Před čtyřmi roky oslavila cestovní kancelář Čedok stovku. Loni pak historický rekord. To vše pod svojí matkou – polskou cestovní kanceláří Itaka. Právě ta přivedla Čedok k nápadu zkusit vsadit na regiony, v Polsku se totiž něco podobného podařilo. Začalo to Brnem, následovala Ostrava, pak České Budějovice, Pardubice a Karlovy Vary. Těchto pět regionálních letišť znamenalo, že Čedok oproti předcovidovému roku 2019 téměř zpětinásobil počet klientů. Na tržbách to je o víc než polovinu víc, tedy 7,78 miliardy.

Roli v tom logicky sehrála i Praha, regiony měly ale daleko větší dynamiku. Z Českých Budějovic do Egypta? Thajsko z Brna nebo Ostravy? To bylo to, co do cestovní kanceláře přitáhlo nové klienty. Letos se bude v zimní sezóně z regionů létat třeba na Mauricius. Podle generálního ředitele Stanislava Zemana lidé preferují blízkost letiště z domova, ale například i rychlejší odbavení a pohodlnější parkování.

„V Brně jsme kapacitu od konce pandemie navýšili trojnásobně, ve srovnání s rokem 2019 asi sedminásobně. Letos odsud chceme odbavit sto tisíc klientů. V řeči letišť, která počítají cestu tam i zpět, je to tedy dvě stě tisíc,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Zeman.

Ten kromě jiného v interview popisuje, proč jsou řeči o drahotě pražského letiště fámy, které se šíří posledních třicet let, mluví také o tom, kam Češi v poslední době nejraději jezdí na dovolenou a jak jsou v zahraničí oblíbení.

V poslední době se Čedok zaměřil na regiony. Jak velkou zbraň pro vás představují?
Jsou určitě součástí naší dlouhodobé strategie. Začali jsme s nimi po vzoru Itaky. Náš polský akcionář sídlí na jihu země, a tím pádem mají nejblíž Katovice a Vratislav, tedy regionální letiště. Největší provoz bude pochopitelně z Varšavy, v některých částech roku ale mají ve Vratislavi více letů. Na to, že regionální letiště fungují, přišli Poláci dávno před námi, už před patnácti lety se tam rozvíjela z pohledu pravidelných mezinárodních linek, což se u nás nikdy nestalo. Poláků je ale víc, víc cestují a pochopili, že klíčoví jsou lidé, kteří odlétají na dovolené. Když Itaka vstoupila do Čedoku, začali jsme se po covidu na ta regionální letiště soustředit. Říkali jsme si, že je každému milejší letět z letiště, které má za humny, než cestovat hodiny. Takhle jednoduchá myšlenka to byla. A zabrala.

S tím jste asi vzhledem k tomu polskému příkladu počítali, ne?
Věřili jsme tomu. Přirozeně jsme šli nejdříve do druhého největšího města, tedy do Brna, kde byl největší potenciál. Pak následovala i další letiště. Když se dnes podíváte na strukturu našich odletů, z Prahy je to necelých šedesát procent, 42 procent je to právě z regionálních letišť. V roce 2019 z Prahy odlétalo asi devadesát procent našich klientů. Ten rozdíl je tedy obrovský.

Šedesát ku čtyřiceti, to už je konečný stav?
Myslím, že už jsme to vybalancovali a zůstane to přibližně podobné.

Ti klienti se ale asi jen nepřelili, někteří přibyli…
Rozhodně přibyli. V létě 2019 jsme měli kolem devadesáti tisíc klientů, letos plánujeme čtyři sta tisíc.

Jinými slovy, jsou to právě regiony, kdo vás dovedl k rekordnímu roku, který máte za sebou?
Všechna letiště šla nahoru, Praha i regiony, dynamika regionálních byla ale větší. Ovšem zjevně se posledních pár desítek let rozvoj menších letišť zanedbal. Potenciál tu čekal, protože když se dnes podíváte, všichni inzerují regionální letiště. Zafungovalo to tedy nejen u nás, i konkurenci se vyplatilo, aby šla a použila stejný koncept.

