Kdyby někdo psal kroniku o vývoji informačních technologií v Česku, musel by si bezpochyby popovídat s Martinem Cíglerem. A rozhodně to není narážka na jeho věk. Zakladatel rychle rostoucí skupiny Seyfor sice letos oslaví šedesáté narozeniny, ale pravděpodobně byste to netipli. Obzvlášť když vám vypráví, jak se nedávno už posedmé vrátil z Dakaru, kde bere místo pracovního telefonu do ruky fotoaparát, někdy i lopatu, aby z písku hrabal zapadlá auta. Příběh brněnského rodáka je zkrátka jedna velká jízda.

Martin Cígler svou firmu založil už v roce 1990, kdy v ní byl jako jediný zaměstnanec. Dnes má necelých 1 700 zaměstnanců v několika zemích a tržby v loňském roce podle všeho překonají čtyři miliardy korun. „Když jsme v roce 2013 dopekli propojení s investory ze Sandbergu, tak jsem jim na otázku, kam bych chtěl dojít za deset let, říkal, že bych to viděl tak na 1,8 miliardy, maximálně dvě miliardy korun. Myslel jsem si, jaký jsem frajer, že se vůbec nedržím při zemi,“ směje se.

Dvě miliardy tehdy skutečně byly daleko. Firma Cígler Software, potažmo Solitea, která tehdy vznikala jako nová zastřešující skupina, byla na ročních tržbách kolem 160 milionů a její zakladatel tak plánoval, že by za deset let mohla vyrůst zhruba dvanáctinásobně. Na to, že to bude ještě dvakrát víc, by si prý v životě nevsadil. Konsolidované výsledky celé skupiny za loňský rok se teprve počítají, ale Cígler, jehož byznys dnes nese jméno Seyfor, už má ve výroční zprávě rozepsanou větu o tom, že má za sebou znovu nejlepší rok.

„Je to poosmé v řadě. Navíc nám roste EBITDA, to je dobrý signál. Za mě dobrý,“ konstatuje ostřílený manažer. Dnes stojí v čele velké IT skupiny, která se věnuje všemu, co se týká vnitrofiremních procesů. Vyvíjí personální a pokladní systémy, účetní software, podnikové systémy, řeší bezpečnost, vytváří software na míru. Mezi jejími zákazníky jsou společnosti všech druhů a všech velikostí, a to včetně veřejné správy.

V roce 1990 ovšem Martin Cígler začínal se značkou Cígler Software a vyvíjel účetní program Money. Svůj příběh o tom, jak se před revolucí dostal od inseminace krav v JZD přes doporučení veterinářů, kteří potřebovali účetní aplikaci, až k vlastnímu vývojářskému byznysu, už před časem vyprávěl v našem podcastu, kde si ho můžete stále poslechnout.

Účetní program Money S3 mimochodem v portfoliu Seyforu nadále figuruje a má v něm své pevné místo. Zákazníkům v několika desítkách zemí po celém světě už ale vedle toho nabízí přes třicet různých programů a aplikací, které do firem přináší systém a pomoc s rutinní agendou či legislativními povinnostmi.

Cígler Software, Solitea, Seyfor

Cígler Software, Solitea a Seyfor. To jsou tři důležité etapy firmy, stejně jako tři důležité životní etapy Martina Cíglera. A důkaz, že i člověk s jeho zkušenostmi se může pořád něco nového učit. Značka Solitea vznikla v roce 2014 jako zastřešující holding, do něhož patřil jak Cígler Software, tak i první akvizice společností Altus, Aquasoft a Vema.

V následujících letech přibývaly do skupiny další firmy a v roce 2017 převzal název Solitea i původní Cígler Software. Když nový název vymýšlel, vzal si tehdy Cígler k ruce latinský slovník, kde se mu zalíbilo slovíčko solutio, tedy řešení, udělal pár přesmyček a měl hotovo. Lidská chyba však tehdy zavinila, že si značku zaregistrovali pouze v Česku, a nikoliv v Evropě.

