Nenapsal sice ani řádek herního kódu nebo jediné slůvko scénáře, ale i díky němu je Kingdom Come: Deliverance 2 od Warhorse Studios světový úspěch. Protože je autorem hudby, která tohle dobrodružství z českého středověku pozdvihuje na filmový zážitek. Hudby, která svou hru tak trochu přerostla – a hraje se naživo ve vyprodaných sálech. „Přitom k Danu Vávrovi a KCD jsem se dostal vlastně zázrakem,“ říká Jan Valta pro CzechCrunch.

Je radost ho poslouchat. A to jak jeho skladby v obou dílech Kingdom Come: Deliverance, tak jeho odpovědi při rozhovoru. Překypuje energií, vážnější odpovědi prokládá vtipy a historkami ze zákulisí, odborné muzikantské termíny vysvětluje i pro ty z nás, co se už osmým rokem snažíme naučit víc než čtyři akordy na kytaru. Je znát, že Jan Valta má klasické hudební vzdělání a hrál v České filharmonii. Ale jeho kariéra se vydala neobyčejným směrem. Je skladatelem herní hudby pro Warhorse Studios.

Jeho tvorbu přitom můžete slyšet nejen v prvním a druhém díle Kingdom Come, ale i naživo. Dirigoval v O2 universu, v přístím roce míří do Německa či Polska, už koncem listopadu rozezní koncert KCD výstaviště na herním festivalu v Brně. „Herní svět jsem vždycky sledoval, třeba sérii Gothic nebo Diablo mám velice rád. A už zrod Kingdom Come jsem strašně hltal. Stal jsem se velkým fanouškem hry ještě předtím, než jsem se stal jejím skladatelem,“ říká Valta v rozhovoru.

Ale už vás nebudeme zdržovat. Pusťte si ke čtení soundtrack KCD2 – třeba skladbu svaté Barbory – a zjistěte, jakou náhodou se Jan Valta do Warhorse dostal, jak se spolupracuje s kreativním ředitelem Danem Vávrou anebo co ho přimělo si říct: „Tohle dost možná už nikdy nic nepřekoná.“

Pojďme začít odlehčeně. Kdyby z Kingdom Come: Deliverance 2 byl hollywoodský film a vy jste zrovna neměl čas, od koho byste pro něj chtěl hudbu?
Vynikajících skladatelů je spousta, ale jako první mě napadají určitě Alan Silvestri a John Williams.

Nutně musí přijít otázka, proč zrovna tito dva.
Protože skvěle pracují s hudebními tématy. A ta v různých obměnách používají pro různý dopad a různou náladu. V podstatě tou muzikou komentují dění na plátně. Jak říká Steven Spielberg: „Music always elevates something.“ Tedy hudba vždy něco pozdvihuje, my bychom možná řekli podtrhuje nebo zvýrazňuje. To je strašně dobrá věc, pomocí hudby zaměříte pozornost diváka nebo v našem případě hráče na něco konkrétního. Silvestri a Williams tohle dělají luxusně, právě Williams je v tom úplný etalon. Když si vezmete jeho krásná, silná, zapamatovatelná témata, třeba z Indiany Jonese, tak vás provází celým filmem a příběhem. A já se u Kingdom Come snažil o něco podobného.

Foto: Viet Tran

Byl to nápad z vaší vlastní hlavy, nebo tak znělo zadání od Warhorse Studios?
O tohle si vysloveně na začátku naší spolupráce řekl Daniel Vávra. Řekl, že to chce mít jako Williams, ne jako Zimmer. Což je v současnosti ve filmové hudbě to základní rozdělení – buď na hodně silné melodie, nebo na tu zimmerovskou práci se zvukem.

Jste hudebník a skladatel, hrál jste v České filharmonii, koncertoval ve světě. Nebylo vám občas líto, že při skládání hudby pro videohru musíte hrát pomyslné druhé housle jejímu ději a hratelnosti?
Samozřejmě, že když stojíte ve vyprodaném O2 universu, máte před sebou sto vesměs usměvavých a nadšených muzikantů a za sebou tři a půl tisíce lidí, kteří se těší na to, co uslyší, tak si to jako skladatel ohromně užíváte. Ale zcela upřímně snad ještě větší zadostiučinění je, když ta hudba funguje ve hře. Protože pro to byla stvořena, to je její primární účel. Myslím si, že všechny dobré věci na světě by měly mít svůj účel.

