O projektech, které získaly investici, slýcháme hodně – pro zakladatele i pro celé týmy jde o externí validaci nápadu a vytyčené cesty, dobrý investor může pomoci také jejich reputaci. Až se někdy může zdát, že budovat startup bez pomoci investorů nelze. To ovšem není pravda a jedním z příkladů je i zdejší BizMachine, který během osmi let na trhu vyrostl do velikosti desítek milionů korun a udržuje se v zisku.

BizMachine je jedním ze startupů, které spoléhají na takzvaný bootstrapping, tedy na budování byznysu bez nabírání investic či s minimem externího kapitálu. „Ale není to demagogické odmítnutí. Pořád řešíme, kdy by byl na investici správný čas a odpověď se neustále vyvíjí,“ popisuje pro CzechCrunch Martin Ondáš, jenž firmu zakládal s dalšími dvěma Martiny – Neprašem a Luckým.

V BizMachine teď už v rámci týmu o třiceti lidech sledují stovky různých datových zdrojů o firmách, z nichž pak poskytují zajímavá zjištění klientům, zejména v rámci podpory hledání obchodních příležitostí. Za loňský rok podle Ondáše takovým způsobem utržili 45 milionů korun s růstem o dvacet procent.

Dva Martinové (Nepraš od roku 2023 není podílníkem, když se od BizMachine jako spin-off oddělil startup SharpGrid) přitom o možnostech víc podpořit růst své firmy s investory v zádech přemýšlí dlouhodobě. Vzdávat se podílu totiž patří mezi vůbec nejdražší způsoby financování byznysu. Jak popisuje Ondáš, tato varianta nemusí být pro každého. Odkazuje se při tom na Roba Wallinga, který bootstrapoval a prodal několik startupů: „Devětadevadesát procent startupů by nemělo mít venture kapitálové investory. Místo toho by měly hledat cesty, jak být úspěšný a růst bez externích peněz.“

Foto: Dominik Wünsch/BizMachine

Martin Ondáš z BizMachine

Přiznává ale, že firmy jako Facebook nebo Uber by bez pomoci investorů nevznikly, respektive nevyrostly by do dnešní pozice. „V takových případech jde o velký nápad a o potenciálně obří trh a platí přístup ‚vítěz bere vše‘. Rychlost růstu tehdy v začátcích hraje klíčovou roli, ale ve většině případů tomu tak není,“ říká Ondáš a zmiňuje také Wallingovo pravidlo 1-9-90.

To odkazuje na rozložení, kdy by jedno procento startupů mělo uvažovat o venture kapitálu, devět procent by mělo začít bootstrappingem a po letech najít alternativní způsob financování svého růstu. A pro zbylých devadesát procent firem jsou obě zmiňované možnosti špatný nápad, pokud chtějí uspět.

„Ze své pozice ale rozumím, proč k investicím podnikatelé tíhnou – budování byznysu je těžké a svádí k myšlenkám, že kdybychom měli víc peněz a času, všechno by se dařilo lépe. Ale není tomu tak, akorát spálíte více peněz se stejným výsledkem,“ myslí si Ondáš a jako praktickou podporu pravidla 1-9-90 zmiňuje statistiky, kolik projektů vůbec finance od investorů získá.

Venture kapitálové fondy, a to i ty působící z Česka, ročně analyzují tisíce startupů. Nakonec ale podpoří jen jednotky z nich, tedy desetiny procenta. „A i u těch, co peníze dostanou, se počítá s tím, že přežije jen desetina,“ doplňuje Ondáš a zdůrazňuje, že při přemýšlení nad tím, zda uzavřít investici, až tak moc nehraje roli, jestli se zakladatelé vzdají podílu například ve výši dvacet nebo třicet procent.

Měli by přemýšlet zejména nad tím, že i když se nevzdají většinového podílu, do určité míry ztrácejí plnou kontrolu. „Investoři ovlivňují, jak se firma financuje dál, jak se prodává produkt, jaké strategické projekty mají prioritu,“ říká Ondáš. Naopak jako výhody vyjmenovává, že investor může startupu pomáhat jako mentor, profesní coach či se sítí svých byznysových kontaktů.

