Navštívili jsme místo, kde se sny stávají skutečností. V továrně Rolls-Royce je přípustná pouze dokonalost

Nahlédli jsme do výroby i procesu vzniku personalizovaných designů vozů Rolls-Royce. Všemu vládne ruční práce a maximální apel na požadavky zákazníka.

rrmc-ghost-ii-press-tour-mp-172-1Story

Foto: Ciaran McCrickard / RRMC

Vítejte v Goodwoodu, domovu značky Rolls-Royce

0Zobrazit komentáře

Se svými zelenými loukami plnými ovcí a duby lemujícími úzké silničky vinoucí se okolo cihlových domků je Západní Sussex navýsost britskou záležitostí. To podtrhuje i fakt, že si jej za svůj domov vybral jeden z klenotů Velké Británie. Právě zde se vyrábí symboly úspěchu se slavnou soškou Spirit of Ecstasy na přídi. Místo, kde umí přeměnit v realitu i ty nejdivočejší sny, jsme měli možnost osobně navštívit a prohlédnout si produkci slavných vozů i práci designérů, kteří zde každý z nich personalizují zákazníkům na míru. Vítejte v továrně Rolls-Roycu v Goodwoodu, kde i dnes tvoří nejopulentnější vozy světa výhradně ručně.

Goodwood byl vždy velmi silně spjat s rychlostí. Již na počátku 19. století se zde konaly koňské dostihy, ke kterým se po druhé světové válce přidaly první závody ořů motorových. Tradici závodů s automobily zde měli položit letci RAF, kteří během války sloužili na místní letecké základně.

O oživení závodní tradice v novodobé historii Goodwoodu se postaral lord March, majitel místního panství, dnes 11. vévoda z Richmondu, 11. vévoda z Lennoxu, 11. vévoda z Aubigny a 6. vévoda z Gordonu. Tradici slavných závodů do vrchu, která však slouží především coby přehlídka největších automobilových skvostů, obnovil v roce 1993, a velmi rychle se z akce stala stěžejní událost v kalendářích místních i všech nadšenců do motorsportu po celém světě.

Jak nám prozradil náš řidič: kdo bydlí v Goodwoodu a jeho okolí, má už svůj byznys hotový a do dvě hodiny vzdáleného Londýna jezdí tak maximálně do divadla. Během festivalu však Londýn a celý svět přijíždí do Goodwoodu. Místo se na několik dní promění v jednu velkou závodní dráhu, je prosycené vůní benzínu a rozhovory přehlušuje burácení motorů.

rolls-royce-goodwood2

Foto: Vojtěch Sedláček/CzechCrunch

Anglický venkov a jeho krásy

Nicméně festival a automobilová vášeň majitele panství v Goodwoodu nejsou to jediné, co toto místo pojí s automobilovou elegancí. Když v roce 1998 BMW získalo licenci pro výrobu vozů značky Rolls-Royce, hledalo pro ni nové místo. Vyhlédlo si jeden z pozemků nedaleko vévodova panství, který od něj odkoupilo, a 1. ledna otevřelo zbrusu novou a nanejvýš moderní továrnu.

Trochu jiná továrna

Když na toto místo přijíždíte, hned od prvního momentu je jasné, že se nejedná o klasickou továrnu na automobily. Vůbec nepůsobí industriálním dojmem. Neobklopuje ji asfalt, beton ani dým z komínů, ale pouze harmonický klid, zeleň a vodní plochy, na kterých se pohupují vodní ptáci. Tohle místo si ve velkém zakládá na udržitelnosti, a proto vodní plochy neslouží jen pro okrasu, ale jsou také využívány k termoregulaci uvnitř objektu.

Zeleň je přítomna i na střeše továrny. Ta díky tomu zapadá do rázu místní krajiny, kterou obohacují i včely z několika úlů, které Rolls-Royce na svých pozemcích má. Včely sice během naší návštěvy již spokojeně odpočívaly, pokud bychom však přijeli v o něco teplejší roční období, opylovávaly by tu i unikátní růže vyšlechtěné speciálně pro automobilku, které nerostou nikde jinde než v areálu továrny.

Ta samotná vypadá spíš jako jedna z moderních prosklených kancelářských budov. S tím rozdílem, že není vyhnaná do výšky, ale rozpíná se do šířky, a za jejími okny nesedí lidé u počítačů, ale probíhá produkce vozidel. O výjimečnosti celého objektu vypovídá i plaketa umístěná hned u vchodu, která prozrazuje, že objekt navržený architekty světoznámými Foster and Partners získal v roce 2004 ocenění od Royal Institute of British Architects.

