Obec Richfield v americkém státě Wisconsin má něco přes jedenáct tisíc obyvatel. Jedním z nich je i Tim Fried. Kdysi se živil jako stavební dělník, kromě toho ale také víc než deset let sbíral nebezpečné hady. Z jejich zubů odčerpával jed, jehož toxiny si postupně aplikoval. Stal se tak chodícím zásobníkem protilátek. Na základě toho nyní vědci vyvíjejí sérum, které by mohlo fungovat jako vakcína proti všem typům hadího kousnutí.

„Chtěl jsem jen vědět, jestli se mi podaří hadí kousnutí překonat,“ řekl Fried pro The Wall Street Journal. Od roku 2001 si nechal do svého domova posílat jedovaté hady, mezi které patřili kobry, chřestýši či mamby. Celkem na jeho adresu v Richfieldu dorazilo šestnáct různých druhů plazů. Každému odsál ze zubů jed, ten následně dehydroval a pak rozpustil ve fyziologickém roztoku. Nakonec si injekčně aplikoval rostoucí koncentrace připraveného jedu a nechal se hadem uštknout.

Z aplikace jedu dostal nesčetněkrát anafylaktický šok, tedy rychle nastupující alergickou reakci, která může způsobit i smrt. Fried ale přežil, a navíc si ho všimli vědci. O pokusech stavebního dělníka se dozvěděli Jacob Glanville, který je ředitelem sanfranciské společnosti Centivax, jež vyvíjí vakcíny, a také Peter Kwong, který se zabývá vakcínami na Kolumbijské univerzitě.

„Hadí uštknutí je opomíjenou tropickou nemocí. Asi šest stovek druhů hadů způsobí ročně víc než sto tisíc úmrtí a tři sta tisíc trvalých následků. Řešením jsou široce neutralizující protilátky nebo chemické inhibitory, způsob vývoje účinného koktejlu je zastaralý a počet potřebných složek je stále nejasný,“ vylíčili oba ve studii, kterou nyní publikovali v časopise Cell.

Problém je, že v současné době se vyrábějí protilátky stejně jako před 130 lety. Ovcím nebo koním se vstříkne takové množství jedu, které není smrtelné, následně se u zvířat objeví protilátky. Ze zvířecí krve se pak získá plazma, která slouží jako vakcína. Tato metoda je ale příliš drahá a někteří lidé k tomu ještě dostanou vážnou alergickou reakci na zvířecí bílkoviny.

Dalším problémem je to, že existující protijedy působí pouze na určité druhy hadů nebo jejich blízké příbuzné. Cílem nové studie je vyvinout směs, která zareaguje na jakékoli hadí uštknutí. Jinými slovy – zmiňovaní vědci chtějí vytvořit univerzální protijed. K tomu použili právě protilátky, které za léta pokusů nasbíral Fried.

Konkrétně tým izoloval dvě, které se podařilo získat z Friedovy krve. Ty pak testovaly na myších. Nejúčinnější protilátky byly, když k nim vědci přidali protizánětlivý lék. Kombinace myši ochránila před smrtelnou dávkou třinácti druhů hadích jedů, a to včetně jedu mamby černé a kobry královské. Zároveň lék poskytl částečnou ochranu před jedy dalších šesti druhů plazů.

V plánu je nyní univerzální látku dál testovat, konkrétně na uštknutých australských psech. Druhým cílem je testovat další protilátky obsažené ve Friedově krvi. Ten se v mezičase stal ředitelem herpetologického oddělení společnosti Centivax. „Je to takový náš rezervoár,“ říká k tomu Glanviile.