Létáte ze všech tuzemských letišť, odkud je to možné?
Ano. Z Prahy, Brna, Ostravy, z Českých Budějovic, Pardubic a Karlových Varů.

Je ale ještě vůbec kam ty regiony rozvíjet?
To je samozřejmě dobrá otázka. V Brně jsme kapacitu od konce pandemie navýšili trojnásobně, ve srovnání s rokem 2019 asi sedminásobně. Letos odsud chceme odbavit sto tisíc klientů. V řeči letišť, která počítají cestu tam i zpět, je to tedy dvě stě tisíc. V Ostravě odhadujeme letos 55, tedy 110 tisíc lidí. Letos tedy budou regiony z pohledu čísel určitě nejvyšší výsledky. Kde je strop, se uvidí.

Co v regionech funguje? Letní sezóna?
Z pohledu letních destinací je nabídka v regionech vlastně široká, uvidíme, jestli se dá ještě něco vymyslet. Zaměřili jsme se tam hlavně na dálkové lety. Loni jsme spouštěli Thajsko z Brna, což zafungovalo a letos přidáváme let z Ostravy. Představíme také Mauricius. Na co se můžeme zaměřit, je start sezóny, zatímco v Praze je to třeba už na konci dubna, v regionech většinou teprve na přelomu května a června. Logicky se ale rozvoj v regionech bude týkat především sezóny zimní, nově budeme z Českých Budějovic létat například do egyptské Hurghady.

Zmiňoval jste čísla za Brno a Ostravu. Vyplácí se vám lety i z těch nejmenších letišť?
Třeba spádová oblast pardubického letiště je poměrně velká, jsou u něj dvě velká stotisícová města. Navíc odsud létají i lidé z části Středočeského kraje a také část Pražanů, kteří bydlí úplně na druhé straně, než je Ruzyně. České Budějovice jsou zase poměrně vzdálený region od Prahy, ve spádové oblasti je zajímavý počet žijících obyvatel a je to navíc region poměrně ekonomicky silný. Nejmenší jsou tedy Karlovy Vary, které mají potenciál k rozvoji asi nejmenší. Ve spádové oblasti žije asi tři sta tisíc lidí a je to pochopitelně něco jiného než zhruba čtyři miliony lidí žijící v hodinovém dojezdu v okruhu pražského letiště.

Cesta tedy vede teď na Slovensko?
Loni jsme se tam po sedmnácti letech vrátili a začali létat z Bratislavy. Letos jsme přidali také několik letů z Košic a z podhůří Tater, tedy z Popradu. Uvidíme, jaké tam budou prodeje. Podle nich se rozhodneme, co dál. Na Slovensku je pět letišť, odkud se dá létat.

Čím jsou podle vás regiony pro lidi zajímavé?
Je to samozřejmě krátká vzdálenost z domova, hodně lidem ale vyhovuje například i rychlost odbavení, která je tu samozřejmě jiná. Jednodušeji také zaparkují, někde i zdarma. V důsledku je to tedy nejen rychlejší, ale i pohodlnější.

Říká se, že pražské letiště je velmi drahé. Jsou regiony levnější?
To se říká posledních třicet let. Je to klišé komunity. Letištní taxa je sice v Praze větší než na regionálním letišti, ale je třeba nižší než ve Vídni. Když chceme jako cestovní kancelář nakoupit bloky sedadel na pravidelných linkách, ve Vídni to je vždy dražší. Můžeme se bavit o tom, zda jsou levnější individuální letenky, což se může stát, protože konkurence je na vybraných destinacích z Vídně větší. Třeba právě u dálkových letů. Ceny tím jdou přirozeně dolů. Právě o konkurenci jde nejvíc, s pražským letištěm to nesouvisí. Když se podíváte na objem lidí, kteří z pražského letiště odlétají do některých destinací, je to až nepochopitelné. Do Egypta létá z Prahy sto letů týdně, tolik jich není skoro ani z Polska. Nedávno se prodával Egypt z Prahy na sedm nocí s all inclusive za pár tisíc korun, za méně, než co stojí letenka v samotném nákupu. U německých nebo rakouských cestovních kanceláří pobyt v Egyptě za 170 eur nenajdete. Když se podíváte na celý provoz letiště v Linci, do turecké Antalye létají tři lety týdně. To jen z budějovického letiště jsou čtyři a je to tedy logicky levnější.

