Pravděpodobně jako pojistka pro případ bombardování vznikly na někdejším nádraží Praha-střed dvě podzemní nádrže, které měly sloužit pro zásobení parních lokomotiv. Když na ně archeologové narazili, byly ještě plné vody. Objev se podařil díky průzkumu, který se na Masarykově nádraží odehrával před výstavbou společnosti Penta.

Ještě před tím, než se archeologové pustili letos v dubnu do průzkumu v okolí Masarykova nádraží, očekávali, že najdou zbytky gotického i barokního opevnění. Nepřekvapil je ani nález středověkého novoměstského příkopu či ostatků švédských vojáků z dob třicetileté války. Zaskočil je až objev z dob relativně nedávných. Největším překvapením bylo, když archeologové narazili na dvě železobetonové nádrže na vodu, které tu vznikly v průběhu druhé světové války. Nikdo o nich přitom neměl tušení. 

Nádrže byly při objevu ještě plné vody. Jejich účel? Zásobení parních lokomotiv. „Postaveny byly pod zemí ze strategických důvodů. Normálně bývají na povrchu, odkud se voda do lokomotiv dobře čerpá, protože je tam spád. Tady jsou ale dané pod zem, aby v případě bombardování nedošlo ke zničení zásobníků vody,“ vylíčil pro CzechCrunch vedoucí archeologických prací Martin Vyšohlíd ze společnosti Archaia Praha. Ta tady zkoumá před budoucí výstavbou v režii Penty. 

V kolikátém roce se přesně nádrže instalovaly, není jasné. Ani to, zda někdy posloužily svému záměru. „Právě proto, že se jednalo o nečekaný objev, se pohybujeme spíše na poli spekulací a teorií. V žádném z nám dostupných plánů areálu nádraží se tyto nádrže nenachází,“ říká k tomu kurátor z Národního technického muzea Adam Horký. 

Vyšohlídovi se plány, kde jsou nádrže zakresleny, nakonec získat podařilo. Ale až zpětně, poté, co už byly objeveny. Stejně jako kolejnice, které vedly do sousedství nádrží. I ty byly pro archeology novinkou. „Zajímavé je, že kolejnice jsou z roku 1916, zatímco pražce z roku 1935, takže je vidět, že to skládali ze starších prvků,“ líčí archeolog. Právě absence nádrží v jiných dokumentech spolu s užitou stavební konstrukcí, materiálem a datací čitelnou z koleje vede historiky do období druhé světové války.

„Nádraží Praha-střed, tedy dnešní Masarykovo nádraží, bylo bezpochyby strategickým dopravním uzlem a zároveň významným depem pro parní lokomotivy. S ohledem na geopolitickou situaci konce třicátých a počátku čtyřicátých let bylo samozřejmě rozumné obávat se o jeho bezpečnost a snažit se zachovat klíčový železniční provoz za každou cenu,“ uvádí Horký. K tomu měly podle všeho objevené nádrže sloužit. Od klasického způsobu napájení praních lokomotiv se značně liší, jedná se tedy podle Horkého o atypické a nouzové řešení vynucené situací. 

Koleje odkryté v průběhu výzkumu. Vedly původně do sousedství podzemních nádrží.

O výstavbě nádrží rozhodlo pravděpodobně vedení německých říšských drah, o realizaci se pak nejspíš postarala místní správa podniku Českomoravských drah – takový byl název státních drah za protektorátu. Jak ale Horký říká, jde o spekulaci založenou na tom, co odborníci o tehdejší době vědí. 

I kurátor z Národního technického muzea se nicméně domnívá, že mělo jít o pojistku pro případ bombardování, nádrže by posloužily jako nouzový zdroj vody pro parní lokomotivy v případě, že by bylo poškozeno sousedící lokomotivní depo. „Nádraží Praha-střed však naštěstí během války rozbombardováno nebylo a boje se v jeho okolí vedly až na samém konci války. Je tedy dost možné, že k reálnému využití těchto nádrží ani dojít nemuselo,“ líčí Horký. 

Podobných nádrží mohlo být víc

Po válce se nádraží dále rozrůstalo a na nádrže se asi prostě zapomnělo. I proto, že byly zastavěny novými objekty. Je ale klidně možné, že podobné nádrže vznikly napříč protektorátem. „Unikátní je tento objev zejména v tom, že přidává do pozoruhodné historicko-archeologické situace tohoto prostoru další časovou vrstvu, která je doslova vklíněna mezi starší a pozdější vrstvy dokladů lidské činnosti tak, jak je odhalil současný archeologický průzkum,“ líčí Horký.

„Podařilo se tak získat další pomyslný střípek do skládačky dějin areálu Masarykova nádraží,“ dodává Horký s tím, že minulost nádraží se snaží Národní technické muzeum mapovat především s ohledem na budoucí Muzeum železnice a elektrotechniky, které plánuje zbudovat právě v prostorách bývalého lokomotivního depa. 

Co se týče oné skládačky, dávali ji v posledním bezmála roce dohromady právě archeologové z Archaia Praha. Na úseku podél ulic Hybernská a podél kolejiště nádraží fungovali okolo tři čtvrtě roku. V okolí Masarykova nádraží se ale pohybují už od roku 2017. Například v okolí ulice Na Florenci našli zbytky intenzivního osídlení. A v budoucnu se k bohaté historii přidají i další vrstvy. Jedna z nejstarších železničních stanic v Evropě se totiž dočká výrazné změny své podoby.