Už první Kingdom Come mělo několik koncertů, s hudbou ze druhého dílu jsou ještě větší plány. Koncem listopadu budete mít vystoupení v Brně, zkraje nového roku míříte do Polska i Německa…
Je prostě vidět, jak je Kingdom Come 2 větší než první díl. U něj jsme měli pár koncertů za celou dobu, teď budeme mít během několika měsíců půl tuctu. Od fanouškovského festivalu v Malešově a naplněné O2 universum přes herní festival v Brně až po zahraniční vystoupení. Je to pro nás takové poděkování fanouškům, protože bez jejich podpory na Kickstarteru před těmi jedenácti lety by tu nebylo ani Kingdom Come, ani Warhorse Studios.

Už dříve jste zmínil, že skládání hudby pro hry je pro vás něco jako splněný sen. Jak jste se k němu s klasickým hudebním vzděláním a životopisem spojeným s tradičnější hudbou dopracoval?
To slovo dopracoval říkáte hezky, vystihuje to docela dobře! Někdy na začátku to pro mě ještě ani ten sen nebyl, vůbec by mě nenapadlo, že bych to mohl dělat. Vystudoval jsem housle, trošičku jsem studoval u mého tatínka dirigování. Od mala jsem se viděl v České filharmonii. Když jsem se tam v devatenácti dostal, tak jsem zjistil, že možná je moc brzo na to říct si, že to je všechno. A že člověk by měl zkusit i něco jiného, aby k stáru nelitoval. Takže jsem šel na vysokou školu, potkal tam kolegy z Heroldova kvarteta, se kterými dodneška hraju, a až tam jsem začal psát nějaké transkripce a aranže a postupně se učil řemeslo. Později jsem začal psát vlastní hudbu a tak nějak zázrakem se skrz ní dostal ke Kingdom Come: Deliverance.

Říkáte zázrakem, ale ona to byla spíš taková souhra šťastných náhod.
Byli jsme před lety na dovolené, já zrovna u stolu něco skládal a kolem prošla nějaká slečna, která si toho všimla, a zmínila, že její muž zrovna skladatele hledá. Vyšlo najevo, že je to manželka Daniela Vávry. Jenže on sám už během toho hledání na mou práci narazil a chtěl mě oslovit. Přitom to ani jeden z nás nevěděl, ještě jsme se ani neznali.

Ale o Kingdom Come: Deliverance jste tehdy už věděl.
Já jsem herní svět vždycky sledoval. Ne nějak zásadně, ale sledoval. Takže mi neuniklo, že Warhorse Studios udělali úspěšnou kampaň na Kickstarteru a všichni o tom mluvili. Tehdy mi zavolal Adam Sporka, můj bratranec a kolega, že ho napadlo, jestli bychom se jim nenabídli jako tvůrčí tandem. On by dělal technickou stránku věci, já bych dodal hudební obsah. Tak jsme se začali scházet a vymýšlet demo.

Co vás zrovna na Kingdom Come zlákalo?
Už když jsem byl mladší a mohl jsem si to z časových důvodů dovolit, tak jsem hry vždy rád hrál. Třeba celou trilogii Gothic. Obecně právě žánr RPG neboli her na hrdiny s rozsáhlými příběhy mi byl vždy sympatický. A během práce na tom demu pro Warhorse jsem si nastudoval zprávy, ukázky, tiskovky, prostě všechno, co se o Kingdom Come dalo veřejně zjistit. I přednášky od lidí ze studia, třeba s šéfprogramátorem, čemuž jsem vůbec nerozuměl a v muzice mi to nijak nepomohlo. Ale fakt jsem to strašně hltal, nasával a čím víc jsem toho věděl, tím víc se mi to líbilo. Říkal jsem si, že je to skvělý, epický, silný příběh. Že to je velkolepé, filmové a ještě české. Navíc ze středověku, což je ohromně zajímavá doba. A to i hudebně, ačkoliv přímo ve hře se dobová hudba tolik nepoužívá.

Takže ještě před vydáním hry jste se stal jejím fanouškem.
Přesně tak. A nejprve jsem si myslel, že u toho fanouška zůstanu, že jejím skladatelem nebudu. Stalo se totiž to, že Adam Sporka mi zavolal a povídá, že je to marné, že má ve Warhorse známého, který mu říkal, že už někoho vybrali. Tak jsem z toho byl celý jeden den strašně smutný. No a druhý den mi napsal Dan Vávra a sdělil mi, že ten vybraný člověk jsem já! Mimochodem, původně měl Dan plány na hudbu trochu jiné, chtěl zopakovat přístup z Mafie a využít i v Kingdom Come: Deliverance hodně dobové hudby. Jenže něco jiného jsou hity z třicátých let a něco jiného by byly středověké skladby. Ty by pro většinu herní náplně v KCD prostě nefungovaly dobře.

