Mikulov, Pavlov, Lednice, Znojmo. To všechno jsou místa, která jsou na jihu Moravy dobře známá a hojně navštěvovaná nejen milovníky zdejšího vína. Poměrně nenápadně se pak jeví město Dolní Kounice, vklíněné mezi vinohrady a přirozeně vyrůstající kolem řeky Jihlavy. Přímo na hlavním náměstí se nachází dům ze 14. století, který má za sebou pestrou minulost. Na její pohostinnou část navazují Jiří Lešikar a Lumír Sendrei, kteří se rozhodli zde vybudovat hotel s restaurací, do níž se stojí za to vydat i z širého okolí.

Dolním Kounicím nelze upřít jejich malebnost. Nad malými domky se zvedá kopec s kaplí svatého Antonína, na protějším vršku se rozprostírá židovský hřbitov a pod ním synagoga, dominantou města je rozlehlý hrad se zámkem. Ale vůbec nejpodmanivější je klášter Rosa coeli, ze kterého zůstaly jen trosky, jimiž lze během návštěvních hodin volně procházet.

Málokoho by možná napadlo, že se ve zdejších ulicích bude nacházet také vytříbená restaurace. Což je skutečnost, která se změnila poměrně před nedávnem, vlastně teprve v květnu letošního roku. Tehdy v domě v srdci historického centra Dolních Kounic Jiří Lešikar a Lumír Sendrei otevřeli restauraci spojenou s hotelem Kounický dvůr, kde navázali na svou dosavadní kulinářskou praxi.

Foto: CzechCrunch / Sára Goldbergerová

V Dolních Kounicích byste rozhodně neměli minout klášter Rosa coeli

„Sice pocházím z Karviné, ale za prací jsem se přestěhoval do Prahy. Začínal jsem v menších podnicích, ale postupně jsem se propracoval až do francouzské restaurace v Obecním domě, kde jsem působil jako hlavní someliér. Díky tomu jsem se coby jakýsi vyslanec Obecního domu pravidelně dostával až na Pražský hrad za dob, kdy byl prezidentem Václav Klaus. Obsluhoval jsem tak afrického krále, španělskou princeznu a celou řadu prezidentských párů,“ vzpomíná Lumír Sendrei a se smíchem dodává, že mu utekl snad jen papež.

Se svým byznys partnerem a především kamarádem Jiřím Lešikarem se znají dvacet let. Společně pracovali v restauraci Zdenek’s Oyster bar, Lešikar coby její generální manažer. A po zde stráveném roce se pustili do provozování vlastní restaurace Signature v obci Popůvky, u exitu 182 na dálnici D1. I když byla zvláštně umístěná, šlo o velký hit, kterého se však kvůli pandemii covidu musela dvojice podnikatelů vzdát.

V gastronomii však zůstali, především v jeho cateringové části. Pořádali svatby a jiné akce a právě z toho nakonec vykrystalizovalo otevření hotelu s restaurací v Dolních Kounicích. Ve vinohradech nad městem totiž vyrostlo kouzelné místo pro pořádání svateb, kde je Sendrei a Lešikar se svým týmem organizují nejraději. Když jim tak majitel zmíněného domu na náměstí nabídl, že by v něm mohli provozovat ubytování a restauraci, dlouho se nerozmýšleli.

„Skvěle nám to zapadlo do konceptu, jelikož jsme do té doby neměli kde ubytovat hosty. Navíc nám už provozování restaurace začínalo chybět, ten kontakt s lidmi, každodenní shon. Teď můžeme udělat krásnou svatbu, dát svatebčanům najíst a pak je přesunout dolů do hotelu, který je zároveň místem i pro naše další hosty,“ vysvětluje Lumír Sendrei.

Prostory bylo ale potřeba celé zrenovovat. Podle Sendreie v nich byl totiž „těžký postkomunistický nános“. Nedělali ale stavební zásahy, jen ty povrchové – nový mobiliář a inventář. Celý redesign interiéru si vzal na starosti Jiří Lešikar s pomocí architekta Martina Adamce ze studia MMR. Myšlenka byla vytvořit útulný prostor s různorodými prvky, jež by připomínaly právě historii domu ze 14. století, kdy Dolní Kounice byly na půli obchodní cesty mezi Vídní a Prahou.