Po vstupu do budovy jsme byli usazeni do salónu, kde na nás ze zdi hleděli zakladatelé značky Charles Rolls a Henry Royce. Dostali jsme čaj, kávu, pečivo a apartní kabátek fialové barvy s vyšitým emblémem RR na prsou. Po krátkém občerstvení přišlo upozornění, že odteď již není povoleno fotit, protože míříme přímo do prostor, kde se odehrávají ta největší kouzla Rolls-Roycu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Již několikrát zde padlo, že vozy jsou v Rolls-Roycu vyráběny ručně, což platí do posledního detailu. Výrobní hala je tichá, slyšíte tu jen kroky zaměstnanců, práci nářadí, ale žádný větší hluk z linky. Ručně se tu dělá opravdu úplně vše, od šití kůže přes leštění dřevěných panelů, sestavování jednotlivých komponent, dokonce i samotný vůz na lince netáhne žádné zařízení, ale zaměstnanci jej tlačí holýma rukama.

V Goodwoodu pracuje dva a půl tisíce lidí na dvě směny, s přestávkou na oběd a také čaj. Vůz je postupně budován ve 42 různých částech linky, přičemž zabere jednu a půl až dvě směny, než je finálně dokončen a puštěn k testování. V současné době z linek závodu sjíždí čtveřice modelů, a to Ghost, Phantom, Spectre a Cullinan. Zajímavostí je, že u každého automobilu zaměstnanec na lince vidí, do jaké země má namířeno.

V minulém roce zde automobilka stvořila na šest tisíc vozů. Lze předpokládat, že i díky novému elektrickému modelu Spectre se letos počet vyrobených vozidel opět o něco rozroste. Nicméně podle zástupců automobilky nebude toto číslo nikdy atakovat hranici deseti tisíc kusů. Důvod? Rolls-Royce si chce udržet svůj extrémně vysoký standard, a nepolevovat z něj.

Preciznost ukrytá v detailu

Extrémně pečlivou práci místních zaměstnanců skvěle ilustrují například dámy, které pro zákazníky vytváří ona slavná hvězdná nebe, tedy stropní podhledy vozů poseté led diodami. Na vlastní oči jsme mohli vidět práci žen, které pečlivě, hvězdičku po hvězdičce, umisťují optická vlákna na své místo v podhledu, lepí jej, a o kus dál zaštipují kleštěmi. Takových hvězdiček jsou na podhledech stovky a stovky, přitom každá musí být naprosto precizní.

Zákazníci si nejčastěji volí konstelaci hvězd z noci z 31. prosince 2002 na 1. leden 2003, kdy byl spuštěn provoz továrny Rolls-Roycu. Dle přání si však mohou do vozu dát i svou zcela vlastní konstelaci, třeba i s grafikou padajících hvězd.

Dalším příkladem extrémní pečlivosti, s jakou je k tvorbě Rolls-Royců přistupováno, je způsob vytváření detailu v podobě linky táhnoucí se na boku karoserie od předních světlometů až po zadní lampy. I ta je tvořena ručně, přičemž tuto práci má v Rolls-Roycu na starosti jediný člověk, kterému její tvorba na jedné straně zabere 3 hodiny.

Magií je také samotné lakování vozidel, které u některých exemplářů zabere i několik dní. Zde se výjimečně zapojuje do práce robot, který nanášením vrstvy po vrstvě vytváří nevídané kombinace. Ostatně zákazník si může vybrat ze 44 tisíc různých barev, přičemž často bývají do laku přimíchávány i nejrůznější přísady, od kovových šupin až po diamantový prach.

rolls-royce-exterior-surface-centre

Foto: Rolls-Royce

Lakýrna je jedním z malá míst, kde lze v továrně narazit na roboty

A do třetice. V Goodwoodu jsou dokonalostí tak posedlí, že na kůžích, kterými jsou vozy čalouněny, hledají i takové kazy, jako je například komáří bodnutí. Pokud je vpich objeven, okamžitě dojde k jeho označení, a daná část nemůže jít do produkce.

Právě interiéry jsou místo, kde se mohou majitelé Rolls-Roycu ve svých představách vyřádit nejvíce. Lze si vybírat z obrovského množství barevných kombinací a také materiálů, mezi kterými je třeba i látka vyrobená z bambusu. A když už jsme u dřeva, měli jsme možnost nahlédnout do místnosti, ve které se skladují dýhy, kterými je následně vykládaná třeba palubní deska. Těžko odhadnout, kolik dřevin tu spokojeně odpočívalo ve speciální atmosféře, rozhodně se však jednalo o malou džungli, ve které byly zastoupeny dřeviny z celého světa.