„Všimli jsme si toho až v roce 2017, kdy nás právnička upozornila, abychom nežádali o evropskou registrační známku, ale žádali jsme v jednotlivých státech. Ve Finsku jsme totiž narazili na firmu, která se jmenovala podobně, a to mohl být i vzhledem k naší zahraniční expanzi dříve nebo později problém,“ vzpomíná dnes již opět s úsměvem Martin Cígler.

Hned ale přiznává, že další přejmenovávání byla tři roky trvající noční můra, ze které si odnáší řadu ponaučení. To zásadní zní: hlavně si vždy zaregistrovat evropskou známku. „Celé je to jinak strašná pakárna,“ říká. Finská společnost Solita funguje od roku 1996, věnuje se technologiím, datům či designu a podobně jako Solitea dodává IT řešení, zejména ve Skandinávii.

A když bylo Cíglerovi a spol. jasné, že v rámci případného právního boje o ochrannou známku tahají za kratší konec, rozhodli se nakonec pro kompletní rebranding. Na konci roku 2022 tak vznikl křiklavě zelený Seyfor. „Třeba nad Alzákem jsem dřív kroutil hlavou, teď už chápu, proč je takový,“ podotýká Cígler, který by prý nikdy nevěřil, jak může taková věc jako nové logo a název firmu nakopnout.

„Díky investici do značky Seyfor o nás dnes ví více lidí, než kolik vědělo o Solitee. Neodflákli jsme to,“ pochvaluje si Cígler a prozrazuje, že na long listu měl s kolegy asi 1 500 možných značek. Na short listu jich zůstala více než stovka, kterou si všude patřičně zaregistrovali. Dnes už si na Seyfor všichni zvykli a Cígler může pokračovat ve velkém růstu, v němž nehodlá polevit ani v letošním roce.

Akviziční jízda

V posledních letech provedla skupina velké množství akvizic, které posílily její pozici jak v konkrétních produktových či projektových oblastech, tak i v zahraničí, zejména na Balkáně. Martin Cígler na vše dohlíží jako předseda představenstva a pětinový akcionář. Téměř tři čtvrtiny ve firmě patří slovenským finančníkům z investiční společnosti Sandberg Capital, kteří vyrostli v J&T a jejichž kapitál výrazně přispěl k růstu Cíglerova byznysu.

Několik jednotek procent ve skupině patří také Michalu Máčelovi a Janu Tomíškovi, spoluzakladatelům společnosti Vema. Ta se stala jedním z prvních akvizičních cílů Solitey v roce 2014 a její mzdový a personální systém nadále tvoří důležitý pilíř její nabídky, stejně jako jsou oba zakladatelé nadále pevnou součástí Seyforu. Tuto skutečnosti si pochvaluje i Martin Cígler, protože to ukazuje, že se jeho skupině daří dlouhodobě držet i manažery a nejvyšší představitele akvírovaných firem včetně zakladatelů.

Samotný Cígler dnes řeší hlavně skupinový management, strategii a do velké míry také právě akvizice. Díky nim celý holding zásadním způsobem vyrostl, ale zároveň se v jednu chvíli stalo neudržitelným, aby každá firma i nadále fungovala samostatně a pod vlastními značkami. „Nejtěžší okamžiky přišly, když jsme se rozhodli, že Seyfor sjednotíme do jedné společnosti. Strašně to bolelo, ale zároveň to byla věc, která nám ohromně pomohla a zase nás nakopla,“ ví dnes Cígler.

Na začátku vložil s kolegy ze Sandbergu do byznysu vlastní peníze, aby mohli udělat první akvizice. Následující roky si nevypláceli žádné dividendy a další firmy kupovali čistě z vnitřních peněz, které skupina vygenerovala. A před třemi lety k tomu přidali bankovní financování.

