Midjourney a DALL-E stvořily Česko budoucnosti. Projděte si unikátní výstavu, která vznikla i díky vám

Přivítejte nový rok virtuální procházkou redakcí CzechCrunche a prohlídkou digitálních obrázků, které jste vytvořili i vy, naši čtenáři.

Luboš KrečLuboš Kreč

0Zobrazit komentáře

Nový rok lze přivítat různě. Jednou z možností je zajít do redakce CzechCrunche, kde jsme pro vás připravili speciální výstavu o tom, jak by mohlo vypadat Česko za pár (nejspíš desítek) let. Ale pozor, abyste zjistili, jak to u nás vypadá a zároveň si prohlédli na dvě desítky děl jak od členů našeho týmu, tak od vás, našich čtenářů, nemusíte nikam fyzicky chodit – výstava je virtuální a vše běží online. Vítejte v budoucnosti, kde mohou být umělci všichni. I díky umělé inteligenci.

Jedním z fenoménů právě skončeného roku 2022 bylo rozšíření umělé inteligence do kreativních činností. Hodně pozornosti získaly nástroje DALL-E, Midjourney nebo Stable Diffusion, které dokáží převádět text do obrázků. Každý funguje na podobném principu – člověk napíše slovní zadání a počítač poháněný umělou inteligencí na jeho základě maluje.

Samozřejmě platí, že čím jasnější a přesnější je zadání (anglicky prompt), tím lepší bývá výsledek. To mimochodem pomáhá odpovědět na častou otázku, jestli umělá inteligence sebere lidem práci. Minimálně tato ne, ta jim práci spíš usnadní. Platí to i pro kreativní obory, kde je klíčová vize a myšlenka, počítač ji pak už jen zhmotní. A dobře to je vidět i na naší výstavě, kde si u každého díla můžete rozkliknout, jaké dostal ten který nástroj zadání, tomu pak odpovídá i výsledek. Výstavu navštívíte kliknutím na tento odkaz.

Zadání jsou u každého díla jiná, jejich volným spojovníkem je ale Česko budoucnosti. Takové téma uchopené s pomocí moderních technologií je na začátku nového roku 2023 mimořádně aktuální – skončený rok 2022 byl plný výzev a kritických okamžiků, které nám všem ukázaly, jak důležité je hledět do budoucnosti a být na ni připravený. A zároveň znovu připomněl sílu moderních technologií, jež pomáhají snižovat spotřebu energií, porážet nepřítele na bojišti i šetřit peníze, ve vývoji umělé inteligence navíc patří Česko ke světové špičce.

Na výstavu lze pohlížet ještě jedním způsobem – třeba jako na malý impuls k debatě o tom, kam a proč jdeme. Ambiciózní, inspirativní vize české budoucnosti je totiž něco, co by mohlo pomoct zahloubit příkopy ve společnosti, které jsou v posledních letech výraznější a pro budoucí prosperitu země představují velké nebezpečí.

Samotná virtuální výstava vznikla jako výsledek úsilí vás, našich čtenářů, kteří jste poslali své výtvory, členů celého týmu CzechCrunche a společnosti Virtury. Ta se specializuje na tvorbu 3D prohlídek a jednu takovou nasnímala i v naší redakcí. Následně na stěny či okna umístila bezmála dvě desítky obrázků, které jsme zařadili do finálového výběru.

Výstava poběží do čtvrtka 5. ledna, kdy ji zakončíme v 18 hodin online debatou na téma digitální umění a vztah umění a moderních technologií vůbec. Zúčastní se jí Anna Pulkertová, art manažerka J&T Banky, nebo Martin Pošta z festivalu Signal a bude možné ji sledovat přímo v 3D prostředí naší redakce. Dostanete se na ni tak, že při prohlídce kliknete na ikonu televize ve spodní liště, která vás přenese do našeho lobby s velkoformátovou obrazovkou. Zatím na ní najdete aspoň pro představu jednu z našich starších online konferencí.

Pražskou knihovnu zaplavili turisté. Chtějí vidět 20 let starou stavbu z knih, která se objevila na TikToku

Takzvaná „studnice vědění“ od Mateje Kréna stojí ve foyer pražské městské knihovny už od roku 1998. Vlivem sociálních sítí se u ní fronty tvoří až teď.