Vůz s vlastním podpisem

Po návštěvě výroby jsme sundali naše apartní vínové pláště a zamířili do prostor, kam mohou vstoupit pouze vyvolení. Každý vůz, který sjede z linky Rolls-Roycu, je unikátní a tvořený na míru požadavkům zákazníka. Ti mohou navštívit svého lokálního prodejce a spolu s ním si vůz nakonfigurovat dle svých představ. Najdou se však i tací, kteří se s určitým základním, přesto stále obrovsky širokým výběrem nespokojí a vůz si chtějí nakonfigurovat dle svého vkusu do posledního detailu.

V ten moment mají na výběr. Buď zajdou za designéry do některé ze specializovaných Private Offices Rolls-Roycu, které jsou k dispozici v Dubaji, Šanghaji, New Yorku a nejnověji také v Soulu, případně sednou na letadlo a zamíří přímo do Goodwoodu. Zde se nachází jedinečné studio s trezorem ve zdi, ve kterém je uložena kniha plná neuvěřitelných příběhů. Jsou do ní totiž zapisováni ti, kteří si právě na tomto místě nechali vytvořit svůj vlastní Rolls-Royce snů. Na konkrétní jména jsme se sice podívat nemohli, moc dobře si však umíme představit, jak velká jména v ní mohou být zapsána.

Na místě nás přijal Matthew Danton, jeden z vrcholových designérů Bespoke projektů v Rolls-Roycu. Přivítal nás v nevelké místnosti plné uměleckých děl, sportovního náčiní, vzorků materiálů, látek, nití, laků a dalších předmětů. Zkrátka v malé luxusní dílně, ve které designéři Rolls-Roycu postupnými krůčky mění představy zákazníků ve skutečné návrhy toho, jak bude jejich vůz vypadat.

Inspirace přitom může pramenit odkudkoliv. Z míst, která si zamilovali během svých cest, z přírody, květin, ze zvířat, lidí, které v životě potkali, či oblíbených předmětů. Fantazii se zde nekladou žádné meze.

Projekt Goldfinger

Jak takové vyprávění příběhu může vypadat, nám Danton představil na projektu Rolls-Royce Phantom Goldfinger. Automobilka jej vytvořila na počest stejnojmenné bondovky z roku 1964, ve které padouch Goldfinger jezdil Rolls-Roycem Phantom III Sedanca de Ville z roku 1937, a pašoval v něm zlato.

Mohli jsme se podívat, jak nejen původní Rolls-Royce, ale i celý film a některé scény či lokace z něj ovlivnily vzhled nového automobilu s obrovským množstvím nápaditých detailů. Má podobné, žlutočerné lakování, jako měl Goldfingerův Phantom. Na podlahu je promítáno stylizované logo 007, na palubní desce je zobrazena mapa vrstevnic údolí Furka ve Švýcarských Alpách, kde se film natáčel. V interiéru nechybí řada zlatých prvků, dokonce ani zlaté hvězdné nebe, na odkládacích stolcích je zlatem zaznamenána mapa depozitáře zlata ve Fort Knox. A své malé zlaté tajemství ukrývá dokonce i soška Spirit of Ecstasy na přídi vozu.

Rolls-Royce má podle Dantona dnes pro podobné zakázky k dispozici velký tým specialistů v celé řadě oborů, od řemesel jako je práce se dřevem, látkami či kůží, až po experty na digitální technologie. Díky tomu jsou v Rolls-Roycu schopni vyjít vstříc každému přání, a pokud s klientem přeci jen narazí na něco, co není tak úplně proveditelné, snaží se vždy najít jiné cesty, jak se k požadovanému výsledku dopracovat.

Tímto přístupem přináší Roll-Royce do světa automotive něco zcela nevídaného. Něco, co zákazník nikde jinde nedostane. Je to jako s oblekem, který si můžete koupit v konfekci, nebo si dojít do krejčovství a nechat si ušít takový, který vám skutečně padne. A ten, kdo na to má, si vždy raději dojde ke krejčímu. Celá filosofie Rolls-Roycu, ale i způsob, jakým jsou zde v Goodwoodu vozy vyráběny, a s jakou péčí značka přistupuje ke svým zákazníkům, to vše je důvod, proč je Rolls-Royce absolutní legendou a každý z jeho vozů malým uměleckým dílem.