„Dnes to funguje tak, že to, co splatíme na úvěru, daný rok zároveň vrazíme do nových transakcí. Loni to bylo přes jednu miliardu. Dřív jsme dělali více menších akvizic, dnes už si troufáme i na větší firmy. Víme, že pokud se objeví zajímavá firma s valuací přes miliardu, můžeme si dovolit o ní přemýšlet,“ říká byznysmen a vášnivý cestovatel.

Největší svého druhu

Desítky akvizic a nekončící interní vývoj udělaly ze Seyforu jeden z největších software housů nejen v Česku, ale v celém regionu střední a východní Evropy. Původem brněnská skupina má sice desítky různých konkurentů napříč jednotlivými vertikálami, ale dělá toho tolik, že takový záběr žádný jiný hráč nemá.

V podobném duchu, respektive ještě násobně větším rozměru, začal z Česka budovat pomocí akvizic velkou technologickou skupinu Aricoma miliardář Karel Komárek, ale jeho zaměření je jiné. Seyfor se soustředí na vývoj vlastního softwaru, zákaznická báze se rekrutuje od živnostníků a malých podniků až po velké firmy i korporáty a také státní sektor, spojujícím prvkem je řešení interních procesů zákazníka či vývoj softwaru na míru.

Pro menší podniky v Česku a na Slovensku nabízí třeba účetní systémy iDoklad, Evala nebo Money S3. Pro středně velké firmy má vlastní ERP systémy sloužící k plánování podnikových zdrojů nebo programy k řízení firemních flotil. Pracuje na velkých zakázkách pro banky i stát, kde stojí například za službou eRecept, a má také dvě významné projektové divize: již zmíněná Vema je lídrem na trhu HR systémů v Česku a na Slovensku a stále důležitější jsou také pokladní systémy kolem Dotykačky.

Zatímco ve fiskálním roce 2022 činily tržby celé skupiny lehce přes tři miliardy a EBITDA, tedy zisk před započtením úroků, daní a odpisů, vyrostla na 412 milionů korun, v loňském roce přesáhnou tržby zmíněné čtyři miliardy. Vyrůst má slušně také EBITDA, na více než 650 milionů korun, což Cígler připomíná hlavně proto, že se díky tomu firmě dobře dýchá a může si dovolit dál významně financovat svůj rozmach.

Velké příležitosti totiž dál vidí v cizině, která generuje zhruba třicet procent celkových tržeb. „Česko máme hodně vykoupené. Můžeme dál růst, ale už je to omezené. Dál rozvíjíme naše aktivity na Balkáně. Ve Slovinsku už máme lepší tržní pozici než v Česku a do stejné pozice bychom se rádi dostali také v Chorvatsku nebo Srbsku. Díváme se i do Bulharska nebo Rumunska a zajímá nás také Polsko, kde působíme s Dotykačkou,“ vypočítává plány Cígler.

Vyčistit si hlavu v poušti

Sám je teď pro nová akviziční i produktová dobrodružství nabitý díky Dakaru, ze kterého se vrátil teprve před pár týdny. Dvakrát byl na slavném závodu terénních vozidel v Jižní Americe a letos popáté v Saúdské Arábii, kam se Rallye Dakar přesunula. Kdysi se přes jednoho kamaráda potkal se závodníkem Martinem Macíkem, slovo dalo slovo a najednou byl součástí jeho týmu v nehostinné poušti, kde si každý sáhne na dno, i když zrovna není řidič.

„Dnes jsem členem mediálního týmu, hlavně fotím, protože mě to baví. První rok jsem ale strávil u lopaty a pořád kopal svoje auto z písku,“ popisuje zážitky Cígler. Letos navíc Macíkův tým MM Technology celou Rallye Dakar opanoval, a tak bylo co slavit. Česko čekalo v kategorii kamionů na triumf dlouhých třiadvacet let a Martinu Macíkovi mladšímu, který je sám velký byznysmen, se podařilo vyhrát na dvanáctý pokus.