Proto se v interiéru objevují starožitné stoly a židle, orientální dekorace a koberce, to vše doplněno o moderní svítidla a další prvky. Většina starožitného nábytku pochází z různých bazarů a internetových portálů, jen jej nechali citlivě zrenovovat. Můžete se tady třeba posadit na ručně ohýbané židle Ton, staré přes sto dvacet let. Lumír Sendrei se smíchem vzpomíná, jak Jiří jezdil křížem krážem po celé republice a skupoval to, co ho zaujalo.

Foto: Kounický dvůr

Na interiéru se podílel architekt Martin Adamec

„Dům má dlouhou historii a zaujalo nás, že tady fungoval i hostinec U Tetinky. Takže se nám líbí myšlenka, že navazujeme na tu hostinskou činnost, která do objektu patřila. Chceme v tom pokračovat s velkou pokorou, i proto spolupracujeme s lokálními zelináři, farmáři, vinaři, statkáři… Jedině tak můžeme být na svou práci hrdí. Máme neskutečně bohatou zemi, takže se dá krásně pracovat s produkty, které jsou v našem okolí,“ přibližuje Sendrei.

Kromě celé řady místních vinařů, s nimiž se Sendrei a Lešikar často znají osobně, odebírají suroviny například z ekologické farmy Rudimov, která se zaměřuje na chov skotu Aberdeen Angus, a zeleninu berou z farmy Ráječek z Brna, kde ji pěstují ve foliovníku na hydroponii. Ryby kupují v rybářství Pohořelice a rozličné sýry v sýrárně Taurus.

„Děláme jednoduché věci, neděláme nic zbytečného navíc a zároveň si nehrajeme na žádnou pinzetárnu, jak já říkám. Nejsme fine diningová restaurace, ale děláme poctivá jídla z dobrých surovin, v tom je celé kouzlo. Zároveň chceme být dostupní i pro normální lidi, kteří si ale potrpí na kvalitu. Hosté tady sice byli dříve zvyklí na řízek za 120 korun, což samozřejmě v našem podání nejde, jelikož ty suroviny něco stojí. Ale lidé si to naštěstí nechají vysvětlit,“ říká Sendrei.

Menu je pestré, ale není příliš zahlcující. V předkrmech se objevuje například skvělý dýňový tatarák, ale pro milovníky masa je tu i jeho hovězí varianta či paštika z kuřecích jater na domácím chlebu. Mezi hlavními jídly pak vyniká kuře na paprice, k němuž připravují omáčku z choriza, dále k neuvěření křupavé kapří hranolky v kořeněné strouhance nebo hovězí líčka na víně. Všechna jídla jsou prostá, nepřekombinovaná a chuťově skvěle dotažená. Dávají vyniknout surovinám, na nichž stojí.

Foto: Kounický dvůr

+2

Lumír Sendrei říká, že už nyní do restaurace vyrážejí i lidé z Brna a okolí, pro které je autem dobře dostupná. A to je něco, na čem by chtěli stavět. Zvát lidi z přilehlých měst a obcí, ale i ty, kdo si chtějí do Kounic vyjet nejen za památkami, ale také za skvělou gastronomií s možností přespání. Jelikož je součástí prostor také rozlehlý vinný sklep s vinnou bankou, dvojice gastronomických podnikavců pořádá také řízené degustace.

Po celou dobu setkání Lumír Sendrei opakuje, jak moc ho baví práce s lidmi, jak moc velkou má zálibu v komunikaci s lokálními dodavateli, s hosty, ale také s týmem, který dali v Kounickém dvoře dohromady. A to je na zdejší atmosféře hodně patrné. Zapomeňte na zakaboněnou obsluhu, která vám pod nos přinese talíř s jídlem a bude si hledět svého. I v době, kdy podnik praská ve švech, si tady najdou čas na milou interakci s hosty, což je něco, co není vždy standard, obzvlášť na maloměstě.

„Vážně ale není potřeba nic převratného vymýšlet. Stačí, když člověk dělá věci poctivě, normálně. A to jak v přístupu k lidem, tak v přístupu k jídlu. Všichni jsme tady velcí srdcaři, což je něco, co se nezmění. Měnit se bude jen menu, které chceme mít sezonní. Jen kapří hranolky nedám, ty na něm zůstanou napořád,“ uzavírá se smíchem Lumír Sendrei.