Nevyzpytatelní, nezákonní, ale se smyslem pro spravedlnost. Kdo jsou vlastně hackeři z Anonymous?

Anonymous

Foto: Tom Roberts

Anonymous vyhlásili už několik kybernetických válek

Kdyby byli jeden člověk, patřili by mezi sto nejvlivnějších lidí planety. Alespoň tak skupinu Anonymous popsal už v roce 2012 časopis Time. Jenže kdo za ní stojí, z kolika lidí se skládá nebo dokonce jak získává svůj vliv, to neví nikdo. Ve skutečnosti dokonce ani samotní členové skupiny. Podívali jsme se na fenomén Anonymous, v kyberprostoru působící skupiny hackerů, kteří vyhlásili kybernetickou válku Rusku. Tato akce ovšem zdaleka není jejich první.

„Anonymous – to je absolutní svoboda a totální decentralizace. Něco, co není nikým a ničím řízeno. Vládou, osobou ani skupinou,“ začíná Miloslav Lujka, kyberbezpečnostní expert společnosti Check Point Software Technologies.

Je to to hlavní, co je potřeba o této skupině vědět. Tedy – o lidech, kteří se v rámci mnoha menších skupin k organizaci Anonymous hlásí. „Jsou to zřejmě stovky jedinců po celém světě. Znají se jen v kyberprostoru. Navzájem nevědí, jakou mají fyzickou identitu. Ale mají podobné zájmy. Scházejí se na podobných fórech. Na takových, na která se normální člověk nedostane. A podnikají akce,“ popisuje Lujka.

Svět, který zní skrytě, paradoxně není pro běžné uživatele až tak vzdálený. Ač mají samotní Anonymous omezené množství členů, podle odhadu Lujky se dostanou na víc než stovku milionů počítačů po celém světě. Ty pak můžou přimět k útokům na vybrané cíle.

Jsou to libovolná zařízení. Dost možná i to, u kterého právě sedíte. „Troufám si tvrdit, že i v Česku najdeme počítače, které jsou součástí těch útoků. A nevědí o tom. Vlastně to vím se stoprocentní jistotou,“ říká Lujka. Ostatně, stačí se podívat na mapu aktuálních útoků, kterou tato společnost zveřejňuje.

Nechat hovořit činy, ne slova

Anonymous, jejichž členové se někdy označují jako Anons, operují v prostorech, kterým většina internetových uživatelů vůbec nerozumí. Každý z nich je odborník na něco. Ať už je to samotná infrastruktura, zařízení internetu věcí, software nebo cokoliv jiného, můžou Anonymous oznámit, že nějaké zabezpečení prolomili. Je však těžké zjistit, jestli je to skutečně pravda.

Jak relevantní a pravdivá jsou tedy vyjádření zveřejněná členy hnutí? „Odpověděl bych, že jejich filozofií je spíše nechat hovořit činy, nikoliv prázdná slova,“ shrnuje Vít Šembera, bezpečnostní expert ze společnosti Trend Micro.

„Zároveň u nich vnímám nemalou dávku smyslu pro spravedlnost,“ říká s odkazem na aktuální akce při napadení Ukrajiny. „Anons nejsou svazováni pravidly, takže nemusí čekat, jak se například vyjádří Rada bezpečnosti OSN a ostatní politické instituce, často zmanipulované, zkorumpované či omezené politickými kompromisy,“ doplňuje.

Kybernetická válka v řadě vydání

Do titulků světových médií se teď Anonymous dostali po delší době. Ale prostor ve zprávách si opanují pravidelně. Hnutí vzniklo někdy na začátku aktuálního tisíciletí a postupně nabíralo na síle. I když nemá ani jednoho lídra, mluvčího nebo strukturu, docela snadno se najde na názorovém spektru. „Pozorovatel zvnějšku by jejich filozofii zjednodušeně mohl přirovnat k části politického spektra, kde se nachází levice, ultra-levice, anarchismus,“ říká Šembera.

Dřív mimo jiné hnutí vystupovalo proti scientologické církvi. Shodilo web CIA. To bylo v době, kdy vystupovalo proti dohodě ACTA, jež měla mimo jiné posílit dodržování práv k intelektuálnímu vlastnictví – tedy vlastně více trestala šíření děl po internetu (třeba filmů). Stejně – a z podobného důvodu – znepřístupnili weby FBI.

Anonymous podporovali arabské jaro a útočili proti webům v Egyptě, Jordánsku nebo Maroku. Islámskému státu vyhlásili, stejně jako nyní Rusku, kybernetickou válku, v rámci které mimo mnoha dalších věcí převzali kontrolu nad stovkami twitterových účtů. Vystoupili i proti Elonu Muskovi.

Když před deseti lety úřady ve Velké Británii zatkly předního člena jedné ze skupin operujících pod Anonymous, někteří odborníci akci označili jako velkou ránu pro celé hnutí, ze kterého se bude dlouho vzpamatovávat.

To nebylo potřeba. Hackeři o sobě nedávají vědět každý den. Vystupují ve chvíli, kdy mají dojem, že je třeba zasáhnout. A to – opět – záleží výhradně na jejich dojmu. Jedna z velkých akcí však nastala o tři roky později, kdy Anonymous vyhlásili válku Turecku. Protože měli dojem, že tamní vláda podporuje islámský stát.

Druhá směna

Někteří z nich vystoupili alespoň anonymně z davu, aby o sobě dali do médií vědět. Třeba uživatel WauchulaGhost kdysi, během boje proti IS, vysvětloval svůj denní režim a pohnutky – každý den trávil osm hodin v práci následovaných osmi hodinami doma u počítače při hackování twitterových účtů spojených s islámským státem. „Někdy se musíte postavit za to, za co bojujete,“ uvedl. „Když chcete změnu, musíte ji udělat. I když to znamená provést něco nelegálního,“ dodal.

To, že jsou jejich akce nelegální, je vedle bezpečnosti jedním z hlavních důvodů, proč Anonymous svou identitu pečlivě skrývají. „Jsou efektivní, rychlí a obtížně odhalitelní,“ říká Šembera.

„Jsou tam prostě šikovní lidé, kteří se přihlásili do nějakého boje. Nemyslím, že v jejich možnostech je napřímo porazit režim. Ale zasahují do propagandy, kterou tvoří ruská média směrem ke svým občanům. Můžou jim začít otevírat oči. A v tom vidím jejich sílu,“ doplňuje Lujka.

Iva Brejlová

Osoba, které se technologie a startupy vetřely do soukromého i pracovního života. Od té doby jimi žije.

Osoba, které se technologie a startupy vetřely do soukromého i pracovního života. Od té doby jimi žije.