Masivní čištění oceánů začalo. The Ocean Cleanup spustil první část svého plovoucího mechanismu

Filip HouskaFilip Houska

System_001_Launch_4_web

Pilotní spuštění od The Ocean Cleanup

0Zobrazit komentáře

Psal se rok 2013, kdy tehdy 19letý Holanďan Boyan Slat přišel s nápadem, jak zbavit oceány od plastů. Navrhl plovoucí systém v podobě masivních trubek umístěných na hladině, které by díky vysoce odolným sítím odpad zachycovaly a bránily mu v jeho rozšiřování. Již před pěti lety měl tento mechanismus solidně promyšlený a pevně věřil, že bude fungovat. A nyní, po pěti letech vývoje, to může světu dokázat.

Projekt The Ocean Cleanup, kterému Slat šéfuje, před pár dny na hladinu Pacifiku v oblasti San Francisco Bay položil první část tohoto systému, nazvaného jako Systém 001. Následně byl plavidlem Maersk Launcher ze zátoky pomalu odtahován na širý oceán, kde bude mechanismus v „U“ tvaru o délce 600 metrů včetně 3metrových podhladinových sítích dva týdny testován.

Právě ono testování je pro další směřování The Ocean Cleanup naprosto zásadní. V případě, že získaná data ze senzorů, kamer a dalších navigačních prvků připevněných na rourách celého systému budou pozitivní a inženýři nebudou muset navrhovat nová řešení, měl by mechanismus po 14 dnech postupně přesouvat tam, kam je to nejvíce potřeba – do oblasti zvané jako The Great Pacific Garbage Patch, která se na přibližně 1,6 milionu čtverečních kilometrů rozpíná mezi břehy Kalifornie a Havaje.

The Ocean Cleanup Deployment Simulation image

Ta je pro tým z The Ocean Cleanup jasným cílem již od samotného začátku. Jedná se totiž o oblast, která má podle různých průzkumů kumulovat až 1,8 bilionu plastových částic o celkové hmotnosti přesahující 80 tisíc tun, což z ní dělá největší vodní smetiště na Zemi. Právě tam by tento nizozemský projekt mohl plnohodnotně využít svou důmyslnou technologii, která vedle toho, že zachycuje odpad na hladině (a zčásti i pod), počítá s okolními vlivy v podobě vln a větru a dokáže se jim přizpůsobit tak, aby nenastaly žádné výrazné potíže ohrožující celou misi.

System_001_Launch_3_web

Ambiciózní cíle

Pokud by se první část systému do The Great Pacific Garbage Patch dostala a spolehlivě plastový odpad zachytávala, The Ocean Cleanup se vyjádřil, že by se do stejné oblasti vyslal dalších 60 takových mechanismů, díky kterým by do pěti let dokázal eliminovat až polovinu veškerého tamního odpadu. Mnohem ambicióznějším plánem je však vize o zlikvidování až 90 procent plastů ve světových vodách, a to do roku 2040.

Foto: Pierre Augier / The Ocean Cleanup

Boyan Slat, zakladatel a CEO The Ocean Cleanup

Boom za záchranu oceánů

V posledních letech se boj proti plastům v oceánech a mořích výrazným způsobem rozšířil. Už si toho všímají nejen začínající startupy, ale také nadnárodní společnosti. Typickými příklady mohou být adidas, který se svými teniskami z mořských plastů dosáhl obrovského úspěchu a podobný princip začíná tlačit i ve svém oblečení, Starbucks a jeho iniciativa za nahrazení plastových brček nebo nápojový gigant Pepsi, který si „plastové problémy“ uvědomil souběžně s nákupem SodaStreamu.

adidasparley5

Foto: The Ocean Cleanup; adidas

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Startup Impossible Aerospace vytvořil dron plný baterií, který vydrží létat až dvě hodiny

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

impossible-aerospace-dron1
0Zobrazit komentáře

Létat s dronem je dnes v módě. Baví se tím amatéři a stále více je začínají používat i profesionálové, ať už jde třeba o natáčení filmů nebo využití v rámci zabezpečovacího monitoringu. Většinu dronů, které si dnes můžete koupit, a to ať už jsou určené pro amatéry nebo profesionály, však trápí jedna společná věc: ve vzduchu vydrží maximálně pár desítek minut. Americký startup Impossible Aerospace proto přišel s řešením, které to má změnit.

