Poprvé se potkaly úplně náhodou. Dvě ambiciózní podnikatelky, jedna stojící za rychle rostoucí konkurencí České pošty, druhá byla při zrodu dnes již miliardového startupu Kiwi.com. Bývalá šéfka Kiwi.com Lucie Brešová, která v něm vystřídala hned několik nejvyšších pozic, a Simona Kijonková ze Zásilkovny se potkaly před třemi lety v autobuse v kalifornském Silicon Valley.

Od té doby se u obou změnilo poměrně dost. Zatímco Simona Kijonková dnes řídí mimo jiné holding Packeta s desítkou firem, které se točí kolem Zásilkovny, působí už ve většině Evropy a pronikají i do dalších částí světa, Lucie Brešová má za sebou úspěšný exit svého podílu z Kiwi.com, za který obdržela nemalé peníze.

Rozhodli jsme se proto duo zkušených podnikatelek pozvat i na naši další akci CzechCrunch Offlajn, na kterou se nakonec podívalo ve spolupráci s hlavním partnerem ELAI (pořadatel workshopů s oběma hosty Offlajnu) téměř 200 lidí. Rozebrali jsme, jak se vlastně liší vedení malých začínajících firem bez většího kapitálu a jejich přerod v byznys, který generuje stovky milionů i miliardy korun, jak lze kombinovat soukromý a pracovní život a především začátky obou dnes již notoricky známých firem.

Lucie Brešová ani po prodeji svého podílu v Kiwi.com zdaleka nezahálí, byť jen málokdo ví, co dalšího vlastně chystá. Mimo starosti o svého syna má dnes šestatřicetiletá Brešová na svědomí také vedení vlastní speciální školky, která připravuje děti od útlého věku na dnešní technologiemi protkaný svět – a nepřekvapí, že vedle češtiny také v angličtině.

Podobné plány má i Simona Kijonková, která má tři děti, a podle jejích slov panuje podobná atmosféra i v samotné Zásilkovně. „Máme kolem 1 000 zaměstnanců a snad 400 dětí. Dnes mi osmiletý kluk dokáže naprogramovat aplikaci,“ říká a zdůrazňuje, jak je důležité, aby si děti od útlého věku uvědomovaly své možnosti a potenciál, byť se rozhodně nemají stát otroky technologií.

Na výchově děti při budování miliardových byznysů je vůbec nejtěžší management sama sebe, tedy správné nastavení dne tak, aby člověk udělal co nejvíce, za co nejméně času, a poté se mohl zase věnovat tomu nejdůležitějšímu – rodině.

„Každý den pracuji jen šest hodin, ale s co možná největší efektivitou. Jsem zrychlená a ne všichni ve firmě mi hned od začátku stačí,“ říká Simona Kijonková o kombinaci rodiny a vedení Zásilkovny. Firmu dnes ale zdaleka sama neřídí, mají ji na starosti ředitelé pro každou zemi a ona jim především určuje směr.

Sama dvaačtyřicetiletá Kijonková říká, že je pro ni ve firmě důležité, aby se každý cítil, co nejpříjemněji. Jakmile přijde sebemenší náznak možného vyhoření, je potřeba začít okamžitě jednat a změnit danému člověku podmínky k práci.

„Nyní na rok do zahraničí posílám jednoho z našich klíčových lidí. Sabatical a změna prostředí lidi znovu nakopne,“ dodává s tím, že sama pravidelně každý rok něco takového praktikuje. Ke konci června se sbalí a s celou rodinou vycestuje do zahraničí. Zcela offline, na zhruba dva měsíce. Jen to ji v uvozovkách plně dobije baterky.

Lucie Brešová sice na budování prvotního nápadu nebyla úplně sama, ale začátky Kiwi.com, respektive tehdy ještě Skypickeru, nebyly rozhodně jednoduché. Poprvé se s Oliverem Dlouhým, který Skypicker založil, seznámila v jednom z brněnských akcelerátorů, ještě při práci pro společnost Ernst & Young. Tehdy ale odmítla.

Až po dvou letech za ní Dlouhý znovu přišel, tentokrát už s hotovým prototypem produktu a finálně si plácli na spolupráci. „Zpočátku byl Skypicker jen dvě místnosti, kde celý prvotní tým nejen pracoval, ale zároveň bydlel,“ říká Brešová.

Jednoduše jim přišlo zbytečné pracovat třeba i 18 hodin denně a poté někam přejíždět kvůli pár hodinám spánku, a tak spali přímo na zemi v kanceláři. Až když začali vydělávat první peníze, tak se Lucie sama nabídla, že jim najde byt – ten byl nakonec hned nad kanceláří.

