V Londýně vystudoval filozofii, ale rodinný hotelový byznys ho přitáhl k vlastnímu podnikání. Dnes je z Richarda Valtra zakladatel nejhodnotnějšího českého startupu, jehož hodnota vyrostla na 2,5 miliardy dolarů, což je více než 50 miliard korun. Je to podle něj štempl, že v oboru hotelových systémů patří k největším světovým hráčům. Jedinečný je navíc startup Mews také v tom, že mnoho miliard z hodnoty firmy náleží zaměstnancům. „Tím, co děláme, se snažím v Česku vytvořit několik milionářů. Přijde mi to morálně správné,“ popisuje svou filozofii Valtr.

Při takovém růstu logicky přichází otázka, co může být dál. O prodeji ale Richard Valtr nepřemýšlí, spíš si už kreslí, jak může být jeho firma minimálně desetkrát větší. A ideálně chce skoupit všechny kolem. „Myslím si, že někdo, kdo staví byznys na to, aby se prodal, nestaví opravdový byznys,“ říká v podcastu Money Maker.

Probíráme v něm i to, díky čemu startup Mews uspěl v konzervativním hotelovém prostředí, proč ho kopíruje konkurence i jak vypadá budoucnost celého oboru. Lidé z něj nezmizí, ale stále více budou mezi sebou komunikovat AI agenti. Níže přinášíme přehled toho nejzajímavějšího, co v podcastu padlo. Podívat se na celý rozhovor můžete v přiloženém přehrávači nebo ve všech podcastových aplikacích.

Potvrzení, že jsme největší

Nechci to bagatelizovat a říkat, že je taková investice a valuace úplně normální – je to opravdu skvělá práce celého týmu. Pro firmu a pro všechny zaměstnance je to důležité i proto, že jsme velkou část firmy rozdali právě zaměstnancům. Tím, co děláme, se snažím v Česku vytvořit několik milionářů. Ale samotná investice už není tak zásadní milník. Spíš si myslím, že to reflektuje postavení, které máme na trhu v našem odvětví. Jsme jediný hospitality unicorn (jednorožec, tedy firma s hodnotou přesahující miliardu dolarů) na světě a to je pro mě asi to hlavní.

Když všichni vyhrávají

Hospitality je krásné odvětví v tom, že je to ten pořádný kapitalismus, kde jedna plus jedna rovná se tři. Když vyhrajeme my, tak vyhraje i hotel. A když vyhraje hotel, vyhraje i host, protože když dostanu skvělou službu, skvělou snídani nebo večeři, tak pak řeknu někomu jinému, ať tam taky jede. V tom vidíme naše poslání, že musíme být pro hotely opravdu pozitivní silou.

Hodně se díváme třeba na ziskovost našich hotelů a chceme, aby cítily, že jsou součástí sítě těch nejziskovějších hotelů na světě, protože jim díky tomu budeme dávat víc a víc dat o tom, jaká je třeba nejlepší praxe.

Všichni nás kopírují

Přes noc nedokážete postavit lepší systém ani získat důvěru nebo narušit lokální sítě. Jsme pyšní na to, že všechny hotelové systémy včetně Oraclu po celém světě vypadají jako Mews. Všichni uznali, že náš dashboard je nejlepší, a tak ho kopírují. To je super, zároveň je to ale vždy jen taková 80% kopie.

Nechápou, proč je tahle věc tady, proč je tahle ikona tady, nechápou ty spojitosti. Takže to vždycky působí, že je to takový Mews z Temu, a ne ta opravdová kvalita. V tom máme dobré postavení a bude hrozně těžké nás porazit tam, kde jsme silní. Tam, kde ještě silní nejsme, musíme furt makat.

Největší zlo Evropy

Myslím si, že někdo, kdo staví byznys na to, aby se prodal, nestaví opravdový byznys. Já bych to nedokázal a nechápu lidi, kteří to tak dělají. Celý styl à la Rocket Internet (německý inkubátor, který uspěl s modelem kopírování úspěšných startupů za účelem jejich rychlého prodeje, pozn. red.) je podle mě největší zlo Evropy. Ti lidé jsou spíš konzultanti než opravdoví inovátoři.

I evropští investoři se na to tak dívají a říkají: „V Americe něco funguje, tak pojďme udělat něco podobného tady.“ My tyhle startupy máme v Americe a my jsme ti inovátoři. To je jediná cesta, jak postavit pořádný byznys. Jinak je extrémně riskantní postavit něco, co je jen horší kopií. Takže spíš než prodávat firmu chci koupit všechny ostatní.

Jen z platu nezbohatnete

Zaměstnancům vždy říkáme, že z platu člověk nikdy nebude bohatý. Proto pro ně máme vyčleněný celkem zhruba čtvrtinový podíl ve firmě. To exponenciální, co může člověk mít, bude z akcií. A je to buď z akcií firmy, kterou buduje, anebo pak z akcií jiných firem. Někdy se člověku poštěstí, ale víceméně plat jde nahoru jen lineárně, a to by neměla být ta ambice.

Myslím, že tohle je evropský problém. Zdá se mi, že firmy neumí se zaměstnanci férově zacházet. Chceme jít v tomto ohledu příkladem. Když máme firmu, která vychází jenom z nápadů lidí, ze kterých těžíme, je opravdu morálně správné, abychom se o to co nejvíc podělili.

Více recepčních, méně účetních

Já bych chtěl v hotelu víc lidí, ale nechápu, proč hotel, který má 100 lůžek, má řekněme čtyři recepční a deset lidí v účtárně. To mi přijde jako velká tržní neefektivita. Tam by mělo být minimálně čtrnáct lidí, kteří pracují na recepci. Proč je ale v back office tolik lidí, kteří vlastně nic nepřidávají k té službě hostovi? A to si myslím, že je podstata umělé inteligence.

Agenti objednávají hotely

Když budu mít nějakého memory agenta, který mi bude vybírat hotely podle toho, kde se mi líbí, tak nejlepší by bylo, kdyby ty rezervace udělal už teď. A když mě pak napadne, že chci za dva měsíce na dovolenou, budu mít hotovo. Ale to bude hrozný problém. Protože agent správně ví, co chci, a podle toho to zařídí za nejlepší ceny. Jenže udělá rezervace za co nejnižší cenu na všech místech, kam bych mohl chtít jet. Tím si hotely začnou vybookovávat kapacity.

Všechno to bude vypadat jako nějaký predikční trh. Myslím, že během dvou tří let to tady máme. Hotely nejsou připravené na to, že jim nebude psát člověk e-mail. Teď, když mám stolůžkový hotel, tak mi píšou třeba tři lidi na daný den. Jestli ale většina lidí bude mít svého agenta, tak najednou budou mít hotely tolik e-mailů a zpráv, že to recepční normálně nestihne.

Na straně hotelu musí existovat jiný agent, který tohle všechno vyřídí. A na to současné systémy nejsou nastavené. To je důvod, proč jsem tak hrozně bullish na to, co děláme v Mews. Stavíme celý systém tak, aby byl na tuhle budoucnost připravený.