Má titanový obratel, dva světové rekordy a chystá se na další. Na vybavení tolik nezáleží, říká český paraglidista

S paraglidingem začal mnohem dříve, než je v Česku běžné. Díky tomu ale nalétal kilometry, které mu nyní pomáhají lámat světové rekordy.

Karolina TremkoKarolina Tremko

hugo-hadas-paraglidistaStory
Foto: Hugo Hadaš
Paraglidista Hugo Hadaš
0Zobrazit komentáře

Když se paraglidista Hugo Hadaš v březnu 2025 zřítil ze sedmi metrů a zlomil si první bederní obratel, na chvíli necítil nohy. O sedm měsíců později už v severovýchodní Brazílii trhal v leteckém sportu světové rekordy. Na křídle určeném pro mírně pokročilé piloty uletěl bez jakéhokoliv motoru téměř 500 kilometrů, čímž dokázal, že v paraglidingu není nejdůležitější nejkvalitnější vybavení, ale roky zkušeností, technika a cit pro vzduch.

V osmnácti letech má většina mladých lidí obvykle starosti se studiem, prvními vztahy nebo řidičákem. Hugo Hadaš, student gymnázia v Broumově, k tomu přidává i řešení termických proudů a risk managementu ve dvou kilometrech nad zemí. Jeho letecký příběh přitom začal náhodou – starým křídlem na půdě.

Letecká historie rodiny Hadašových z Pěkova na Broumovsku sahá do poloviny devadesátých let. „Rodiče si udělali pilotní průkazy a za pět let prolétali velkou část světa,“ popisuje Hadaš. Když se pak ale Lukášovi a Kláře Hadašovým narodila první dcera, s paraglidingem přestali. Vybavení tehdy skončilo na půdě, kde leželo zapomenuté téměř dvacet let.

„Věděli jsme, že tam je. Když bylo staršímu bráchovi sedmnáct, řekl, že by to chtěl zkusit. Vzali ho s tátou na louku a už druhý den letěl,“ vzpomíná mladý paraglidista. On sám se do sedačky poprvé připnul jen o několik měsíců později. Dnes celá mužská část rodiny, tedy Hugo, jeho bratr Kvido a otec Lukáš pravidelně létá, zatímco ženská část, tedy Hugovy dvě sestry a máma, se drží raději při zemi.

I díky domácímu vzdělávání mohl Hadaš plachtit vzduchem, kdykoliv k tomu byly příznivé podmínky. „Jakmile byl dobrý den, tak jsme si řekli, že se budeme o něco víc učit zítra a běželi jsme na kopec. Díky tomu jsem měl hodně hodin strávených ve vzduchu, což je to nejdůležitější,“ popisuje Hadaš, kterého společně se třemi sourozenci po dobu základní školy vzdělávala doma máma.

V říjnu 2024 si pak jako sedmnáctiletý připsal svůj první světový rekord. S 512 kilometry dlouhým letem napříč severovýchodní Brazílii, která je pro své povětrnostní podmínky umožňujícími dlouhé plachtění mezi paraglidisty oblíbená, se stal nejmladším letcem, který pokořil vzdálenost pět set kilometrů. Na ty další si ale musel počkat, a ne zrovna příjemným způsobem – nejprve se musel totiž zotavit z vážného poranění páteře.

Pád z nebe a titanový obratel

Osmnáctiletý Hadaš přiznává, že stejně jako ostatní paraglidisté má i on práh strachu posunutý o něco dál než běžní lidé. To se mu vymstilo loni v březnu, když při speciálním manévru během přistávání na kopci vyletěl příliš vysoko. Pád ze sedmi metrů skončil zlomeným obratlem L1 a dočasným ochrnutím dolních končetin.

„Dopadl jsem a cítil brnění. Zkusil jsem hýbat nohama, v hlavě jsem ten pohyb dělal, ale nohy se ani nepohnuly,“ popisuje kritické momenty. Následovala operace, dva měsíce v nemocnici a učení se znovu chodit. Navzdory pesimistickým vyhlídkám se do vzduchu i přes doporučení lékařů vrátil už po třech měsících a počáteční nejistota byla po pár vteřinách létání pryč. „Trochu jsem se bál, když jsem ale sedl na křídlo, převážilo nadšení a během první hodiny jsem už zase blbnul,“ směje se.

Do Brazílie, ve které si už jeden rekord odletěl, se Hadaš znovu vracet neplánoval. Přišla však nabídka od českého výrobce Sky Paragliders na zpropagování křídla EN-B kategorie, tedy pro mírně pokročilé a rekreační letce. „Chtěl jsem vyvrátit častý mýtus, že záleží především na velikosti a kvalitě křídla,“ konstatuje Hadaš, který svůj předchozí rekord absolvoval na křídle EN-C pro zkušenější piloty. Během deseti hodin ve vzduchu tak uletěl 498 kilometrů a překonal tak dosavadní světový rekord v této kategorii o více než 50 kilometrů.

„Ten den to nevypadalo dobře, v Čechách by se za takových podmínek nedalo letět, ale ostatní kluci řekli, že to jdou zkusit a tak jsem se přidal. Neměl jsem vodu ani pití, nepředpokládal jsem, že poletíme víc než pár kilometrů. Ale po prvních třiceti jsme začali nabírat poměrně vysokou rychlost a už to letělo samo,“ vypráví Hadaš.

I přes to, že pilot ve vzduchu tráví často dlouhé hodiny, hlavu mu zaměstnává pozorování mraků, stoupavých proudů a samotné řízení. „Na béčkovém křídle to bylo ale o dost klidnější, takže jsem se chvílemi i nudil. Několikrát jsem proto vytáhl telefon, odepisoval na zprávy nebo projížděl Instagram. Na hlad ani žízeň ale člověk moc nemyslí, je rád, že letí a má vidinu cíle, který chce pokořit. Všechno na něj obvykle dopadne až po přistání,“ vysvětluje mladý letec.

Letos se Hadaš chystá pokořit další metu – stát se nejmladším vítězem světového žebříčku přeletů. Pokud se mu podaří zaletět v této sezoně, která začíná a končí v říjnu, ještě další tři dlouhé lety, má historický titul na dosah. Přestože už nyní patří ke světové špičce, plánuje po střední škole pokračovat ve studiu a nestavět svou kariéru pouze na létání. „Paragliding je malý sport a uživí se jím jen několik jednotlivců. Chystám se ale letos pořádat svůj první závod, takže se těším, že si vyzkouším i druhou stranu takové události,“ uzavírá Hadaš.