Předtím jste nicméně říkal, že Daniel Vávra chtěl mít hudbu jako Williams, ne Zimmer. Takže nejprve jste ho musel přesvědčit, aby hudbu z roku 1403 vyměnil za tu symfonickou?
Hudbu ve stylu Williamse chtěl Dan od začátku použít v cutscénách, tedy ve videosekvencích, které ve hře posouvají děj. Tohle a další věci definoval už u iniciační schůzky nad pivem – nebo přesněji, nad vícero pivy. I poté jsme se potkávali, ale rozhodnutí využít orchestrální hudbu skoro všude jsem udělal tak nějak poznenáhlu sám a Dan ho nerozporoval. Podobně naše spolupráce probíhala i dál: posílal jsem mu nově vznikající skladby a když se mu něco nelíbilo, tak se ozval. Dlužno říct, že po pár vstupních měsících se už ozýval celkem minimálně. Až jsem si někdy říkal, jestli to vůbec poslouchá!

Foto: Warhorse Studios

+31

Poslouchal?
Poslouchal, protože když jsme se pak sešli, byl schopen citovat konkrétní místo z konkrétní skladby a porovnat to s nějakou jinou nebo dřívější verzí. Takže to skutečně hlídal. A i navzdory té změně kurzu, kterou jsem provedl, byl spokojený. Nicméně i když jsme zvolili spíš toho Williamse nežli středověk, tak ty dávné časy jsou z naší hudby samozřejmě cítit. Což je v jádru to, čeho jsme chtěli docílit.

Co vy a jiná herní hudba. Nacházíte v ní inspiraci, objevujete v ní zajímavé postupy?
Když vyjde nová hra, tak si ji často pustím na YouTube. Asi zklamu všechny tvůrce obsahu, ale ideálně ve verzi bez jakéhokoliv lidského komentáře, jen čistě hru, u které můžu nerušeně slyšet zvukovou složku. Ale objevit něco pro inspiraci je zcela výjimečné. Tím neříkám, že mě nic neinspiruje, ale Kingdom Come bylo současně filmové, české a středověké, tudíž vyžadovalo velmi specifický přístup. Ani hry, ani filmy mi v tom nepomohly. Ve studiu jsme hodně řešili třeba Statečné srdce, a to včetně soundtracku. Ale došel jsem k tomu, že i věci, co se mi tam líbily, byly pro hru v českém středověku nepoužitelné. Takže jak s oblibou říkám, zjistil jsem, že to nemůžu obšlehnout, a tak jsem si to holt musel napsat sám. (smích) Vlastně pardon, teď jsem si vzpomněl…

Povídejte.
Je pár her, které bych rád zmínil. První hra, co mě částečně inspirovala, je první Diablo a jeho soundtrack.

Temná fantasy hra na hrdiny, kde kosíte pekelné démony po stovkách, mi realistickým českým středověkem moc nezavání…
To ne, navíc jeho muzika je, co se týče designu, velice jednoduchá. Ale když ji posloucháte několikrát – a já jsem Diablo svého času prošel opravdu hodněkrát, jsem tak starý, že jsem zažil, když vyšlo! –, tak uslyšíte, že hudba kopíruje vývoj hlavní postavy. Čím víc se blížíte k peklu, tím víc postava ztrácí příčetnost. A tím víc je do muziky vkládáno něco děsivého a šíleného. Což je geniální, jinak ta hudba nereaguje na nic jiného, ale tohle samo o sobě funguje ohromně silně.

To byla první věc. Co ta druhá?
No, to taky není žádná novinka. Jak jsem mluvil o trilogii Gothic, tak u ní za hudbou stál Kai Rosenkranz, což je výborný skladatel. Na jednotlivých dílech je krásně vidět jeho progres, že si díl od dílu dovolil uvolněnější, komplexnější věci. Obzvlášť hudba ke trojce je opravdu krásná. To je fakt něco, co bych si i dnes klidně pustil pro radost. A už tehdy mě zaujal tím, že se nebojí toho, že je ta muzika silná. Ve většině herních soundtracků to totiž máte tak, že hudba je spíš na pozadí a vyleze akorát občas, v nějaké epické cutscéně. Takže není kdovíjak zapamatovatelná. To je vlastně i účel tohoto řešení. Hudba, kterou si nezapamatujete, se vám nikdy neohraje. Ale Rosenkranz šel v Gothicu přesně opačnou cestou: vytvořil hudbu tak zapamatovatelnou a krásnou, že ji naopak chcete poslouchat znovu a znovu. V téhle souvislosti mě napadá ještě jeden příklad z opačné strany spektra.

