Netflix zavřel lidi do vězení jako slavný vědec. Chce zjistit, jestli moc skutečně kazí charakter
Nechvalně proslulý stanfordský vězeňský experiment se opakuje, tentokrát ho ale uvidíme na streamu.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Je to už víc než půl století, co známý americký psycholog a sociolog Philip Zimbardo dostal nápad otestovat, co s lidmi udělá nově nabytá moc. Ve sklepě Stanfordské univerzity vytvořil v létě roku 1971 věrohodnou kopii věznice a vybral 24 účastníků, které rozdělil na vězně a dozorce. Hned druhý den došlo ke vzpouře, kterou následovalo násilí a šikana. Experiment se tak zvrhl, až musel být předčasně ukončen. Nyní se ale celý koncept vrací. Netflix ho proměnil v reality show, která bude k vidění už za několik týdnů.
Jako by se historie opakovala. Streamovací služba vybrala 30 účastníků, které štáb náhodně rozdělil na vězně a dozorce. Všichni se museli držet svých rolí a během šesti epizod mají ukázat, jestli si dozorci zachovají empatii, anebo ztratí zábrany. Jestli vězni začnou plánovat vzpouru, anebo si nechají vše líbit. Především ale chce reality show odpovědět na otázku: Kazí moc charakter?
A stejná otázka byla ústřední i pro původní experiment, do kterého se ostatně jeho účastníci také přihlásili dobrovolně. Dodnes přitom plní učebnice psychologie i sociologie. Už na začátku vypadal jinak než klasické představy o vědeckých pokusech: účastníky, kteří měli za úkol vyzkoušet si roli vězňů, vyzvedli doma policisté a odvezli je auty do fiktivní věznice. Tedy, policisté… ve skutečnosti to byla druhá část skupiny v roli dozorců.
Na místě následoval běžný proces – sejmutí otisků prstů, fotografie před stěnou, přidělení čísla a vězeňské uniformy. Pokusní vězni byli zavřeni do cel a odejít směli jen na jídlo nebo na vycházky, vždy pod dohledem dozorců. Zlom nastal hned druhý den, kdy se v jedné cele vězni zabarikádovali a odmítali vyjít ven. Dozorci tehdy zavolali druhou směnu a s pomocí hasicích přístrojů vzpouru potlačili. Pak už následovalo násilí a šikana, kdy vězně například budili o půlnoci a nutili je cvičit.
Během prvních čtyř dní byli vězni tak traumatizovaní, že tři z nich Zimbardo kvůli jejich stavu propustil. V experimentu ale chtěl pokračovat, i když několik kolegů mu radilo opak. Původně dvoutýdenní experiment nakonec skončil po šesti dnech, kdy se přišla na experiment podívat doktorandka psychologie a Zimbardova přítelkyně Christina Maslachová. Když viděla, jak jedna skupina účastníků ponižuje druhou, přesvědčila vědce, že experiment musí okamžitě skončit.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsZimbardův hlavní závěr tehdy zněl, že lidé poměrně jednoduše přijmou roli autority, o to víc, pokud je tato role silně stereotypní. K tomu například přispěly i uniformy nebo zákaz používání vlastních jmen účastníků. Lidé v jeho experimentu se vnímali prostě jako dozorci s hodností a vězni s číslem, tím účastníci přestali vnímat sebe sama a poslušně plnili roli, kterou jim vědci zadali. Podle Zimbarda z toho vyplývá, že i dobří lidé můžou dělat zlé věci, když je k tomu nutí situace a okolí, třeba když jsou pod sociálním tlakem. Později tento stav nazval Luciferův efekt.
Jestli podlehnou sociálnímu tlaku i účastníci, uvidíme už 21. října, kdy vyjde najednou všech šest epizod. Show nese název The New Stanford Prison Experiment, ale zatím není úplně jasné, jak moc se tvůrci drželi svého předobrazu. Účastníci prý v zásadě dostali jen pravidla a zbytek už záležel na nich.
„Stanfordský vězeňský experiment mě vždy fascinoval. Navzdory závažným etickým nedostatkům kladl zásadní otázku, která je dnes snad ještě aktuálnější: Jak moc ovlivňuje naše etická rozhodnutí? Možnost znovu zpracovat tento sociální experiment pro nás byla jedním z nejintenzivnějších, nejvíce vzrušujících a rozhodně i nejnapínavějších zážitků,“ řekla teď pro magazín Variety jedna z producentů netflixového pořadu Jane Lipsitzová.
Autoři ale zdaleka nejsou první, kdo se pět desítek let starou událostí inspiroval. Vznikl už nespočet knih, studií, filmů a nejeden akademik Zimbarda kritizoval za neprůkazné výsledky. Dozorci totiž dostávali instrukce a nejednali čistě ze své hlavy a navíc sám Zimbardo se stal ředitelem fiktivní věznice, místo aby byl nezávislým pozorovatelem. Ačkoliv nikdo podle psychologů, kteří se na experimentu podíleli, neměl trvalé následky a podle oficiální zprávy Americké psychologické asociace byly dodrženy veškeré etické zásady, dodnes jde o kontroverzní experiment.
Není tak divu, že jeho replikace ve formě reality show vyvolala také vlnu kritiky nejen v médiích. Lidé na sociálních sítích vyjadřovali nedůvěru a strach z podobně špatných důsledků. „Naše realita je nekonečná parodie a ani není vtipná,“ psal třeba jeden z uživatelů pod příspěvkem magazínu Variety na síti X. „Netflix si vzal ze Squid Game kompletně špatnou lekci,“ dodal další.
Podle producentů jsou ale obavy zbytečné, protože jde o reality show, nikoliv skutečný experiment, a tak se počítalo s tím, že v případě nebezpečí štáb zasáhne. Celé natáčení prý neustále sledovali psychologové a každý účastník měl jedno slovo, které stačilo říct, aby fiktivní věznici opustil. „Když byl pořad poprvé oznámen, vyvolalo to značné pobouření nad tím, že by se někdo vůbec odvážil znovu zkusit provést Stanfordský vězeňský experiment. Vzhledem k tomu, co se stalo při tom původním, tuto reakci naprosto chápu,“ uzavírá Lipsitzová a dodává: „Žijeme však v jiné době, máme jiné účastníky, jiná bezpečnostní opatření a hlavně zcela odlišný průběh.“
