Patří k ikonickým domům Prahy – a to i přesto, že nestojí na turisty prošlapané trase od Hradu přes Malostranské náměstí až po Václavák. Mnozí ji patrně minou, to ale nemění nic na tom, že patří k architektonicky nejvýznamnějším domům ve městě. Funkcionalistická Müllerova vila, za kterou stojí Adolf Loos, se na rok uzavřela. Během té doby se má kompletně zdigitalizovat.

Je ze stejného období jako brněnská vila Tugendhat. Obě jsou také královny funkcionalismu. Obě je možné navštívit, Tugendhat spravuje Muzeum města Brna, Müllerovu vilu zase Muzeum Prahy. A právě to se nyní rozhodlo, že čas potřebný pro rekonstrukci střešní terasy využije mimo jiné také k tomu, že vytvoří 3D model objektu.

Muzeum se tak rozhodlo i kvůli tomu, že dům je národní kulturní památkou, ale zároveň jde o objekt světového významu. „Proto jsme se rozhodli přistoupit k další formě uchování, abychom ještě více rozšířili její věhlas a mohla doslova obletět svět,“ říká pro CzechCrunch mluvčí muzea Veronika Nová.

Není to tak obvyklé, jak by se na první pohled mohlo zdát. U různých objektů existují například prohlídky skrze takzvaný street view, v tomto případě ale vzniká unikátní model, který má obrovskou přesnost. Sloužit má jak pro virtuální realitu, tak pro studenty architektury. Koncepci vytváří pro muzeum tým, který vede expert na 3D skenování kulturního dědictví Paul Safko.

Foto: Muzeum hlavního města Prahy

„V případě Müllerovy vily se jedná o kompletní 3D sken stavební památky v řádově vyšší úrovni detailu a preciznosti, než bylo až dosud v této oblasti kdy realizováno, a to celosvětově. Jde tedy o opravdu mimořádně složitý proces,“ popisuje Safko. Model, který vytváří, bude absolutně fotorealistický a experti k tomu používají dvě technologie. Laserové skenování a fotogrammetrii.

Model exteriéru, který se spolu se zahradou skenuje právě teď, je dílem terestriálního fotogrammetrického záznamu všech fasád vily ve spojení s tisíci leteckými snímky z dronů. Model interiéru je pak zachycován místnost po místnosti v deseti tisících záběrech s vysokou podrobností veškerého zdejšího mobiliáře.

„Finální virtuální 3D model Müllerovy vily bude v budoucnu přístupný paralelně několika způsoby, především pomocí brýlí virtuální reality v připravované prezentaci v návštěvnickém centru na Norbertově, a také veřejně online díky technologii WebGL,“ dodává Safko.

Právě v návštěvnickém centru si budou Müllerovu vilu moci důkladně prohlédnout návštěvníci s různými pohybovými omezeními. A to bez toho, aniž by se po ní museli reálně pohybovat. Muzeum Prahy ale uvažuje i o dalších možnostech. „Vše bude záležet na financích. V upravené verzi bude možná prohlídka i přes nové webové stránky Muzea Prahy, které hodláme spustit na podzim tohoto roku,“ uvádí Nová. Model by měl ale posloužit nejen veřejnosti, k dispozici bude i ke studijním a vzdělávacím účelům – a to studentům architektury nejen v Česku, ale i v zahraničí.

Foto: Muzeum hlavního města Prahy

+3

Model, ve kterém bude možné rozeznat sebemenší detail, vyjde Muzeum Prahy na zhruba jeden milion korun. Výsledné dílo by mělo být poskytováno zdarma, o jeho komerčním využití zatím muzeum neuvažuje. Pokud ale bude poptávka, pak se tomu bránit nebude.

Hlavní důvod ročního uzavření vily je každopádně rozsáhlá rekonstrukce střešních teras. Obnovit by se měly izolační vrstvy, které jsou za hranou životnosti. Během toho budou v interiérech probíhat také restaurátorské práce, které se zaměří na podlahy, čištění textilních prvků a výmalby. Dojít by mělo také k modernizaci zabezpečovacího systému.

Celkové náklady na rekonstrukci a restaurátorské práce dosáhnou až dvaceti milionů korun, město přispělo 16 miliony. „Využijeme čas, kdy bude objekt uzavřený kvůli většímu stavebnímu zásahu na to, abychom vile opět navrátili její lesk, který se za 25 let provozu trochu vytratil,“ líčí ředitel muzea Ivo Macek. Právě před čtvrtstoletím se Müllerova vila rekonstruovala naposledy.

Dům na pražské Ořechovce si nechal postavit František Müller, ředitel stavební firmy Müller a Kapsa. Přizval si k tomu architekty Adolfa Loose a Karla Lhotu. Vila vznikala v letech 1928 až 1930. Funkcionalistický klenot rozhodně stojí za návštěvu. Říká se totiž, že žádný pokoj v domě není ve stejném podlaží jako ty ostatní. Může za to Loosův originální rukopis.

Ten popsal v knize Není, kde je jedna kapitola věnována právě Müllerově vile, polský spisovatel a novinář Mariusz Szczygiel: Neviditelná sprcha na střeše, kde se může člověk sprchovat třeba i nahý a zatímco on bude mít Ořechovku jako na dlani, jeho nikdo neuvidí. Poštovní schránka na stole, která má v stolní noze dlouhý otvor a lze do ní vhodit dopis, který se pak dostane k rukám sluhy. Stolní deska v jídelně je pro šest lidí, dá se ale rozložit tak, aby si sem sedlo až dvanáct hostů. Pokud je potřeba, pak dokonce i osmnáct osob. A mnohé další.

„Jsou jen dva důvody, které nezvládneme – válka a nemoci. Ponecháme-li tyto dva důvody stranou, domnívám se, že ten, kdo v tomto domě bydlí a necítí se nesmírně šťastný, nezasluhuje si žít. Hodně jsem cestovala, hodně jsem toho viděla, ale nikdy jsem nespatřila dům s takovým vnitřním sluncem, s takovou vnitřní i vnější krásou. Mám pocit, že tu vilu postavili dva stavitelé – Adolf Loos a samo Štěstí,“ cituje Szczygiel z knihy hostů dánskou spisovatelku Karin Michaëlisovou.

Štěstí se ale na stavbě vily nejspíš unavilo. Dům byl ve čtyřicátém osmém roce znárodněný, pak zde sídlil například Ústav marxismu a leninismu, v jednu chvíli to vypadalo, že připadne armádě, nakonec ji ale získalo Uměleckoprůymyslové muzeum. Chvíli po něm Pedagogické nakladatelství.

Zatímco František Müller zemřel v roce 1951, jeho žena Milada tu přečkala všechny tyto změny. Mohla zůstat v pokoji pro služku, ostatně ve svém domě zastávala už jen roli uklízečky. Celou tu dobu měla jediné přání – aby se vila stala muzeem či centrem Adolfa Loose. V mezičase chránila všechna umělecká díla, která tu byla – především tím, že je rozdávala. Milada Müllerová zemřela v září, sotva pár dní po okupaci Československa. O měsíc později se Müllerova vila stala kulturní památkou. Po revoluci ji získala dcera Eva, která emigrovala. Od ní ji odkoupilo hlavní město, které ji vlastní dodnes.