Je to taky něco oldschoolového?
Ano. Morrowind ze série Elder Scrolls. To víte, všechno to jsou staré hry, co jsem mohl hrát v době, kdy jsem na to měl ještě dostatek času! Co si pamatuju, tak Morrowind, který můžete hrát klidně stovky hodin, má celý soundtrack na asi 45 minut, prostě pod hodinu. Ale když ho hrajete, tak vám to vůbec nepřijde. Ta hudba je hodně atmosférická, není výrazná, a tedy taky není zapamatovatelná. Ale i tak je to skvěle udělaná práce a soundtrack k tak rozsáhlé hře může být právě díky tomu tak neuvěřitelně krátký.

Hudba je vaše živobytí, z hudební rodiny pocházíte, i vaše manželka je hudebnice. Hudbu máte doslova všude. Do jaké míry ji posloucháte pro radost?
Dost málo. Asi bych neměl být tak omezený, ale už je to tak. Pracuji z domova, takže cestou do práce ji poslouchat nebudu. U práce samotné jinou hudbu poslouchat nemůžu, což vás asi nepřekvapí. A po práci… Má žena působí v Symfonickém orchestru FOK, takže když se doma sejdeme, tak ne že bychom nechtěli muziku poslouchat, ale neumíme ji konzumovat tím obyčejným, relaxačním způsobem. Já se u ní neuklidním, já tu hudbu analyzuji, přemýšlím a furt mi to v hlavě jede. Takže si radši pustíme nějakou kriminálku. Jenže i tam může být výrazná muzika, takže ji hned máme tendenci hodnotit. Je to svého druhu postižení (smích). Nicméně chodívám na živé koncerty a tam se mi daří hudbu vnímat, mít z ní ten prožitek. Ale málokdy si pustím něco mimo tu klasickou rovinu.

Co na kariéru herního skladatele říkají právě vaši nejbližší?
Třeba naše dcera je na mě myslím pyšná. To je pro hrdého otce to nejvyšší vyznamenání, z toho mám nefalšovanou radost. Žena mě taky umí krásně pochválit, ta to navíc vidí z té muzikantské stránky, kolik je to dřiny. Nutno říct, že soundtrack k oběma Kingdom Come by nebyl takový, kdyby ona vedle své vlastní umělecké kariéry neobhospodařila tisíc dalších věcí, abych já mohl sedět a skládat. O mého tatínka, který byl mezi jiným taky fenomenální dirigent, jsme bohužel před rokem přišli, ale myslím, že by také byl pyšný. Dožil se koncertu k prvnímu dílu. Když mi poté řekl: „To byla profesura nejen skladatelská, ale i jako dirigent ses snažil,“ tak to bylo opravdu nádherné.

Když je řeč o vyznamenáních, tak KCD2 překonalo čtyři miliony prodaných kopií, má tři nominace na herní Oscary, chystají se koncerty… Nastal i u vás nějaký okamžik, který byste nazval vrcholem kariéry, kdy jste si třeba sám řekl: „Wow, asi jsem fakt dobrej!“
To je hezká otázka, i když se na ni těžko odpovídá. Ale ano, jeden moment zmíním. Když jsme dělali oznamovací video v roce 2024, ve kterém jsme odhalili KCD2, natáčeli jsme s orchestrem v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Hráli jsme skladbu Sancta Barbara doplněnou záběry ze hry na klenbu chrámu. To natáčení bylo náročné, bylo pod nulou, pánové měli fraky, dámy velkou večerní, požadavky filmařů a požadavky umělců se občas nescházely. Ale když jsme dotočili, tak jsem vylezl sám před chrám, bylo asi půl druhé ráno, sněhová vánice a strašná zima… A já tam stál v tom sněhu, díval jsem se do kraje a říkal jsem si: „Tohle dost možná už nikdy nic nepřekoná.“

Zbývá vám nějaký skladatelský sen?
No, kdyby mi zavolal Steven Spielberg, že potřebuje hudbu k pokračování E. T. – mimozemšťana, protože John Williams zrovna nemůže kvůli novým Star Wars, to bych asi neodmítl! Z těch realističtějších věcí bych rád udělal něco vlastního s živým zpěvem, protože práce se zpěvem je nádherná. Ale na to potřebujete cítit takové to tvůrčí vnitřní puzení. Jenže abyste měli vnitřní puzení, tak musíte chvíli nepsat, nic nedělat, zatímco já píšu pořád. Ráno vstanu a veškeré případné puzení jde do práce pro Warhorse Studios. A jsem za to upřímně rád.