Pojďme se podívat na konkrétní čísla. Loňský rok byl rekordní, což znamená, že jste pětinásobně navýšili provozní zisk na 372 milionů. Tržby se měly zvýšit o 56 procent na 7,78 miliardy. A vycestovalo s vámi o 55 procent lidí víc, což znamená zhruba těch 420 tisíc klientů, což je nejvíce od roku 1989. Je to tedy rekord v celé vaší historii?
Pokud bychom se podívali na segment odjezdové turistiky, tak ano. Čedok měl v minulosti, hlavně před rokem 1989, spoustu jiných aktivit, například hotely, navíc se angažoval také v příjezdech turistů do země. A to tehdy logicky převažovalo. Z pohledu počtu Čechů, kteří jedou na dovolenou, je to náš historický rekord. Doufáme, že letošní sezóna bude z pohledu klientů ještě úspěšnější. Zatím nárůsty vidíme.

Jaký je to narůst ve srovnání s předcovidouvou dobou co do tržeb?
Když se podíváme právě na odjezdy Čechů do zahraničí, je to přibližně čtyřnásobek. Před covidem jsme provozovali například také autobusovou dopravu a byl vyšší počet klientů přijíždějících do Česka. Když vstoupila do Čedoku Itaka, změnila naši orientaci na to, co umí dělat velmi dobře. A to jsou právě odjezdy na dovolené do zahraničí, tedy outgoing. Když tedy srovnáme výsledky teď a před tím, je to skutečně asi čtyřnásobek.

Vysvětlete mi, jak to, že právě v takové době otevíráte kamenné pobočky. To dává ještě smysl?
Dává, máme jich přes 50 a do konce roku otevřeme dalších pět až sedm. Máme seznam měst, kde bychom je rádi viděli, záleží ale na nákladech a na lokalitě. Po covidu se říkalo, že se klienti přesunou už jen na internet, což se samozřejmě částečně stalo. Pořád se ale chtějí jít o svém výběru poradit, takže na internetu vyberou, pak to přijdou zkonzultovat. Síť poboček nám tedy pomáhá v počtu nárůstu prodejů.

S regiony vám to vyšlo, co teď? Co dalšího se dá udělat, aby to přilákalo zákazníky?
To samozřejmě interně velmi intenzivně řešíme. Je to nekonečný proces, svět se neustále posouvá a stejnou otázku byste pokládala před pěti lety. Jestli se ale ptáte na to, zda lidé budou do zahraničí jezdit s cestovními kancelářemi, jsem optimista. Chceme také bourat mýty u mladší generace a objevovat další novinky.

To asi ano, spousta lidí se nechce starat o všechno, co s sebou cestování přináší. Spíš mě zajímá, jestli lze lidi ještě na něco nalákat?
Jsou to destinace, které se teprve otevírají světu. Podívejte se, co se za posledních deset let stalo na Blízkém východě, v oblasti Perského zálivu. Když se cestovalo do Dubaje, musel mít člověk víza, pak se chodilo dokonce na sken očí. To všechno se zrušilo a čísla každý rok stoupají v řádu desítek procent. Dnes Češi do Dubaje jezdí jako na chatu. Pak se objevil Omán, Katar, teď se významně otevírá Saúdská Arábie. V roce 2019 se tam bylo možné dostat jen na byznysová a takzvaná náboženská víza. Když dnes projdete veletrhy cestovního ruchu v zahraničí, Saúdská Arábie má největší a nejmonstróznější prezentace. Chtějí nalákat cestovní kanceláře, aby se o ně začaly zajímat. Těžko říct, co se stane za dalších pět let a která destinace bude na vzestupu.

