Futbol is life. Tak pravil mexický útočník Dani Rojas v oceňovaném seriálu Ted Lasso. Nemusíte přitom být vůbec fotbalistou, aby se váš život kolem kulatého nesmyslu skutečně točil. Můžete být popový zpěvák, vysokoškolská profesorka nebo špičkový krizový manažer, u kterých byste neřekli, že to jsou hloupé bytosti, co se chodí na fotbal akorát poprat. Jestli tohle může předat nový film Kouzlo derby, který právě vstupuje do kin, tak za mě dobrý, byť potenciálu v něm bylo mnohem víc.

Největší hit léta, ze kterého se nakonec stane oceňovaný snímek, Petr Kolečko a spol. tentokrát nevytvořili. Na dnes již kultovní seriál Okresní přebor filmové Kouzlo derby nemá, jisté poselství z něj ale jít může. Zatímco Okresní přebor (scénář psal Petr Kolečko s Janem Prušinovským, který ho i režíroval) naprosto dokonale vykreslil realitu vesnického fotbalu, Kouzlo derby se zase snaží ukázat, že na stadiony nechodí fandit jen vylepaná hovada s boxerem v kapse.

Oba světy moc dobře znám. A přestože se fotbalová kultura a vnímání tohoto fenoménu ve společnosti v posledních letech v Česku dramaticky zvyšuje, pořád na něj někteří koukají skrz prsty. Tomu, že je fotbal kultura, jak se Kolečko jako scenárista a tentokrát i režisér snaží ve svém nejnovějším počinu spolu s režisérským kolegou Vladimírem Skórkou vykreslit, určitě ne všichni uvěří. Film ale aspoň ukáže, že na fotbal skutečně chodí lidé ze všech sfér společnosti.

„Kouzlo derby je především o fotbale a jeho kultuře. Je to film o lidech, jejich příbězích, vztazích a vášních, které se propojují a kulminují během jednoho velkého zápasu. Stadion jako místo, kde se setkávají různé životní příběhy,“ říká Petr Kolečko. Pokud tedy třeba máte doma fanatického fanouška Sparty a pořád vůbec nechápete, o co mu vlastně jde a proč to tak prožívá, dejte Kouzlu derby šanci. Občas se u toho (někdy hořce) zasmějete a třeba příště vašeho partnera o trochu lépe pochopíte.

Jasně, my na fotbal nechodíme tak slušně oblékáni jako do divadla. Jasně, kolikrát je u toho alkohol a neodpustíme si nějaké to sprosté slovo. Zároveň to jsou ale emoce, které jinde nedokážete zažít, a ty vás formují a tvoří přátelství. A stejně jako vy třeba chodíte na kafe nebo na procházku do parku, my se potkáváme na stadionu, kde někdy víc než sledování fotbalu taky řešíme smysl života.

U Okresního přeboru běžnou realitu, kterou si ten, kdo ji nezažil, nedokázal představit nebo si myslel, že to musí být smyšlené, dokázali Kolečko s Prušinovským popsat dokonale. V Kouzlu derby nejsou všechny příběhové linky zdaleka tak povedené, jindy jsou zase plné stereotypů nebo příliš absurdní, ale určitě tu někoho poznáte. Jaký fanoušek někdy nepřišel druhý den do práce po oslavě úspěchu nebo zapíjení žalu svého milovaného klubu společensky zmožen?

Slabší místa ve filmu navíc kompenzuje skvělé herecké obsazení. Pokud máte rádi Jiřího Langmajera, Petru Nesvačilovou, Roberta Nebřenského (jsem jediný, kdo ho má neodmyslitelně spjatého se satirickým online seriálem Gynekologie 2?) nebo Martina Fingera, tak zřejmě odejdete alespoň s mírným úsměvem na tváři. Fotbal mít nutně rádi nemusíte, ale pokud k němu nemáte vůbec žádný vztah a někdo vás k filmu nepřivede, tak si asi Kouzlo derby v programu sami nevyberete.

Jen si upřímně nejsem jistý, jak moc je tento film, který vznikal ve spolupráci se Spartou a točil se na jejím stadionu, pro fanoušky Slavie. Vlastně je trochu škoda, že nám autoři nenaservírovali ani jeden příběh i z druhé strany.