Praha voní po skořici i mazací tramvaji, hlásí manželé z Polska, kteří tu míchají netradiční parfémy

Ve studiu Perfumed Prague si můžete namíchat vůni podle sebe. Manželé, kteří ho vedou, toho ale umí mnohem víc. Třeba parfém vystihující Slovany.

olga-a-borysStory

Foto: Lucie Fenclová

Olga Dworzycka a Borys Kudela neboli Perfumed Prague

0Zobrazit komentáře

Víc pražské místo byste asi těžko dokázali najít. Butikové vonné studio Perfumed Prague se totiž nachází nedaleko Betlémského náměstí a na dohled od Karlova mostu. Právě takovou lokalitu a voňavý byznys založený na tom, že si v něm vůně míchají zákazníci sami podle svých preferencí, si před téměř deseti lety vysnili manželé Olga Dworzycka a Borys Kudela. Za tu dobu se rozrostli o showroom na Letné i vlastní produkty a voňavé výtvory začali dělat na zakázku třeba i pro vedení metropole. „Všech spoluprací si ceníme, ale Praha, to je naše srdcovka,“ říká pár původem z Polska.

„Mám pocit, jako bych byla pořád těhotná. Jsem zvědavá, jaké to bude, až jednou doopravdy budu,“ směje se Olga Dworzycka v útulném studiu Perfumed Prague u Karlových lázní. Chvíli předtím projeli ulicí popeláři a zkušené parfumérce, respektive jejímu nosu, to samozřejmě neuniklo. Má to tak od dětství a citlivý čich bylo to, co ji společně se zájmem o chemii, který okoukala od své maminky, navedlo k parfémům. Odvrácenou stranou je ale to, že si uvědomuje nejen mnoho vůní, ale i pachů, které většina z nás jen tak přejde.

„Doma to proto funguje tak, že uklízení myčky nebo pračky je moje práce,“ směje se pro změnu její manžel Borys Kudela, který je sice nedílnou součástí společného byznysu, jak ale říká, jeho čich není tak citlivý a víc toho vydrží. A tak má na starost třeba výrobu svíček, která zpočátku zas až tak voňavá není. „Jen si představte, jaké to je jet s ní tramvají,“ rýpne si láskyplně do své ženy.

Jejím královstvím je právě staroměstské studio, kde se zákazníky míchá vůně podle jejich přání. Velký, masivní stůl v něm obklopují police, které ukrývají na dvě stovky nejrůznějších vonných esencí pocházejících z parfumářské mekky, jihofrancouzského městečka Grasse. Ostatně svému řemeslu se tam učila i Olga Dworzycka, poté, co parfumérství vystudovala i doma ve Varšavě. „Máme tam spolupracující laboratoře, které nám zpracovávají suroviny, co jim pošleme. Ty sbíráme z celého světa, vždycky ale, než je použijeme, projdou přes Grasse,“ popisuje Dworzycka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Do Provence tak míří jak stálice, jako vůně santalového dřeva nebo bergamotu, tak třeba česká lípa nebo černý rybíz, jejich popularita prý mezi zákazníky Perfumed Prague raketově roste. A manželé zakladatelé si to pochvalují, vést své klienty k co největší lokálnosti berou jako svou misi. „Chceme lidem ukazovat, že voňavé věci jsou všude kolem nás. Skoro každý řekne, že má rád santal, ale když se zeptáte na oblíbenou květinu, málokdo si uvědomí, jak která voní. Tak jim to ukazujeme,“ popisuje Dworzycka.

Příprava parfému pod jejím vedením proto vypadá tak, že se vás nejdřív vyptá, co vám voní. Pak provede předvýběr a teprve tyto ingredience vám dá očuchat. To aby se váš smysl neotupil příliš mnoha vjemy. Ve chvíli, kdy máte vybráno, se začne se samotným mícháním. Celý proces zabere zhruba hodinu, probíhá jeden na jednoho a teď před Vánoci odbaví prý až sedm zákazníků denně. Dworzycka se v tom střídá se dvěma asistentkami. „Naše standardní čekací doba je dva až tři měsíce, v téhle sezóně se ale snažíme brát lidí co nejvíc,“ dodává parfumérka.

Každou recepturu, kterou v Perfumed Prague vytvoří, tu i uloží, aby si klient či klientka později mohli přijít pro další flakon, budou-li chtít. Často se ale děje i to, že chodí v průběhu roku opakovaně a míchají si nové vůně podle aktuální sezony. „Lidé si k nám prostě jdou udělat něco pro sebe a pro radost,“ míní Dworzycka. S Borysem Kudełou to měli v rozjezdu svého projektu ostatně dost podobně.

