Má 200 obyvatel, získala půlmiliardovou dotaci. Italská vesnice má za úkol zkusit nevymřít

Itálie má jedno z nejstarších obyvatelstev v Evropě. Země proto hledá způsoby, jak do starých vesnic nalákat lidi, aby nevymřely.

Peter BrejčákPeter Brejčák

Vymírání trápí nemalý počet italských vesnic

Jediný zaměstnanec severoitalské vesnice Livemmo, kde na úpatí Alp žije 196 lidí, má hodně práce. Do zaměstnání nastupuje v půl osmé, usedne za volant žlutého školního autobusu a když se vrátí do kanceláře, tak vyřizuje poštu a administrativní povinnosti. V poslední době mu přibyl jeden další úkol. Musí vesnici pomoct utratit dotaci ve výši dvaceti milionů eur, zhruba půl miliardy korun, která má Livemmo zachránit před pádem do zapomnění.

„Utratit tolik peněz dá hodně práce,“ přiznává pro deník The New York Times sedmapadesátiletý Marino Zanolini, který pro radnici pracuje skoro třicet let. „A když něco dopadne špatně, tak všichni ví, koho je to vina,“ dodává. Letos Livemmo uspělo v konkurenci dalších vesnic, aby mohlo čerpat část z 200 miliard eur, které Itálie dostává od Evropské unie na obnovu po covidové pandemii.

Itálie, která má jedno z nejstarších obyvatelstev v Evropě, se rozhodla vynaložit 420 milionů eur, zhruba deset miliard korun, aby zastavila stárnutí a vymírání jednadvaceti malých obcí. Obecně přitom v zemi vesnice nabízí domy „ve výprodejích“ i za jedno euro, čímž se snaží nalákat nové obyvatele.

Livemmo, které je známé svými horskými stezkami, pastvinami pro krávy a masopustem, vyhrálo část určenou regionu Lombardie. Má v plánu stát se vyhledávanou turistickou destinací. Peníze plánuje utratit za zlepšení Wi-Fi sítí či rozšíření ubytovacích kapacit v domech, které tu stojí už po několik staletí.

Vesnice Livemmo na úpatí italských Alp

Skoro šest milionů eur chce utratit za nové cyklostezky. Tři miliony eur má jít na odkoupení soukromých skladů, ze kterých se má stát sýrárna a centrum místních řemesel. Další peníze půjdou na opatření, jež pomohou sledovat zdravotní stav stárnoucích obyvatel. Radnice také chystá příspěvky, aby do vesnice přitáhla mladé rodiny, podnikatele či kreativní začínající firmy v odvětví soudobého umění, jež se zaměřují hlavně na zpracování dřeva.

„Je to jedinečná a nepředstavitelná příležitost, která přijde jednou za život,“ říká starosta Giovanmaria Flocchini. Vesnice se podle něj stává součástí experimentu, který je zásadní pro Itálii i další evropské společnosti. Má se prokázat, že přísun zdrojů může zachránit města a jejich kulturní dědictví před stárnutím a vylidněním. „Cítím se dvakrát zodpovědný. Pokud neuspějeme, tak to bude neúspěch pro všechny,“ říká.

Vesnice musí začít utrácet peníze nejpozději v červenci a dokončit čerpání prostředků do června roku 2026. Zanolini se obává desítek tisíc dokumentů, které bude nutné sepsat už v přípravné fázi projektů a pak i při jejich realizaci. „Na radnici jsem devadesát procent času sám,“ upozorňuje. Starosta chce dosáhnout toho, aby část peněz z dotací mohl použít na zaměstnaní profesionálního konzultanta.

Největší výzvu může představovat rostoucí a stárnoucí část obyvatel, která peníze v první řadě nechce. „Část obyvatel není moc nadšená. Nemůžete změnit způsob myšlení, když je vám osmdesát,“ dodává starosta.

„Obávám se, že se město změní. Že nás převálcují lidi, které neznáme,“ říká třiasedmdesátiletá majitelka jedné z pěti restaurací v obci Graziella Scuriová. Podle ní je jedním z hlavních rysů tvrdě pracujícího a často izolovaného obyvatelstva, že „jsme poněkud uzavření“.

V úzkých a křivolakých uličkách obce je cítit skepse hraničící s reptáním. Alessandro Bettinsoli, který v cyklistickém dresu vytahuje své kolo z garáže, se vysmívá penězům utraceným za cyklostezky. „Jsem jediný, který je používá,“ tvrdí.

abruzzo

Přečtěte si takéDalší výprodejové domy v Itálii. Nemovitost za jediné euro nabízí i víska obklopená lyžařskými středisky

Před pěti lety radnice zafinancovala malý obchod se smíšeným zbožím, kde nyní pracuje sedmadvacetiletá Daniela Guffiová. Ta se do Livemma, odkud pochází její matka, přestěhovala, protože se jí líbí hory a myslí si, že by to mohlo být dobré místo pro založení rodiny. Ohledně dotací říká, že si přeje, aby přinesly jen to nejlepší. „Jsme trochu skeptičtí, protože o tom víme málo,“ tvrdí.

Třiatřicetiletá Giulia Turriniová provozuje malý penzion v historické budově, kde sídlí i radnice. Vedení vesnice počítá s přeměnou kamenného sklípku, který dnes slouží jako skladiště starého železa či nádob na plyn, na výstavní místo místních vín a sýrů. „Lidi v mém věku z toho budou mít většinu užitku. Starší generace má negativnější přístup. Obává se změny,“ dodává.

S přispěním ČTK