Kalifornský startup dosud působil spíše v utajení, ale jak informuje magazín The Verge, s nově oznámenou investicí ve výši 9,4 milionu dolarů (na které se částečně podílela i investiční paže Airbusu) jde konečně s kůží na trh. Přestože Impossible Aerospace nepřináší na poli baterií žádnou velkou revoluci, podařilo se mu chytrým využitím bateriových článků zvýšit výdrž dronu až na dvě hodiny. Velikostně se přitom podobá populárnímu DJI Phantom 4, který ve vzduchu vydrží jen zhruba čtvrtinu času.

Způsob, jakým to šéf Impossible Aerospace Spencer Gore se svým týmem dokázal, je přitom vcelku jednoduchý. Místo toho, aby do dronu vložil klasickou oddělitelnou baterii, rozhodl se, že jednotlivé bateriové články rozloží do celé konstrukce. Dron označovaný jako US-1 je tak vlastně jednou velkou létající baterií, skládající se z mnoha malých článků. Díky tomu vydrží létat déle, a to i proto, že je vlastně mnohem lehčí zbylá konstrukce, kterou baterie nesou.

impossible-aerospace-dron2

Impossible Aerospace rozmístili bateriové články po celém dronu

Inspirace bateriemi z Tesly

Inspiraci pro inovativní přístup k vývoji dronů našel Spencer Gore mimo jiné v Tesle, kde několik let pracoval právě na vývoji designu baterií pro auta jako Model X a Model 3. Zatímco tradiční automobilky často jen vyndaly spalovací motor a na jeho místo daly baterie, Tesla všechny baterie připevnila k podlaze a napojila je na nápravu s koly.

To je ostatně způsob, jak dnes již postupuje i mnoho dalších firem, že postaví bateriemi poháněný elektrický podvozek a na něm staví samotné auto. Odpovídá tomu i poslední koncept Mercedesu-Benz. Podobný princip nyní v Impossible Aerospace využili také u dronů. Vývoj nakonec skončil u kvadrokoptéry, která vypadá podobně jako jiné drony, ale dokáže létat čtyřikrát až šestkrát déle.

ytica-vostry2

Přečtěte si takéAmerické Twilio kupuje za více než 1 miliardu korun český analytický startup YticaAmerické Twilio kupuje za více než 1 miliardu korun český analytický startup Ytica

„Nakonec nás to zavedlo na úplně jiný design, kdy nám zůstala spíše létající baterie než dron s baterií uvnitř,“ popisuje Gore. Ale právě i to, že je kolem bateriových článků minimum dalšího materiálu, pomáhá výkonu. Dron US-1 dokáže letět rychlostí téměř 70 kilometrů v hodině a do vzdálenosti téměř 80 kilometrů. První oficiálně prodávaný produkt od Impossible Aerospace ale zároveň není vůbec levný. Základní varianta stojí 7 500 dolarů (165 tisíc korun), model s termální kamerou od Fliru dokonce 9 500 dolarů (210 tisíc korun), který dokonce zvládne létat „jen“ hodinu a deset minut.

impossible-aerospace-dron31

Dron US-1 od Impossible Aerospace

Revoluce v letectví

Gore se ovšem vysoké ceny nebojí. Impossible Aerospace očekávají, že většina zákazníků bude pocházet z oborů, jako je soukromá ochranka, policie, záchranné složky nebo výzkum, kde dávají takové investice smysl. Jako další výhodu pak navíc kalifornský startup deklaruje to, že jde kompletně o americký produkt.

Jedním z nejpopulárnějších výrobců dronů je totiž čínské DJI, a tak může mnoho lidí řešit potenciální bezpečnostní rizika. Americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti ostatně loni ve svém dokumentu zveřejnilo podezření, že DJI zasílá uživatelská data zpět na čínské servery. Čínská firma to sice popírá, ale pochyby tu zkrátka jsou. K výrobě navíc Impossible Aerospace používají až na bateriové články běžně nedostupné komponenty, které si sami vyvíjejí.

dji-phantom4

Populární DJI Phantom 4 vydrží ve vzduchu jen 30 minut

U malých dronů se přitom Gore rozhodně nechce zastavit. Šéf Impossible Aerospace nechce měnit jen byznys s drony, ale nakonec i celý letecký průmysl. Svou technologii by rád postupně škáloval a nakonec díky ní vyrobil velké elektrické letadlo, které by dokázalo převážet cestující. V této misi je ale zatím ambiciózní startup teprve na začátku.