Že by se chtěli přestěhovat do Prahy, si prý řekli během jednoho výletu, když stáli na Karlově mostě a kochali se vyhlídkami z něj. Z Česka, kde má Borys i hlubší rodinné kořeny, pak procestovali pořádný kus, Praha ale pořád vedla. A že se do ní opravdu přesunou, se rozhodli během jedné dlouhé cesty zacpanou Varšavou, kde padl nápad otevřít si parfumérství.

„Od začátku jsme věděli, že chceme vlastní značku, žádné přeprodeje, i když jsme na to kontakty i nabídky měli,“ vypráví Borys Kudela, který sice vystudoval na rozdíl od své ženy vojenskou školu a před společným byznysem pracoval v polském zastoupení automobilky General Motors, ke světu vůní měl ale díky svým přátelům velmi blízko. Později například absolvoval profesionální kurz na výrobu vonných svíček.

Své studio v Praze otevřeli manželé v roce 2016, o pět let později přidali stejnojmenný showroom na Letné. A zatímco u Vltavy se hlavně míchají parfémy, do ulice Milady Horákové se chodí spíš nakupovat. Perfumed Prague totiž svou nabídku rozšířilo vedle původních workshopů na jejichž konci je podle každého zákazníka jedinečný parfém i o již zmíněné vonné svíčky, ale také interiérové vůně nebo aroma difuzéry. Letos si pak manželé nadělili dárek v podobě prvních vlastních parfémů.

gs2-2-2

Přečtěte si takéGentleman Store obléká první dámu a zakladatelé se pouští do parfémůGentleman Store sází na další vybranou značku, obléká českou první dámu a zakladatelé se pouští do parfémů

„Byl to náš sen, mít vlastní nabídku, ale propracovávali jsme se k ní postupně,“ říká Olga. „Jsme už taky zkušenější a víme, co zákazníci ve voňavkách zhruba chtějí, takže jsme si byli jistější v tom, co namíchat,“ doplňuje ji její muž. Ready to wear kolekce Perfumed Prague zahrnuje devět vůní, brzy by je ale měla doplnit desátá. A manžele z Polska nejvíc těší to, že nejprodávanější parfém je ten s názvem Slavic, v němž dominuje lípa. Ta je nejen českým národním symbolem, ale i oficiálním stromem Slovanů, a zapadá tak do jejich snahy o šíření lokálních vůní.

Kromě toho všeho také Perfumed Prague pořádají třeba firemní workshopy a spolupracují na řadě B2B zakázek – vlastní interiérovou vůni stvořili pro legendární brněnskou Vilu Tugendhat, parfém zase pro skláře z Preciosy nebo značku Ademi, která nedávno rozjela i vlastní kavárnu, produkty na míru dodali ale i nábytkářskému Tonu, televizi Nova či šperkařství Pandora. Svíčky od nich pak pravidelně odebírá i jejich tak trochu nomen omen, pražský magistrát.

„Že můžeme reprezentovat Prahu, je pro nás velká srdcovka,“ říká Borys Kudela a na otázku, jak podle něj Praha voní, bez zaváhání odpovídá, že po skořici. Když jeho žena dodá, že to podle ní platí hlavně pro první městskou část, zmíní ještě mazací tramvaj, kterou má spojenou se sedmým obvodem. Olga Dworzycka k tomu pak ještě přidá slad a kávu.

deus-ex-05

Přečtěte si takéJedna z nejlepších her historie slaví. Deus Ex má 25 letPředpověděla 11. září, nadvládu AI i pandemii. Před 25 lety vyšla jedna z nejlepších her všech dob

A podle vůně se řídí i při snaze naplnit svůj největší úkol pro příští rok. Tím je najít další prostor, kam by se mohli se svým byznysem rozšířit, zejména původní studio na Starém Městě už kapacitně prý přestává stačit, což si sami ověříme, když ho musíme kvůli přicházejícím zákazníkům rychle opustit. Na obou manželích je ale znát, jak jim tento šrumec dělá dobře.

Jenže kromě toho, že musí být nové místo hezké a dostatečně velké, mají Dworzycka s Kudelou ještě jednu zvláštní podmínku – v okolí to musí vonět, respektive to nesmí páchnout. „Jedno krásné místo jsme měli už vytipované, ale pak se ukázalo, že je vedle kebab. Nic proti němu, mám ho rád, ale dovedete si představit, jak bychom vedle míchali vůně?“ Upřímně, ani moc ne.