Řadu poznatků si z toho odnáší i zakladatel Seyforu: „Je to pro mě skvělé vyčištění hlavy a luxusní škola managementu. Firmu budujete pořád, donekonečna, já už přes třicet let. Dakar je proti tomu jiný. Rok připravujete auto, stavíte tým, pak ho vypustíte na Dakar, kde si všichni hrábnou na dno svých sil, zatímco je musíte dál motivovat. A pak vše skončí a začíná se budovat od nuly nová firma pro nový Dakar.“

Když se vždy na začátku roku Martin Cígler prohání v pouštích, jeho firma funguje bez něj. „E-mail jsem letos otevřel za celý Dakar jen dvakrát,“ říká a považuje to za dobrou zprávu. „Je dobré si firmu takhle poskládat, protože to je prevence před tím, když se něco zásadního stane. Zastupitelnost je důležitá,“ míní. Cígler přiznává, že je ochoten i „pár let před důchodem“ pracovat delší dobu, klidně dvanáct hodin denně, sedm dní v týdnu, ale pak prostě na pět týdnů vypne a odjede někam do divočiny nebo na Dakar.

Budování velké technologické skupiny ho ale prý bavit nepřestává, mimo jiné proto, že pravidelně svůj pracovní život zásadně mění. Hned po revoluci začínal jako programátor, a přestože už dnes aktivně nekóduje a nestíhá sledovat všechny nejnovější technologie, pořád toho ví dost, aby ho prý nebylo tak snadné obalamutit, že něco nejde.

„Kolem roku 1997 jsem pochopil, že buď budu mít firmu s dvaceti lidmi a v ní dál programovat, nebo budu mít větší firmu, ale už nebudu programovat, protože ji budu muset řídit,“ vzpomíná. Tehdy pověsil na hřebík řemeslo, které ho nesmírně bavilo a začal studovat marketing a navštěvovat manažerské kurzy.

Když tehdejší Cígler Software dotáhl na už také zmíněných zhruba 160 milionů korun, došlo mu, že musí opět udělat další krok, pokud nechce přešlapovat na místě. Česko začalo být malé, a tak sehnal investory v podobně opět už zmíněného Sandbergu a život se mu opět proměnil: „Místo manažera jednotlivých produktových divizí jsem vlezl do nejvyššího skupinového managementu, kde jsem začal řešit úplně jiné problémy, a k tomu se učil dělat akvizice.“

Právě to, že každých zhruba deset let se jeho život zásadně proměňuje, ho nabíjí a sám je již prý zvědavý, co se stane za dalších pár let. Ani teď se ale prý s kolegy akcionáři nesází. „Fakt nevím, kde za deset let budeme. Jelikož s v IT pohybuju přes třicet let, tak vím, že predikovat cokoliv je nesmírně těžké. S oblibou vyprávím historku, jak jsem kdysi dokázal při práci vystudovat marketing, ale bohužel to bylo rok předtím, než přišel internet. V tu chvíli najednou bylo všechno jinak a já mohl nabyté znalosti hodit do koše,“ směje se.

Dnes je fenoménem umělá inteligence a Cígler ji vnímá jako zásadní gamechanger i pro jeho byznys. „Kdo ji nedokáže rychle uchopit, bude za to těžce platit. Jsme úplně na začátku, je to něco jako byl cloud v roce 2003. Jde o úžasný nástroj, který šetří čas, a vidíme obrovské množství využití také u nás,“ říká.

Třeba i umělá inteligence nakonec pomůže Seyforu k dalšímu růstu. Čtyřmiliardová meta by totiž zdaleka neměla být konečnou. „V koutku duše doufám, že až to tady složím a půjdu za pár let do důchodu, budou moje odhady zase stejně špatné jako před deseti lety. A musím zaklepat, zatím to tak vypadá,“ dodává.