Co dalšího se otevírá?
Nezapomeňte na to, že v těchto případech je to také o tom, zda máme odvahu do některých zemí jezdit. Klienti se začali například vracet do Číny, obava z covidových restrikcí opadla a létá se tam bez omezení. Velký hit je Polsko, kam Češi cestují nejčastěji vlastním autem, ať už jde o příhraniční hory nebo Baltské moře. Letos tam plánujeme poslat na tři tisíce klientů, před covidem to bylo asi sto. Otevírají se ale také další místa v lokalitách, kde už to Češi znají. Před deseti lety bychom si těžko představili, že budeme létat na tak velké množství ostrovů v Řecku, teď je to Thassos nebo Lesbos. Češi začali také hodně objevovat další Kanárské ostrovy, které nebyly tak navštěvované, jako je Fuerteventura nebo Lanzarote. Teď jako jediní otevíráme zájezdy také na La Palmu. V Egyptě je to Marsa Matruh u Středozemního moře, v Turecku Egejská riviéra kolem Dalamánu, což je o hodně zajímavější než známá Turecká riviéra. Létá se do Černé Hory, na Azory nebo na Madeiru. Před pěti lety tam přes zimu létalo jedno letadlo týdně, a to ani ne celou. Dnes jsou to tři až čtyři letadla týdně.

Zpřístupňujeme ale také některé destinace lidem, kteří by tam dříve nejeli, protože by museli nejdřív do Prahy nebo do Vídně a trvalo by to čtyři hodiny na letiště, aby pak hodinu a půl letěli do Albánie. Dnes se tam dostanete z každého regionálního letiště a je to obrovsky trendová destinace. V regionech teď mají na výběr třeba i čtyři letiště. Ze Zlína je to čtyři hodiny do Prahy, dvě do Vídně, ale také hodinu a půl do Bratislavy, do Brna nebo do Ostravy.

Létáte také do Afriky.
Ano, začínáme ji objevovat. Loni jsme otevřeli Keňu, předloni Zanzibar s Madagaskarem. Letos to bude Mauricius. To všechno jsou destinace, kam se nebylo ještě před pár lety možné dostat, nebo rozhodně ne jednoduše a pohodlně. Začala nás s dálkovými lety kopírovat i konkurence a o tom, kam se z Česka létá přímými lety na dálkové dovolené, o tom se ve Vídni jen sní. Z pohledu počtu spojení už dnes konkurujeme Mnichovu nebo Frankfurtu.

Co zima?
Začali jsme létat na lyže do Turecka. Letos přidáváme Gruzii a Bulharsko. Přitom z pohledu předpandemického období bychom si řekli, co je to za blbost, letět s lyžemi na dovolenou. Pořád je tedy co vymýšlet. V cestovním ruchu i z pohledu cestovních kanceláří, protože právě ty jsou třeba schopné v té mase nabízet určité věci levněji. Teď se pokoušíme o novinku, a to je zimní Maroko. Nejen na poznávací zájezdy, ale věříme, že se najdou i ti, kdo budou chtít v zimě trávit čas u moře a zkombinují to s aktivním poznáním blízkých měst.

Když se ale podíváte na nejčastější destinace, které Češi volí, je to Řecko, Turecko, Egypt a Španělsko. Z toho mi vychází, že Češi jsou přeci jen konzervativní, nebo ne?
Ona je ale každá z těch jmenovaných zemí velká a je tam tedy i spoustu možností, kam se podívat. Je Čech konzervativní, když začne objevovat nové řecké ostrovy a nová letoviska? Podle mě ne. Máme v naturelu, že rádi objevujeme nová místa. Kdybychom byly konzervativní, pak bychom se chovali například jako Maďaři, kteří nemají tak velkou míru flexibility. Létají na Rhodos, Krétu a do Antalye. Pokud se podíváte na mapu destinací, které prodávají maďarské cestovní kanceláře, neuvidíte tam tak široké portfolio jako u nás.

Nebral bych to jako konzervatismus, vypravit se do některých z těch destinací v létě je zkrátka nejjednodušší. Proč letět na druhou stranu oceánu, do Kostariky, když můžu strávit dovolenou ve dvouhodinové vzdálenosti letadlem a budu tam mít moře, sluníčko i památky. Žijeme vedle blízkých masových destinací, proto se tam Češi vydávají tolik.