Jiří SvobodaJiří Svoboda

idiom3-min-2

Foto: Jiří Svoboda/CzechCrunch

Fronta před Městskou knihovnou v Praze

0Zobrazit komentáře

U vchodu do ústřední pobočky Městské knihovny v Praze nedaleko Staroměstského náměstí je v posledních dnech neobvyklé rušno. Fronta lidí se tu táhne od vchodu na Mariánském náměstí i několik desítek metrů po chodníku. Že by se snad v Pražanech probudil nebývalý čtenářský duch? Nikoliv. Umělecké dílo Idiom, postavené ve foyer knihovny, se totiž stalo virálním hitem. A ne kvůli kultovnímu filmu Samotáři, kde se před lety objevilo.

Více než pětimetrový tubus vystavený z knih od podlahy ke stropu má na obou koncích zrcadla, čímž při pohledu otevřenou částí dovnitř vytváří dojem nekonečného tunelu knih, i proto se mu někdy říká studnice vědění. Jedná se o dílo slovenského výtvarníka Mateje Kréna. Na místě stojí už od roku 1998, dlouhé fronty se u něj ale tvoří až teď. Turisté se fotí buď u tubusu, nebo své mobily strkají přímo dovnitř, aby jimi zachytili kýženou iluzi.

Zaměstnanci knihovny, se kterými CzechCrunch na místě mluvil, jen nechápavě kroutí hlavami. Turisté se prý na dílo chodili dívat průběžně, ale jak přesně se stalo, že je teď terčem tak velkého zájmu, není nikomu přesně jasné. „Přičítáme to síle sociálních sítí, kde je Idiom ikonou. Je mezi několika ‚must see‘ v Praze a zřejmě je teď v kurzu mezi silnými influencery,“ říká Lenka Hanzlíková z knihovního oddělení komunikace.

A turisté stojící v dlouhé frontě to potvrzují. Nizozemská návštěvnice Prahy si díla všimla na Pinterestu, mladý muž z Číny zase na WeChatu. V poslední době také zviralizoval příspěvek na sociální síti TikTok, který má k dnešnímu dni přes 5,2 milionu zhlédnutí.

idiom4-min

Foto: Jiří Svoboda/CzechCrunch

Fronta na Idiom v Ústřední městské knihovně v Praze

V neposlední řadě atrakci zpropagovali i Janek Rubeš a Honza Mikulka z kanálu Honest Guide. I Rubeš na dotaz CzechCrunche řekl, že za neobvyklými frontami vidí TikTok, Instagram a následný syndrom „všichni chceme stejnou fotku“. Kde ale virální mánie začala, lze jen těžko odhadovat.

Větší zájem už zaměstnanci knihovny zaregistrovali koncem minulého týdne, přibližně od úterý se pak tvoří fronty prakticky po celou otevírací dobu. Zájemců prý bylo dokonce tolik, že snadno zaplnili celé foyer, čímž komplikovali přístup lidem, kteří mířili do knihovny pro výpůjčku nebo za studiem.

Ve čtvrtek tak začali zaměstnanci frontu organizovat – jedny ze tří vstupních dveří určili právě pro přístup k Idiomu. Pokud návštěvník mířící výhradně za ním využije jiný vchod, upozorní ho informační cedule nebo přítomní zaměstnanci. Ti se u Idiomu střídají a občas zasahují, když lidé chtějí lézt dovnitř nebo se do tubusu příliš naklání. Pokud by zájem trval, knihovna přistoupí k dalším opatřením.

„Pamětníci hovoří o tom, že naposledy byla Ústřední knihovna v takovém obležení v dubnu roku 1998, kdy byla otevřena po tříleté rekonstrukci,“ říká Hanzlíková.

„Turisty skutečně zajímá pouze toto dílo, do knihovny nevstoupí, do galerie vystoupá, promile z nich. A je to škoda, Ústřední knihovna je uměleckým dílem sama o sobě. Stačí se i rozhlédnout po vstupní hale a pohlédnout na Sejpkovy vitráže, v centrální hale je zase nádherně vyvedený malovaný strop podle návrhu Františka Kysely,“ dodává mluvčí pražské městské knihovny.

Idiom je složen z osmi tisíc knih, které na jeho vytvoření darovala sama knihovna. Dostal se dokonce do průvodce Lonely Planet a na obálku vědeckého časopisu Science. Matej Krén se zaměřuje právě na umělecké instalace z knih. Podobnou té, která je v centru Prahy, vytvořil už v roce 1994 v brazilském Sao Paulu.