Jestli lze někoho nazvat králem prodeje mobilů v Česku, je to nepochybně Kamil Vacek. Od 90. let prodal ve střední a východní Evropě přes 30 milionů telefonů a jen loni jeho firma TCCM utržila šest miliard korun. „Na VŠE jsem na koleji četl francouzské noviny o tom, co je tamní největší byznys. V ekonomické rubrice psali, že jedou mobilní telefony,“ popsal start svého podnikání v nejnovější epizodě podcastu Money Maker.

„Vydělávat umím, investovat ne,“ tvrdí však v Money Makeru podnikatel, který si nově přibral do svého byznysového impéria i hotelnictví. Ve Vysokých Tatrách otevřel luxusní resort Elements a plánuje další projekty. Rozhovor si můžete pustit v přehrávači níže nebo na všech podcastových platformách. Tohle je výběr toho nejzajímavějšího, co v podcastu zaznělo.

O rozjezdu svého podnikání

Začal jsem 1. července 1996. Tehdy jsem ještě bydlel na koleji Otava na Jižním Městě jako student VŠ. Ležel jsem na posteli a četl francouzské noviny – anglicky jsem tehdy neuměl. Zajímala mě ekonomická rubrika a psalo se tam, že ve Francii jede byznys s mobilními telefony. Ten boom tam začal asi o dva roky dřív než u nás. Šlo o přechod ze sítě NMT na frekvenci 450 MHz na GSM sítě na 900 MHz. Díky tomu se z těch obrovských kufříků stala menší zařízení.

V Česku tehdy působil Eurotel – dneska O2 – a právě 1. července 1996 začal prodávat GSM telefony. Do té doby tu bylo jen asi 12 prodejců po Praze. Pamatuju si třeba pana Hůrku z Radiocomu, který sídlil ve čtvrtém patře někde v centru. Muselo se tam výtahem nebo pěšky s kufříkem. Cílovkou byli podnikatelé.

Jak se telefony začaly zlevňovat a rozšiřovat, přesunul se prodej z kanceláří doslova na ulici. Naše první prodejna byla ve Svatoslavově ulici v Nuslích – myslím, že to byla asi třináctá prodejna v Praze a možná první s výlohou přímo na ulici. Tehdy šlo pořád o poměrně exkluzivní zboží. Pamatuju si, že k nám chodili nakupovat třeba Richard Genzer, Lucie Bílá nebo Karel Gott.

O tom, proč na začátku vsadil na značku Sagem

Ano. Tím, že jsem tehdy ještě neuměl anglicky, sledoval jsem hlavně dění ve Francii. Tam byly dvě značky – Alcatel a Sagem. Alcatel už měl nějakou distribuci, takže jsem se rozhodl zkusit Sagem. Vyrazil jsem do Paříže, přímo do jejich centrály. Byla to obrovská budova v Le Pont de Neuilly.

Zazvonil jsem tam na recepci a říkám, že bych chtěl řešit distribuci. A oni na to: „To je náhoda! Právě otvíráme exportní oddělení.“ Měli tam prvního zaměstnance – Bertranda Vipiho, který nastoupil právě v ten den, 1. září. Já jsem byl jeho první zákazník a zároveň jejich první distributor mimo Francii. Dodnes jsme s Bertrandem kamarádi.

O dávné pomoci od Daniela Křetínského

Pak jsem měl ale problémy – prodal jsem firmu, ale zapomněl jsem si stáhnout nějaké směnky. A když pak přišly povodně a ta firma skončila, zůstal mi tam dluh. Z toho mi tehdy pomáhal dostat se Dan Křetínský, tehdy právník J&T. Přes Dušana Svobodu, mého spolužáka a kamaráda, se to celé propojilo. Měli jsme spolu dokonce malou firmu – my tři. Dan mi tehdy hodně pomohl a vlastně mě tak trochu zachránil před průšvihem. Dodneška jsem mu za to vděčný.

O tom, co bude the next big thing po chytrých telefonech

Tlačítkové telefony tu byly zhruba 12 let, předtím kufříkové asi 10 let. Ten nynější formát už je tu prostě moc dlouho a je jasné, že jsme na konci jedné technologické éry. Je to vidět i na tom, jak Apple každý rok zoufale představuje nový model, který se od toho předchozího skoro neliší.

Takže změna určitě přijde. A s ní přijdou nové firmy, noví lídři. Já si třeba myslím, že Apple to nebude. Nejvíc věřím Metě – přestože s ní byznysově nemám nic společného – a taky Googlu. Právě tyhle dvě firmy podle mě budou vítězi té technologické disrupce, která se blíží.

O svém největším investičním fuck-upu

Prošustroval jsem na různých blbostech hodně přes půl miliardy, možná až miliardu korun. Bylo to napříč různými projekty, často úplně nesmyslnými. Největší průšvih přišel v roce 2016, kdy mi bylo 42 let. Dodneška to částečně přičítám poklesu testosteronu – u mužů to tak bývá, začnou dělat blbosti, aniž by si to uvědomovali. Vychází to z podvědomí. Já jsem tehdy chtěl otisknout své padající ego do celé Evropy.

Vybral jsem si největší čínskou značku v oblasti 4G technologií – jmenovala se Coolpad. Jel jsem do Šen-čenu, kde jsem se potřeboval dostat k jejich šéfovi. V Číně ale nemůžete jen tak zazvonit na centrálu, tam vás bez doporučení nikdo nepustí. Takže jsem ještě zaplatil spojkám v Hongkongu, aby mě s ním seznámily. Nakonec jsme šli na oběd, domluvili se a já jim navrhl, že je budu zastupovat nejdřív ve střední a východní Evropě, později v celé Evropě.

Byl to jasný otisk ega – chtěl jsem ještě „urvat“ něco velkého, než úplně odezním. Rozjel jsem to ve velkém. Najal jsem lidi v Německu, Španělsku, Belgii. Ve Španělsku jsme prodávali přes MediaMarkt, i na Kanárských ostrovech. Skončilo to asi po roce a půl a zůstala po tom ztráta 150 milionů korun. Zpětně jsem si uvědomil, že to souvisí i s tím, o čem jsme mluvili na začátku – s vysokou úmrtností značek.