Největším problémem v dnešním Kiwi.com bylo zpočátku cashflow. Když si zákazník objednal letenku, brněnský startup ji musel zaplatit, ale peníze mu za ni reálně dorazily na účet třeba i s desetidenním zpožděním.

„Často to bylo tak, že jsme před víkendem posílali poslední peníze do banky, abychom o víkendu mohli prodávat letenky,“ popisuje Brešová punkový systém, který byl ve firmě zpočátku nastaven. Trvalo poměrně dlouho, než se jim vše podařilo odladit, aby mohli škálovat. Samozřejmě za využití bank a investorů.

Investoři a banky jsou obecně velké téma, nejen pro Kiwi.com, ale také pro Zásilkovnu. Simona Kijonková ji začala budovat z nuly, s nápadem, který vycházel z potřeby klientů v rámci její jiné firmy vyvíjející e-shopy, obcházela nejrůznější bankovní instituce s tím, že by chtěla rozjet další vlastní byznys, jež by propojoval právě e-shopy a efektivní logistiku.

Odrazit se ze dna

„Sotva jsem začala mluvit, už si přede mnou ťukali na čelo,“ říká k prvotním pokusům o získání financování Kijonková. Osm měsíců byla na Zásilkovnu sama, bydlela s manželem v garsonce, došly jí vydělané peníze, prodala auto a věděla, ze bude bez nich ještě klidně dva roky. Navíc v té době čekala prvního potomka.

Pomáhali jí přátelé, rodina a všichni kolem. Prvotním zaměstnancům kreslila dle svých slov „růžové slony“ a nabízela jim opce s tím, že pokud se opravdu nápad podaří realizovat, budou se mít dobře. „Naštěstí mi hodně z nich věřilo a dnes jsme tam, kde jsme,“ dodává s úsměvem.

Do zisku se Zásilkovna přehoupla po třech letech fungování. Tehdy šlo o 2 miliony korun, které Simona okamžitě zase vrazila zpět do firmy. „Tehdy u nás na dveře zaklepala konkurence, která přijela v několika černých SUV. Vše počítali na tvrdá čísla a já jim důrazně řekla, že mě nezajímá jejich nabídka, pokud počítají aktuální hodnotu. Zásilkovna bude růst obrovským tempem dál,“ vzpomíná Kijonková.

A měla pravdu, Zásilkovna, respektiva celá skupina Packeta, každý rok roste o minimálně 100 procent. Zatímco loni v obratu udělala 790 milionů korun, letos chce vyrůst až na 1,4 miliardy. V začátcích se nicméně Kiwi.com i Zásilkovna proti současnému stavu podstatně lišily. Z několika zaměstnanců se obě firmy vyhouply až na více než dva tisíce, respektive tisíc zaměstnanců a už dávno nelze znát každého, kdo v nich pracuje.

I proto se obě podnikatelky shodují, že je neuvěřitelně důležité nastavit správnou firemní kulturu a neustále opakovat, kam firma směřuje. Každý ve firmě by měl vědět, co je krátkodobým i dlouhodobým cílem a jak správně komunikovat to co firma dělá ven.

„A pokud se něco nepodaří? Hlavně se z toho neposerte,“ hlásí Kijonková a Brešová jen souhlasně pokyvuje hlavou. Chybami se člověk učí a nelze se dopředu strachovat o to, že někdo z firmy odejde, vynese seznam zákazníků nebo další citlivá data nebo se na trhu objeví nová konkurence.

Pro obě firmy konkurence existovala, ale každá to dělala po svém, a často i špatně. Při budování vlastního nápadu byste se podle obou neměli příliš koukat na konkurenci, ale především hledat zákazníka. Pokud si ho najdete, je váš nápad správný. A i když dnes Simona Kijonková vede miliardovou firmu a ještě několik dalších startupů, rozhodně se nevzdaluje běžným lidem.

„Chci vědět, kolik stojí normální věci. Vyplácím si jen to, co mi stačí na pokrytí běžných nákladů, jezdím v normálním autě. Veškerý zisk z firmy vrážíme do dalšího růstu a financujeme si vše sami. I kdybych měla poslední korunu, investovala bych ji do technologií a inovací, ne do marketingu, ani do kabelek,“ přidala radu na závěr Kijonková.

Další akce CzechCrunch Offlajn se bude konat již začátkem příštího roku a opět na ní budete moci vidět zajímavé hosty. Pokud nechcete přijít o poslední novinky kolem nadcházejících akcí, sledujte naši facebookovou stránku. Speciální podpora za listopadový Offlajn patří také těm, kdo nás podpořili nákupem VIP vstupenky. Konkrétně Veronice Dobrovské z Lighthouse Ventures a Kateřině Stehlíkové ze startupu Cincink od Komerční banky.

Fotoreport z posledního Offlajnu s Lucií Brešovou a Simonou Kijonkovou: