Mám rád středověk. Rytíře, hrady a katapulty. Může za to hodně knížek, výletů a filmů – a taky Age of Empires II. Druhý díl videoherní značky, která baví spojením žánru realtimové strategie se skutečnou historií. A který zrovna sám slaví historický milník. Age of Empires II vyšlo přesně před pětadvaceti lety.

Age of Empires II: Age of Kings má sice dvojku v názvu, ale pro většinu lidí je to jednička. Už první díl Age of Empires z roku 1997 vytyčil nesmírně zábavný a milionově úspěšný směr. Ale posunutí série do středověku, které vyšlo koncem září roku 1999, znamenalo ještě významnější zápis do videoherních dějin.

Na hře opět pracovalo studio Ensemble a vydavatelem byl znovu Microsoft, základní principy realtimové strategie doznaly jen drobných změn. Stavěli jste města, těžili suroviny, rekrutovali armády a postupovali napříč staletími od raného středověku až na pokraj novověku. A to vše v kulisách, které musely u každého hráče zažehnout aspoň malou jiskru zapálení ke studiu historie.

Zatímco jednička AoE byla výletem do starověku, Age of Kings vás v pětici kampaní (ke kterým později přibyly další, ale o tom až za chvíli) seznámilo s bojem Williama Wallace za skotskou nezávislost, s Johankou z Arku, vojevůdcem Saladinem, mongolským dobyvatelem Čingischánem a císařem Fridrichem Barbarossou. K této pěticí osobností, respektive k národům s nimi spojeným hra přidala spoustu jiných, všechny s trochu odlišným stylem hry, s vlastními jednotkami a jedinečnými možnostmi.

Foto: Microsoft

+6

Už tenhle široký záběr představoval hezké uvedení do opravdových dějin, hra ale navíc přímo v hlavním menu vedle tlačítek ke spuštění kampaně či multiplayeru obsahovala vlastní encyklopedii. Ta na pár odstavcích představovala jednotlivé národy či herní a historické koncepty od Britů s jejich dlouhými luky až po rozvoj ekonomiky a technologií ve středověku.

Studovaný historik by se nad Age of Empires II samozřejmě občas pozastavil. Informace v encyklopedii byly kolikrát až příliš zjednodušené (feudalismus je fakt složité téma!), také mám trochu pochyby o tom, že by Panna orelánská porazila Angličany tím, že postavila vesnici, tu proměnila v město, vybudovala silnou ekonomiku a začala hromadně stavět trebuchety…

Ale představte si to. Jste ještě na škole a máte možnost otevřít suchopárnou učebnici – nebo si rozehrát hru, která vám obrovský rozmach a rozsah mongolských výbojů nejen ukáže, ale rovnou vás posadí do Čingischánova sedla! Nebylo to pokaždé informativnější než učené knihy, ale určitě to byla lepší zábava, která pak nejednoho hráče postrčila k lásce k dějinám. A i těm učebnicím.

Postup ze starověku o staletí dál AoE2 obohatilo o vylepšenou grafiku, přívětivější ovládaní i chytřejší počítačové protivníky. Vývojářský tým Ensemble Studios v čele s Brucem Shelleym ve všem překonal sám sebe. Však k tomu měl skvělé předpoklady, Shelley před Age of Empires pracoval se známým vývojářem Sidem Meierem na prvním díle jiné a možná ještě o něco slavnější historické videohře – legendární Civilization (mimochodem, její sedmý díl už se chystá!)

Že se to Shelleymu napodruhé povedlo ještě lépe, to se ukázalo velice rychle. První díl Age of Empires, který 25 let oslavil předloni, na dva miliony prodaných kopií čekal něco kolem dvou let. Age of Empires II se na tohle číslo dostalo za čtyři měsíce na trhu. Že to bude znamenat rozšíření hry, to nemohlo překvapit, datadisk s podtitulem The Conquerors – který hratelnou historii rozšířil od Aztéků po Attilu – vyšel jen rok po základní hře. Jenže pětadvacet let starý titul dokázal mnohem víc. A dokazuje to dodnes.

Kultovní strategie se nejprve v roce 2013 trochu zmodernizovala v Age of Empires II: HD Edition, ačkoliv fanoušci tehdy doufali v něco víc než spíš letmější přeleštění hry pro větší monitory. Pro HD Edition vznikla tři rozšíření, která do hry přidala Slovany, Maďary, africké i východoasijské národy – a samozřejmě několik kampaní tu více, tu méně založených na skutečné historii. Vedle příběhu italského vojevůdce Franceska Sforzy jste tak mohli prožít třeba story Vlada Napichovače.

Jenže královská koruna Age of Empires II se měla zalesknout ještě mnohem, mnohem víc. Ke dvacátému výročí vznikl v roce 2019 plnohodnotný remaster Age of Empires II: Definitive Edition. Studia World’s Edge a Forgotten Empires povedeným způsobem zdokonalila snad každý aspekt původní hry od grafiky až po umělou inteligenci.

Foto: Microsoft

+2

Age of Empires II: Definitive Edition je fantastickou oslavou stejně fantastického originálu. Remaster sklízel nadšené recenze, byl dáván za příklad perfektní předělávky staršího titulu – a navíc to byl teprve začátek. Pro definitivní edici totiž vyšlo už sedm rozšíření! S nimi přibyly opět nové scénáře, nové jednotky, nové národy… A také česká radost.

České dějiny už se v Age of Empires II tu a tam mihly (třeba v mongolské kampani), ale tři roky nazpět pro Definitive Edition vznikl přídavek Dawn of the Dukes, jenž do hry uvedl tažení husitského vojevůdce Jana Žižky a vojáci i vesničané v Age of Empires poprvé promluvili česky. Tak trochu tradičně si hra skutečnou historii překroutila po svém, husitské vozy připomínají spíš středověké tanky než opevnění, ze kterého kališníci pobíjejí železné pány. Ale co už. Vždyť to jsou Češi v Age of Empires!

Tohle rozšíření shodou okolností vyšlo jen chvilku před premiérou čtvrtého dílu Age of Empires. Ten třetí vzal sérii do novověku plného střelného prachu, ale čtyřka se ohlédla k tomu nejlepšímu dílu celé série. Age of Empires 4 tak opět hráče vzalo zpátky mezi hrady a rytíře – a opět to byla vynikající hra. A vlastně i tenhle návrat do středověku tak trochu potvrzuje, že Age of Empires II je prostě královská hra. I čtvrt století od své korunovace.