Klesly prodeje i výroba. My ale nekončíme, hlásí ponožkoboty Skinners a vysvětlují červená čísla
Poslední roky Skinners přinesly několik výzev. Zakladatel Petr Procházka přibližuje, jak firma kvůli nepříznivému dění na trhu změnila část plánů.
Petr Procházka, spoluzakladatel značky Skinners
Klesající objem vyrobených párů, s tím související pokles obratu i propad ze zisku do červených čísel. Poslední dva roky ponožkobotám Skinners, které jsou známé i díky svým úspěšným crowdfundingovým kampaním, přinesly několik zásadních výzev. Ty se podepsaly i na byznysových výsledcích, které neukazují zrovna nejpříznivější vývoj. Spoluzakladatel a ředitel brněnské firmy Petr Procházka ale říká, že hned podnikli několik kroků, omezili expanzi do dalších zemí a rozjíždějí automatickou výrobní linku.
Počet vyrobených párů bot klesl z úrovně 229 tisíc v roce 2021 na loňských 149 tisíc, ve stejném období došlo i k propadu obratu ze 137 milionů korun na 72 milionů. Zisk Skinners se ještě v roce 2021 pohyboval na úrovni dvaceti milionů korun, ale předloni se výrobce propadl do sedmimilionové ztráty, která však už loni dosáhla „jenom“ necelých 900 tisíc korun.
„Na nějaký čas jsme obětovali ziskovost z důvodů značných investic do větších a pevnějších základů firmy v podobě vlastní výroby, nových technologií a produktů. S ohledem na turbulence jsme utlumili expanzní plány a mediálně šli trochu mimo radar. Příští rok na jaře ale půjdou ven novinky, které v barefootovém světě nemají obdoby,“ vysvětluje Petr Procházka.
O problémech Skinners vyšel před několika dny článek na portálu Seznam Zprávy, které mimo jiné psaly i o propouštění poloviny lidí. V reakci na text, podle kterého Skinners „zatáhly za brzdu a hledají cestu z krize“, CzechCrunch oslovil Procházku s žádostí o bližší vysvětlení kontextu, ve kterém se firma aktuálně nachází. „Titulek článku mohl vyvolat domněnky, že zavíráme krám, navíc se v textu objevují nepřesné informace. Ačkoliv to podle něj vypadá, že končíme, je tomu právě naopak,“ reaguje.
Celou situaci Procházka popisuje jako údajně mnohem méně vážnou. „Ničí peníze jsme nepropálili, na výplaty je a zákazníci zboží mají. Jen se v jeden čas na trhu i uvnitř firmy sešlo několik nepříznivých faktorů, které se pak projevily i na finančních výsledcích. Ne vždy se jen daří a ne každá změna jde hned vidět,“ pokračuje. Konkrétně pak zmiňuje investici 15 milionů korun do automatizované výroby, dalších 10 milionů na vývoj a první skladové zásoby výroby bot.
Dlouhodobé plány měly Skinners velké. Zákazníky firma oslovovala i díky úspěchům v crowdfundingu například na Hithitu, kde doteď stojí za druhou nejúspěšnější kampaní. Zaujala dokonce natolik, že styl, slova a dikci Procházky okopírovala jiná společnost. Skinners zároveň loni na jaře líčily, že se ve velkém i díky spolupráci s logistickým Shipmonkem chystají do Spojených států, a v Německu plánovaly marketingové investice v řádu desítek milionů korun. Procházka v rozhovoru přibližuje, jak na tom teď jejich plány jsou.
Jak vysvětlujete situaci, ve které se Skinners ocitly?
Osobně nevím, jak na turbulentním trhu v jeden čas řešit zavádění a investice do výroby nových produktů ve třech zemích, držet si zajímavé tempo růstu a ziskovost a vše financovat bez investorů či bankovních úvěrů… Pokud to někdo ví, ať se ozve. (smích)
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPodívejme se na jednotlivé plány podrobněji. Ve Spojených státech bylo vaším cílem za první rok prodat 50 až 60 tisíc párů bot…
Ano, a ačkoliv máme v USA založenou dceřinou firmu, rozjezd expanze bohužel ukončilo náhlé úmrtí našeho klíčového člověka. Nestihl se tak vytvořit kmen obchodníků a nebyl čas přejít na jinou obchodní strategii. Z hlediska čísel nám pak na tomto drahém trhu nedává smysl snažit se škálovat byznys pouze online. Ve Spojených státech teď fungujeme spíše organicky. Nedávno jsme například byli na otevírání nového barefoot obchodu našeho retailového partnera v Coloradu, kde se boty Skinners během prvního dne vyprodaly. Tento partner má v plánu velkou expanzi po dalších státech v USA. Uvidíme, jak to půjde.
V Německu jste pak plánovali investovat 50 milionů korun. Jak se vám daří tam?
V Německu jsme z důvodů porušování podmínek distributorské smlouvy museli ukončit vztah s naším partnerem. Situace na trhu v segmentu obuvi, sportu a outdooru a plné sklady obchodníků z postcovidové doby zastavily zalistovávání nových značek do prodejních sítí. Další možností pro nás bylo oslovit znovu zákazníky přímo, ale omezené portfolio produktů a krach či insolvence zavedených lokálních značek jako Groundies (německá barefootová firma, pozn. red.) nám daly jasný signál, ať jsme opatrní a raději počkáme.
Co některé další země?
Ve Švýcarsku máme také nové a šikovné partnery, akorát člověk, který měl naši značku na starosti, musel kvůli zdravotním problémům skončit, na nápravě už ale partner pracuje. Tak nevím, jestli jsme prokletí… Skvěle nám ale funguje partner na Islandu, až si děláme v Brně srandu, že tam skinnersky bude za chvíli nosit polovina ostrova.
Jako další lokace prodejny nám vychází Praha. Naším cílem ale není mít po Česku dvacet poboček.
Jednou z vašich velkých plánovaných investic bylo rozběhnutí vlastní výroby na Vysočině. Podařilo se vám to?
Ano. Výroba předtím probíhala u partnera, ten ale téměř ze dne na den vlivem inflace a vysokých cen energií podnik zavřel. My jsme najednou byli bez výroby a řešili jsme, že buď zavřeme krám, nebo si zavedeme výrobu vlastní. Rozhodli jsme se pro druhou cestu s tím, že to uděláme ve vší parádě. Ruční výrobu jsme převedli pod naši střechu a postupně ji v Třebíči převádíme do automatizované podoby.
V jakém stadiu se rozběhnutí výroby nachází?
Práce na automatické lince na ponožkoboty se stále ještě dokončují. Jedná se o světový unikát, nikde jinde podobný stroj nenajdete. Kombinujeme technologie, které dříve nikdo dohromady neautomatizoval. Ale jak to často se zaváděním nových technologií bývá, i zde došlo k opoždění, protože v praxi ne vždy vše funguje tak, jak se jeví na papíře. V hale hned vedle zatím probíhá ruční výroba ponožkobot našimi zaměstnanci, již ale podle modernizovanějších postupů.
S děním ve firmě souvisí i změna vaší obchodní strategie, kde se teď víc soustředíte na distribuci přes retailové partnery než na vlastní e-shop. Proč jste se rozhodli pro tuto cestu?
Trend produktových startupů v oblasti tzv. D2C (direct to customer – výrobci zboží prodávají zákazníkům přímo bez distributorů, pozn. red.) podle nás pomíjí. V mezinárodním prostředí je tento model dnes s rapidně se zvyšujícími náklady na online akvizici zákazníka, i vlivem invaze zahraničních marketplaces, jen velmi těžko udržitelný.
Vidíme, že spousta značek, které v minulosti začaly čistě jako D2C a prezentovaly to jako výhodu, od tohoto modelu upouštějí a klepou distribučním partnerům na dveře. My jsme od začátku chtěli mít model kombinovaný. V Česku tak naše produkty můžete nalézt například v síti Hudysport, Rock Point, v běžeckých a outdoorových speciálkách a prodejnách s barefoot obuví. V Rakousku i v síti Intersport.
Zároveň jste otevírali vlastní prodejnu v Brně. Osvědčila se?
Náš concept store v Brně je ziskový a potvrdil, že obchodní model „online first, offline second“ nám v dané lokalitě pomáhá zvyšovat konverzní poměr zákazníků. Mimo to nám slouží i k přímé komunikaci se zákazníky – tím, že jsem zodpovědný za design a částečně i konstrukční řešení našich bot, se s naší designérkou snažíme získaný feedback neustále do produktů zapracovávat.
Plánujete tak otevírat i další prodejny?
Na základě dat nám jako další lokace vychází Praha. Naším cílem ale není mít po Česku dvacet poboček a konkurovat v retailu našim distribučním partnerům. Chceme následovat podobný model jako například cyklistická značka Rapha, kde většina prodejů probíhá přes B2B partnery či online a vlastní prodejny jsou spíše brandovou záležitostí pro cílovou komunitu.
Jak teď vnímáte budoucnost barefoot segmentu?
Je to velmi rychle se rozvíjející segment. Pokud jako značka chcete mít krásně vypadající, kvalitní a hlavně funkční botu, která bude s nohou biomechanicky spolupracovat, a ne ji utlačovat, musíte do vývoje investovat. Nemůžete sahat při její výrobě po řešeních, která tu byla před třiceti či padesáti lety. Nostalgie je hezká věc, ale dnes bych s ní pracoval maximálně na úrovni designu. Z konstrukčního hlediska jdou dělat boty tak, že je na noze pomalu ani nepoznáte. A právě to bychom rádi světu ukázali v jaro-letní kolekci příští rok.