Pro někoho je to čistě peněžní investice, pro jiného luxusní potěšení, které oslavuje to nejlepší z designu, úpravy materiálů i lidské zručnosti. Hodinky jsou nejen ozdobou, ale mohou být také způsobem, jak zajímavě zhodnotit peníze. A v době, kterou sužuje značná nejistota kolem jiných investičních aktiv, mohou být pro movitější bezpečným přístavem. I tak má ale trh se značkami jako Rolex, Audemars Piguet a Patek Philippe svá specifika. Záleží totiž třeba na renomé každého sběratele, respektive zákazníka.

Oblast dlouhodobě sleduje i specialista Jan Lidmaňský, který sám hodinky sbírá, ovšem důkladně se orientuje i na celém trhu a zná klíčové aktéry. O své vášni se rozpovídal také v Investičním podcastu Vojty Žižky a zdůrazňuje, že se nejedná o koníček, který by byl přístupným jen těm nejbohatším – sběratelské kousky lze pořídit už od jednotek tisíc korun. Ale později klidně i za jednotky milionů eur.

Po investiční stránce jsou ale i tak hodinky atypickým aktivem. „Není to, tak že by sběratel kupoval hodinky kvůli tomu, aby na nich za týden vydělal. Některé hodinářské značky se dnes snaží o to, aby komunikovaly přímo se sběrateli, eliminují distribuční kanály – a než vůbec dají nový model na trh, obvolají své zákazníky,“ popisuje Lidmaňský exkluzivitu trhu. Cenu hodinek prý určuje kombinace značky, příběhu a řemeslné kvality strojku.

Zároveň si ale podle jeho slov k designovým hodinkám, které jsou více než pouhou ukázkou času, nachází cestu stále více lidí. Navzdory – anebo možná právě proto –, že stále populárnější jsou elektronické hodinky jako Apple Watch. Ostatně Apple sám už v roce 2019 prodal více hodinek než celé švýcarské hodinářské odvětví.

Počty prodaných kusů ale nejsou v oblasti vysokého hodinářství faktorem, se kterým by se nejvýraznější značky tohoto trhu jakkoliv chlubily. Právě naopak. Například Rolex je vysloveně nezveřejňuje, což také přispívá ke stavu, kdy se jeho model Daytona stal tak slavným, že některé kusy lze najít na sekundárním trhu i s cenou nad milion korun. Lidmaňský říká, že se z nich stala určitým způsobem investiční klasika.

Neznamená to však, že by si výrobci přáli, aby se hodinky mezi sběrateli otáčely jak ponožky. Velkou roli pak hraje vztah mezi prodejcem a zákazníkem. „V případě opravdu raritnějších kousků už v butiku daného zákazníka znají a ví, zda sbírá hodinky, a proto si je zaslouží a může koupit. A že to není někdo, kdo je pozítří dá na internet, aby vydělal dvojnásobek,“ popisuje běžný proces český sběratel.

Dvojnásobek přitom není nadsázka, o čemž se mohl každý sběratel přesvědčit zejména během covidové doby. Hodinek byl tehdy zásadní nedostatek a ceny v přeprodeji letěly do astronomických výšin. „Před dvěma lety jste mohl přijít do butiku a ten byl úplně prázdný. Nebylo co nabídnout. To bylo opravdu děsivé,“ vzpomíná Lidmaňský na nedávnou minulost.

I tak se ale tehdy našli lidé, kteří byli ochotni obří částky za hodinky zaplatit – a obratem je prodat za násobky. Proti takzvaným flipperům, kteří v hodinkách vidí pouze byznys, se snaží největší značky jako Audemars Piguet a Patek Philippe bojovat a dobře si své zákazníky vybírají. I tak jsou ale specializované burzy nebo přeprodejní stránky tak významným trhem, že s ním prodejci aktivně pracují. Svůj autorizovaný program na prodej byl měl spustit i zmíněný Rolex.

Ceny hodinek tak i přes aktuální pokles dlouhodobě stoupají. Vyšší cena, zájem a pořadníky na každý nový kus exkluzivního zboží by v běžném byznysu znamenalo zvýšení nabídky. Jenže děje se i přesný opak, což byl případ modelu Patek Philippe Nautilus 5711. Svět po nich šílel natolik, až došla švýcarskému hodinářství trpělivost a jeho výrobu zrušilo s odůvodněním, že kvůli nim zákazníci zcela zapomínali na ostatní modely značky. Na pořadníku byl i Lidmaňský – a teď už ví, že se k němu (minimálně z rukou samotného hodinářství) nikdy nedostanou.