Glosa Luboše Kreče. S blížícím se nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu se víc a víc akcentuje potřeba evropského budíčku. Snad jím staronový prezident opravdu bude. A podobně jako se začíná diskutovat o tom, že členské státy NATO zvednou své výdaje na obranu ze dvou na tři procenta HDP, se i Evropská unie snad vybudí k vyšším výdajům na inovace a výzkum. Protože ty jsou motorem ekonomiky a pokroku a právě v nich jsme v posledních třiceti letech zaspali.

Věrně to symbolizuje tabulka, kterou lze najít na straně 234 zprávy Maria Draghiho o konkurenceschopnosti EU. Vypočítává v ní, které společnosti byly největšími investory do výzkumu v Evropě a v USA v letech 2002, 2012 a 2022. Před dvaceti lety to na obou kontinentech byly především automobilky – v EU Volkswagen a Mercedes, v Americe Ford a GM.

A nyní? V Evropě to jsou stále automobilky Volkswagen a Mercedes, jenže za oceánem došlo k radikální změně a na čele jsou technologické kolosy Microsoft a Meta s Alphabet, tedy mateřské koncerny Facebooku, respektive Googlu. Právě firemní výzkum a podnikové výdaje na něj jsou největší problém Evropy, zdejší společnosti v nich zaostávají jak za americkou, tak za čínskou konkurencí.

A samozřejmě s tím souvisí i struktura toho, jaké firmy výzkum táhnou. Zatímco Američané podchytili nástup digitální revoluce a od 90. let u nich vznikly dnes dominantní softwarové společnosti, Evropa zůstala věrná automobilům a strojírenství.

Foto: Draghi Report / Canva Pro/CzechCrunch

Tabulka z Draghiho zprávy ukazuje, kdo táhne investice do výzkumu v USA a v EU

Ostatně na jiném místě Draghiho zpráva upozorňuje, že Evropa ztrácí na Spojené státy čím dál víc v produktivitě – za hodinu práce u nás vznikne v průměru méně hodnotné zboží než v USA. Výroba aut a strojů se totiž škáluje mnohem složitěji než počítačové systémy, sociální sítě nebo nástroje umělé inteligence.

Pohled na to, kdo jsou evropští lídři ve firemních investicích do výzkumu, je o to smutnější, že jde zhusta o firmy, které čelí složitým ekonomickým výhledům a v podstatě všechny začínají hovořit o nutnosti ekonomických škrtů a úspor. Německo teď například řeší protesty odborářů z Volkswagenu, kterým se nelíbí, že firma hodlá propouštět.

Tyto tenze, které se netýkají zdaleka jen Wolfsburgu, kde Volkswagen sídlí, nechť jsou připomínkou toho, co by mělo být novoročním předsevzetím Evropy do roku 2025. A to je vymyslet, jak v nás zažehnout jiskru, která nás vrátí do hry. Vymyslet a zkusit už i nastartovat kroky, které umožní Evropě držet ekonomický a inovační krok s Amerikou a Čínou.

Máme za sebou smutnou sérii přešlapů, kdy jsme zaspali nástup technologické, startupové ekonomiky, nezvládáme přechod na elektromobilní budoucnost, ujíždí nám vlak umělé inteligence a opravdu hodně jsme podcenili investice do vesmírného a obranného průmyslu, z nějž v minulosti mimochodem vzešla řada objevů a patentů, které jsou dnes běžnou součástí všedního života nás všech. Moc dalších šancí na nápravu už nedostaneme, protože jinak nás čeká pozvolné umírání. Sice pomalé a třeba i komfortní, ale přesto umírání.

Komentář vznikl původně pro Český rozhlas Plus.