Z toho všeho, co jste říkal, to vypadá, jako kdyby pro vás covid představoval odražení ode dna. Vidíte to stejně?
Nejen odražení ode dna, určitě existoval i kus odložené spotřeby. Dílem je to ale určitě i tím, že jsme věci začali dělat trochu jinak. Velmi dobře nám fungují třeba výlety lodí. Nejen v Egyptě, kde se léta jezdí po Nilu, v různých destinacích máme například výlety na katamaránech. Fungují také kombinované zájezdy, kdy prodáváme týden poznávačku a k tomu týden u moře. Klienti se v destinacích snaží trávit čas hodně aktivně, takže pro ně vymýšlíme nové typy výletů i na týdenní dovolené.

Delegáti v Thajsku nyní vymysleli třeba dvoudenní výlet s přespáním v chatách na jezeře v pralese mezi horami, kam se přesouváte džípy. Byl to náš nejprodávanější výlet, a to byl poměrně drahý. Stejně tak se kupuje safari, nejen v Keni, ale třeba i na Zanzibaru, kde stojí jednodenní výlet 400 dolarů, dvoudenní s přespáním dokonce 700 dolarů. Dobře fungují i kombinované turistické výlety, kde se jdou lidé třeba na celodenní výšlap projít. Je vidět, že lidé chtějí i na dovolené vidět nové věci, byť je pochopitelně pořád část klientů, kteří si lehnou a užívají si all inclusive programu.

Češi tedy rádi objevují?
Ano, na Madeiru se létá v dubnu, květnu a červnu kvůli místním květinovým slavnostem. Přidali jsme zájezdy do Nizozemska, kam se zas jezdí na tulipány. Posílali jsme tam jeden autobus, teď jich tam jelo pět. Navyšují se i adventy, kdy vymýšlíme kombinace různých měst. Třeba Budapešť, Bratislava, Vídeň, to jsme dřív nedělali. Zároveň je to něco, co za vás nevymyslí umělá inteligence, je potřeba do toho dát srdce. Bez toho nevymyslíte něco jako fan zóny v zahraničních destinacích pro lidi, kteří odjeli na dovolenou a nemohli by fandit na finále v hokeji. Nakonec se dívala v zahraničí asi tisícovka lidí.

A jsou Češi v něčem specifičtí?
Třeba ve srovnání se Slováky a Maďary jsme hodně aktivní v objevování zemí. Ten naturel je ale patrný i v dalších věcech, například Kanárské ostrovy Slováky vůbec nezajímají a nikdo mi nedokáže vysvětlit proč. Podívejte se, kolik letů je z Česka. Od Poláků se zase lišíme tím, že výrazně méně jezdíme na poznávací zájezdy. Jestli my pošleme letos do Gruzie asi sedm stovek lidí, tak jenom naše matka v Polsku jich prodá sedm tisíc. Navíc je zajímá náboženská turistika.

Je tu ale ještě jedna věc, kterou si možná neuvědomujeme. Myslíme si pořád o sobě, že jezdíme v ponožkách v sandálech a že jsme vlastně na těch dovolených trošku hrozní. To ale není pravda. Hoteliéři, kamkoli po světě se podíváte, vždycky říkají, že Češi jsou slušní, chovají se hezky a ze středních a východoevropských národů pijí nejmíň. Vždycky máme také ohromný zájem, lidé se hodně zapojují do animačních programů a shoda je také na tom, že jsme všude první. Na sjezdovkách nebo na pláži. Takže je vidět, že si to chceme užít na maximum. A to těm hoteliérům připadá sympatické. Vnímají nás jako easy going národ. Všude se najde blb, ale ve srovnání s ostatními, mají Čechy v zahraničí rádi. A ze všech národů, které v posledních dvaceti letech vstoupily do EU, také nejvíc v hotelech utrácíme. Kdybych to všude neslyšel, tak to neříkám.