Nechce, aby za něj přemýšlela umělá inteligence. Američan našel v zákoně kličku a jeho zaměstnavatel ustoupil

Umělá inteligence se postupně stává běžnou součástí pracovního života a firmy stále častěji očekávají, že ji jejich zaměstnanci budou využívat. Ne všichni se s tím ale chtějí smířit. David Durman z americké University of Kentucky se rozhodl jít proti proudu, a když jeho nadřízení začali podporovat využívání nástrojů jako ChatGPT či Claude, požádal o výjimku. A uspěl. Univerzita mu v září oficiálně povolila, aby při své práci umělou inteligenci nepoužíval.

Na celém případu je nejzajímavější způsob, jakým toho dosáhl. Durman totiž využil americký zákon chránící náboženské přesvědčení zaměstnanců. Sám přitom v žádného boha nevěří. Hlásí se k sekulárnímu humanismu, který klade důraz na lidskou důstojnost, kritické myšlení a osobní odpovědnost. Právě s těmito hodnotami je podle něj využívání generativní AI v rozporu. Za pomoci neziskové organizace American Humanist Association svůj postoj univerzitě vysvětlil a její oddělení pro rovné příležitosti mu nakonec vyhovělo.

Příběh Davida Durmana nicméně není příběhem člověka, který by odmítal moderní technologie jen proto, že jsou nové. Už jako teenager se zajímal o filozofii, četl díla skotského myslitele Davida Huma i stoických filozofů. Právě jejich myšlenky ho před třiceti lety přivedly k humanismu. Jde o světonázor, který nestojí na víře v Boha, ale na přesvědčení, že člověk má sám přemýšlet, rozhodovat se a nést odpovědnost za své jednání.

Když se proto na univerzitě začalo stále častěji mluvit o tom, jak by zaměstnanci mohli využívat generativní AI, Durman zpozorněl. Kolegové a vedení přicházeli s návrhy, jak pomocí nových nástrojů usnadnit každodenní úkoly, on však nechtěl přenechávat vlastní přemýšlení a rozhodování algoritmům. Umělé inteligenci se ostatně vyhýbá i v soukromí. Vypíná například její funkce ve vyhledávači Google a snaží se omezovat i další automatizované nástroje.

Přestože univerzita používání AI zaměstnancům zatím přímo nenařizovala, Durman se rozhodl jednat s předstihem. Obával se totiž, že se z doporučení může časem stát povinnost. V srpnu proto požádal o výjimku, která by mu umožnila pokračovat v práci bez využívání AI.

Opřel se přitom o VII. hlavu amerického zákona o občanských právech z roku 1964. Ta mimo jiné chrání zaměstnance před diskriminací na základě náboženského přesvědčení a za určitých podmínek jim umožňuje požádat o úpravu pracovních povinností. Zaměstnavatel musí takové žádosti přiměřeně vyhovět, pokud by mu tím nevznikly nepřiměřené obtíže nebo náklady.

Důležitý je přitom jeden detail. Americké právo v této souvislosti nechrání pouze vyznavače tradičních náboženství, jako jsou křesťanství nebo islám. Ochrana se může vztahovat také na hluboce zakořeněné etické či morální přesvědčení a americké soudy již v minulosti uznaly, že humanismus může pod tuto ochranu spadat.

Durman proto s pomocí právničky připravil dopis, ve kterém univerzitě vysvětlil, proč je pro něj používání AI nepřijatelné. Podle jeho přesvědčení totiž lidská důstojnost nespočívá jen ve výsledcích práce, ale také v samotném procesu přemýšlení, rozhodování a komunikace s ostatními.

Nahrazování osobního kontaktu a vlastní odpovědnosti podle něj odporuje hodnotám, kterými se řídí, a přemýšlení nad problémy, etické rozhodování a mezilidské vztahy považuje za důležitou součást svého osobního rozvoje. Pokud by tyto činnosti přenechal stroji, připravil by se podle svých slov o něco, co z něj dělá odpovědného člověka.

Samotné jednání s univerzitou nakonec proběhlo bez větších komplikací. Durman se se zástupci školy a svou právničkou sešel v září a 25. září dostal souhlasné stanovisko. Univerzita dospěla k závěru, že jeho požadavek nepředstavuje pro fungování oddělení nepřiměřenou zátěž. Durman totiž pracuje jako administrátor výzkumných projektů a pomáhá vědcům především s přípravou grantových žádostí.

Schválená výjimka má nicméně jasně stanovené hranice. Vztahuje se pouze na Durmanovo vlastní používání AI při plnění pracovních úkolů. Pokud se například účastní porady, na které kolegové využívají nástroje umělé inteligence, musí s nimi nadále spolupracovat. Stejně tak může být povinen odevzdávat materiály prostřednictvím systémů, které AI používají.

Durman není prvním Američanem, který se pokusil podobným způsobem vyhnout používání AI v zaměstnání. Už v květnu získala výjimku softwarová inženýrka Erin Mausová a nad dopady na lidskou tvořivost a samostatné rozhodování se zamýšlel i papež Lev XIV. Ve své encyklice Magnifica Humanitas upozornil, že AI může být užitečným nástrojem, zároveň však varoval před jejím nekontrolovaným rozvojem.