Director’s cut Rebel Moonu je dílo, u kterého oceníte, že ovládání Netflixu dává možnost jedenapůlkrát zrychlit přehrávání. Dva filmy, které původně vyšly loni v prosinci a pak letos v dubnu, Zack Snyder prodloužil celkem na šest hodin, přidal násilí a nahotu a stvořil svou dokonalou vizi. Jenže z tohohle bahna se nedalo vyhrabat.

Jen co režisérskou verzi Rebel Moonu od zneuznaného génia / kinematografického teroristy Zacka Snydera pustíte, potvrdí se dvě věci.

1) Je tam toho fakt docela dost jiného a nového.

2) Stále je to shit.

Na druhou stranu, který film vám v rozpětí pár desítek sekund nabídne pohled na brutální vypalování cejchů žhavým železem na full-frontal zachycená, odhalená ženská těla, okamžitě následované sebevražedným atentátem roztomilého malinkatého mimozemského mazlíčka, po němž přijde detailně zabrané vymlacování a vytékání mozku z hlavy?

A to jsme prosím pěkně na úplném začátku. Za chvilku už uvidíte Sofii Boutellu coby hlavní hrdinku Koru, jak ji pánbůh stvořil. Nic totiž nezkvalitní béčkové akční scífko tolik jako pořádně propocená postelová scéna. A nebojte, bude jich víc. Jedna má dokonce skoro čtyři minuty. Ostatně i proto má taky níže vložený trailer věkové omezení.

Většina přídavků režisérského sestřihu působí, že je vymyslel třináctiletý puberťák. Krev a prsa. A desetkrát víc slov „fuck“ v dialozích. Zacku, ty šílený synu feny, tys to dokázal! Dokázals Rebel Moon udělat ještě hloupější.

Už původní dvousnímek – o tom, jak galaktický gigakřižník plný zloduchů přiletí šikanovat jednu jedinou vesnici kvůli obilí, načež ji začne bránit hrstka divných hrdinů – se zmítal mezi úplnou stupiditou a lacinou nudou.

Oba díly vykrádaly Star Wars, Harryho Pottera, Sedm samurajů, Riddicka a každé sci-fi, co vás napadne. Hlavně pak svět Warhammeru („Protože ten je fakt hustej a drsnej a krvavej a temnej a chce ho zfilmovat i Henry Cavill,“ jako bychom slyšeli Snyderův hlas). A když je nevykrádaly, tak byly směšně zahleděny do sebe, místo přirozeného posouvání příběhu skládaly jeden trapný monolog za druhým, okatě a marně se snažily budovat dojem rozsáhlého fiktivního univerza…

To vše zůstává. A to nejdůležitější – zpomalené záběry na sklizeň obilí – naštěstí taky!!!

V director’s cutu ale uvidíte víc přihazování lebek do kotle vesmírné lodi. Taky víc penisoidních chapadel. Mnohem víc robota s parožím a hlasem oscarového herce sira Anthonyho Hopkinse. Víc mimozemšťanů od prostitutek až po lovce lebek. Víc kněží, kteří sbírají zuby mrtvých. Víc obrovských živoucích soch pohánějících hvězdolety.

Vůbec nic z toho nesmyslnost Rebel Moonu nevysvětluje a zážitek z něj nemění.

Ba ne, abychom jen nehanili, některé nové scény přidávají hrdinské partě a jejich vztahům trošililinku víc hloubky. Pokud na planetě existuje aspoň jeden člověk, kterého z nějakého důvodu zajímala historie protagonistky Kory nebo hvězdné říše, taky se o nich dozví víc. Anthony Robopkins je párkrát docela drsňácky a komiksově cool. A třeba ty oživlé sochy jsou aspoň mírnou zajímavostí oplývající nápad.

Režisérská verze Rebel Moonu ale působí ještě víc jako příběhové filmečky z nějaké edgy videohry z roku 2005. Nevkusně, lacině, přehnaně, hloupě – a hrozně moc se snažící tvářit se vážně. Ale současně to činí tak zvrhle zábavným způsobem, že si říkáte, kam až může klesnout. Director’s cut má snad polovina Snyderových filmů. U Ligy spravedlnosti přinesl zlepšení. U Rebel Moonu je to trest.

Z nějakého důvodu se staronové filmy pyšní novými podtituly. První zní Kalich krve, druhý nese název Kletba odpuštění. Snyder snad udělal anketu mezi svými kultisty fanoušky v komentářích na Facebooku, která potvrdila, že to jsou mnohem krutopřísnější názvy než Zrozená z ohně a Jizvonoška.

A vskutku, je to další mistrovský tah režiséra a scenáristy v jedné osobě. Kalich krve (a divácké trpělivosti) v Rebel Moonu skutečně přeteče asi milionkrát. A o odpuštění by nás Zack Snyder taktéž měl prosit, protože těch šest hodin je prokletí.