Těžko najít dvě rozdílnější postavy, než jsou Pete Mitchell a Julius Lavický. První je ambiciózní, odvážný, umanutý pilot a patriot, druhý je sice nadaný fotbalista, ale také nezodpovědný budižkničemu. Něco mají přesto společného – táhnou české diváky do kin ve velkém a přetahují se o titul nejúspěšnějšího filmu roku. A stíhací letec, který se vzpírá zákonům stárnutí, má nyní nad milovníkem bílých lajn navrch.

Julius „Lavi“ Lavický už dávno vstoupil do historických tabulek. Mezi českými porevolučními filmy je jeho Vyšehrad první, co se týče příjmů za první víkend promítání, když inkasoval bezmála 30 milionů korun. V celkových tržbách je pátý, protože se od dubna vyškrábal na 105 milionů korun. A v návštěvnosti je osmadvacátý s 631 tisíci diváků.

Jsou to obdivuhodná data, zvlášť v době postcovidové, kterou charakterizuje nižší návštěvnost kulturních akcí, protože lidé jednak začínají šetřit, jednak si chodit do kin a vůbec za zábavou prostě odvykli. Jenže tvůrce Vyšehradu a představitel Lavického je přesto tak trochu zklamaný. Herec, producent a scénárista Jakub Štáfek v nedávném rozhovoru pro podcast Insider připustil, že původní plány byly vyšší, a že když Vyšehrad začal před pandemií chystat, cílil na milionovou návštěvnost.

„Doufám, že se třeba ještě na 700 tisíc lidí dostaneme,“ uvedl během interview s tím, že to bude hodně záležet na tom, jak dlouho kinaři nechají jeho film v nabídce. Milion diváků je mimochodem hodně vysoká meta, historicky ji pokořilo jen devět českých filmů: Ženy v běhu, Černí baroni, Kolja, Anděl páně 2, Vratné lahve, Ženy v pokušení, Tmavomodrý svět, Pelíšky a Obecná škola. Většinu z nich ale Lavi trumfne v příjmech, protože ceny vstupenek jsou dnes někde jinde než před pár lety, natož v 90. letech.

Pokud ale měli Štáfek a spol. v plánu dobýt letošní žebříčky, ani to se jim nakonec nepovede. Podle všeho odolají mocnému Thorovi a jeho hromovládnému kladivu, téměř jistě setřesou ze svých fanfarónských ramen zmutované dinosaury z Jurského světa, možná se ubrání invazi Mimoňů, ale na Petea „Mavericka“ Mitchella jsou krátcí.

Druhý díl Top Gunu přidal uplynulý víkend více než pět milionů korun, celkové tržby mu poskočily na bezmála 110 milionů, a přestože jej navštívilo o 35 tisíc diváků méně, díky dražším vstupenkám už je a nejspíš i zůstane finančně nejúspěšnějším filmem v českých kinech pro rok 2022.

Pro Toma Cruise, kdyby se o tom v nějakém paralelním vesmíru úplně čirou náhodou dozvěděl, by mohlo být vítězství nad Juliem Lavickým o to cennější, že vyšehradský čutálista je jeho antitezí. Čerstvě šedesátiletý (ale psst, o věku se přece u dam a Cruise nemluví) herec a producent je pověstný mnoha neduhy, ale nedostatek vůle, bídná životospráva, soustředění a obecně malý rozhled mezi ně nepatří.

A nepatří mezi ně ani nedostatek peněz, který ve Vyšehradu jeho hlavní hrdina řeší. Ten hollywoodskou star, jejíž jmění se odhaduje na 600 až 700 milionů dolarů, netrápí: protože se z nového Top Gunu stal nečekaně velký hit, který už v kinech celého světa utržil podle databáze Mojo Box Office více než 1,3 miliardy dolarů, přijde si Cruise na mimořádnou odměnu ve výši 100 milionů dolarů.

Top Gun: Maverick má ale i docela silnou českou stopu. Část leteckých scén se natáčela v podzvukových letounech L-39 Albatros, které vyrobilo Aero Vodochody. Mnohem víc se ovšem Cruise a spol. chlubili tím, že létali přímo i na amerických stíhačkách F/A-18 Super Hornet, které startují z letadlových lodí námořnictva USA.

Pentagon k tomu vydal upřesnění, že herec pověstný svou nižší než velkou výškou opravdu na osmnáctkách létal, ale jen jako kopilot, který se nesměl ničeho dotknout. Za hodinu ve vzduchu si armáda účtovala v roce 2018, kdy se většina záběrů snímala, v přepočtu čtvrt milionu korun.