Motivace investora však bude vždy přirozeně o trochu jiná než motivace zakladatele. „Fondu s portfoliem o dvaceti až třiceti startupech stačí, že budou extrémně úspěšné dva z nich a zaplatí celý výnos. Přirozeně a racionálně se bude investor nejvíc věnovat jim. Já ale nemám portfolio, mám jednu firmu, na kterou jsem vsadil úplně všechno a potřebuju, aby byla úspěšná,“ popisuje Ondáš.

Devětačtyřicetiletý podnikatel přiznává, že v určitých chvílích pociťuje, že by BizMachine mohl růst rychleji s externími prostředky, zejména u dlouhodobějších projektů vyžadujících větší kapacity vývojářů. Právě efektivita nakládání s časem je ale důležitou součástí přemýšlení o nabírání peněz.

„Fundraising požírá hrozně moc času, zatím jsme nikdy nedošli do bodu, že by se nám proaktivní hledání a vyjednávání s investory vyplatilo. Jde o rozhodování, zda nám větší přidanou hodnotu nepřinese to, když se bavím s klienty a partnery o našem produktu,“ říká. A právě to zmiňuje jako jednu z největších výhod boostrappovaných firem.

„Všechno si musíme odmakat sami. Bez investice se tak naučíte dovednosti, které byste jinak neměli šanci získat,“ pokračuje s tím, že nestačí mít dobrý nápad, tým, prezentaci a jít si po peníze. „My dostaneme zaplaceno až ve chvíli, kdy zákazníkovi přinášíme přidanou hodnotu. Jen tak můžeme být úspěšní a rozvíjet se dál,“ vysvětluje Ondáš.

Pro firmu jde také o způsob validace, že se vyvíjí správným směrem (samotný BizMachine má přes 400 firemních zákazníků). „Důležité je ale najít balanc v rámci alokace prostředků a kapacit ve firmě do toho, co klienti říkají, že chtějí teď, versus do toho, co si myslíme, že budou chtít za rok, nebo kde bude trh za dva až tři roky,“ doplňuje.

Právě s hledáním rovnováhy někdy mohou mít problémy startupy s investicí. „Otázkou je, zda investicí neodsouvám v čase problém, že zákazníci nechtějí za produkt platit. To se penězi nevyřeší, navíc k tomu přibude další problém, protože investoři požadují návratnost,“ pokračuje.

Firmám, které dlouhodobě rostou bez investorů, přitom i u nás přibývají možnosti, jak se financovat a vyvarovat se přitom venture kapitálové „spirále“, kdy po jednom uzavřeném kole potřebují za osmnáct měsíců uzavřít další a další. „Jde o něco jako fondy, které se ale soustředí na bootstrappované B2B SaaS firmy s tím, že chtějí být prvním a zároveň i posledním investorem,“ popisuje Ondáš. Příkladem u nás mohou být Flying Founders, v zahraničí pak Indie.VC, kteří svoji filozofii hezky popisují na webu.

Tím, že je firma nucena růst efektivně a bez externích peněz, se navíc vyvaruje častému nešvaru, který jí může zlomit vaz – když startup získá investici, může to vnímat jako validaci, že má dobrý nápad. Tým se pak do svého produktu zamiluje natolik, že nevnímá zpětnou vazbu a nenechá si svůj přístup vymluvit ani u potenciálních zákazníků.

Ondáš si při popisování takových případů pomáhá známým výrokem boxera Mika Tysona: „Každý má plán, dokud nedostane pěstí do obličeje.“ Zdůrazňuje tím, že je velký rozdíl, když potenciální zákazník řekne, že daný produkt je skvělý a že jej potřebuje, versus když má za něj už i reálně zaplatit. „Tehdy už se nebavíte o podstatě nápadu, ale o tom, jestli přináší vyšší hodnotu než například dvacet jiných investic, které můžu pro růst své firmy udělat. To je reality check, jako bootstrapovaná firma se tomu nedokážete vyhnout,“ uzavírá Ondáš.