektive jako zadostiučinění pro jeho mladší já, kdy byl pro něj hip hop velkou součástí života. Vlastně už ani takové příležitosti nevyhledává, tato kapitola je za ním – a spíš k tomu přistupuje na kamarádské rovině. „S těmi, které mám lidsky rád, se vždycky rád domluvím. Ale už se za tím nehoním. Stejně tak ani nemám žádného idola v zahraničí,“ říká Zeman.

Co se zahraniční fotografické scény týče, tak ačkoliv nabízí větší příležitosti než Česko, nežene se tam. Pořád věří, že v tuzemském rybníčku je pro něj ještě spousta věcí, které chce zvládnout, byť mu je teprve třiadvacet a celou kariéru má před sebou. A už je v situaci, kdy kvůli návalu práce musí nějaké zakázky odmítat. „Mám rozjeté další projekty, mimo jiné v rámci mého kreativního studia HDHD, ale ještě o nich nemůžu mluvit. Ale rozhodně je se na co těšit,“ uzavírá.