Za několik dnů do kin vstoupí Avatar: The Way of Water, pokračování nejvýdělečnějšího filmu všech dob. Část veřejnosti ho vnímá jako projekt, po kterém vůbec netoužili, případně jako jen další blockbuster pro to nejširší publikum. Z pohledu Hollywoodu ale jde v několika ohledech o přelomové dílo, a to nezávisle na jeho estetických kvalitách. Pro jeho režiséra Jamese Camerona, jenž něco mimo svět Avatara natočil naposledy před 25 lety, je to pak dosavadní vrchol úctyhodné kariéry, k němuž směřoval ještě mnohem déle.

Vize jiného světa, který obývají šestinozí koně a který v noci září, režisérovi na mysli vytanul ve snu v devatenácti letech, kdy ještě kariéru filmaře ani nezvažoval. „Probudil jsem se ze sna o bioluminiscenčním lese se stromy, co vypadaly jako lampy s optickými vlákny, v řece zářily bioluminiscenční částice a zem byla zarostlá fialovým mechem, který se rozsvítil, když jste na něj šlápli,“ řekl Cameron v nedávném rozhovoru pro magazín GQ.

Ačkoliv je poměrně známý tím, že si jako vypravěč příběhů poněkud přikrášluje i ty, co se mu staly ve skutečnosti, tento má doložený vlastními kresbami z té doby. Vzpomněl si na ně až o dvacet let později a začal pracovat na první verzi scénáře, z projektu ovšem ani tehdy nic nebylo, protože v polovině 90. let chyběly potřebné technologie. Cameron a tým inženýrů pak sám pomohl filmařské nástroje dotlačit do bodu, kdy bylo možné vytvořit fotorealistický svět na jiné planetě.

Právě v procesu vzniku i vztahu ke svému hlavnímu tvůrci je Avatar v dnešní době poměrně unikátní. Moderní blockbustery vznikly v 70. letech, kdy Hollywood hledal cestu a byl otevřený novým nápadům. Tehdy přišly velice osobní projekty jako Čelisti Stevena Spielberga a Star Wars George Lucase, které se nečekaně staly obřími hity bořícími rekordy návštěvnosti kin. Časem, a zvlášť v posledních pár dekádách, se blockbuster ale stal především dílem studiového systému. Byť tvůrci dostávají prostor projektům vtisknout vlastní vizi, hlavní slovo má vedení produkční firmy.

James Cameron, a v menší míře Christopher Nolan, autor Počátku, série o Temném rytíři nebo Dunkerku, jsou dnes možná jedinými filmaři na vrcholu mainstreamu, kteří mohou podmínky studiu diktovat. Pro oba také platí, že jejich filmy jsou velice osobní projekty, co od nuly vznikly v jejich hlavě, a které by bez svých autorů nemohly existovat. Avatar: The Way of Water se díky tomu může například zaměřit na téma rodiny a dospívajících dětí osobní perspektivou svého hlavního tvůrce.

Jeho život a zájmy přitom snímek reflektuje i v dalších zásadních ohledech. Cameron se dlouhodobě zajímá o ochranu životního prostředí, jednu dobu dokonce zvažoval kariéru filmaře vyměnit za aktivismus. Avatar s výrazným ekologickým poselstvím ale podle něj nakonec má větší vliv, než by měl on sám. To by ovšem nebylo možné nebýt fiktivního měsíce Pandory, za kterým stojí obrovský objem práce a technologického vývoje. Pro The Way of Water se obojí týká hlavně scén ve vodě.

Ta Camerona fascinovala už v dětství, kdy se zajímal o vraky lodí na dně moří a oceánů. S kamerou se pak poprvé ponořil v roce 1989 při natáčení sci-fi Propast a málem se při něm sám utopil. Nenechal se ovšem odradit a v průběhu života se stal významnou osobností nejen mezi filmaři ochotnými točit ve vodě, ale také v oblasti hlubokomořského výzkumu.

Foto: Avatar2film.cz

Děj druhého Avatara se z velké části odehrává pod vodou

V roce 2012 se jako první člověk sám v ponorce ponořil do nejhlubšího známého místa na Zemi, takzvané prohlubně Challenger v Mariánském příkopu, která leží asi jedenáct kilometrů pod hladinou. Zkoumáním dna – a samozřejmě natáčením – zde strávil tři hodiny, během nichž objevil tři nové druhy hlubokomořských živočichů. Pak byl ale čas vrátit se k Avatarovi a bylo jasné, že podstatná část jeho pokračování se bude odehrávat ve vodě. Co na tom, že motion capture, tedy snímání pohybu herců a jejich převádění na digitální postavy, v takovém prostředí zatím nikdo dost dobře nezvládl.

„Náročné věci mě přitahují,“ řekl Cameron GQ. „Myslím, že to vychází z myšlenky, že kolem je plno chytrých, talentovaných a schopných filmařů, kteří těžké věci dělat nemůžou. Tím dostávám taktickou výhodu dělat něco, co nikdo předtím neviděl.“

Podvodní scény s plně animovanými postavami samozřejmě nejsou žádnou novinkou, dosud ale vždy vyžadovaly nějaký kompromis – buď se natáčely na souši s herci pověšenými na lanech, nebo chybělo motion capture a vše bylo na tvůrcích digitálních efektů. Pro Avatar: The Way of Water místo toho ve spolupráci se Sony vznikla zcela nová technologie, díky níž je motion capture pod vodou možný.

Podvodní scény filmu se natáčely v obrovském bazénu, jehož hladinu pokrývaly bílé míčky, které měly zamezit nechtěným odrazům světla. Jak nad vodou, tak pod ní byl systém desítek kamer zachycující vše potřebné. Malé kamery namířené přímo na tvář pak měli i herci, kteří se museli naučit zadržet dech na několik minut – a přitom plavat a hrát velké modré mimozemšťany. A nesmíme zapomenout ani na hlavní dvojitou kameru pro 3D.

Veškeré použité prvky před vznikem nového filmu buď neexistovaly vůbec, nebo v jiné, jednodušší formě a jejich vývoj se potýkal s mnoha problémy. Nakonec ale vše vyšlo, možnosti natáčení se posunuly výrazně kupředu, Cameron stál u další přelomové technologie a výsledky podle prvních reakcí vypadají úchvatně.

Avatar: The Way of Water je prý z byznysového hlediska velice špatná sázka a musí se dostat mezi pětici nejvýdělečnějších filmů vůbec, jen aby se zaplatil. Už je ale kompletně natočené jeho pokračování, kus dalšího a mohou vzniknout ještě dva filmy. Když prý přitom Cameron studiu odevzdal scénář ke čtvrtému Avatarovi, v e–mailu se mu dostalo jen odpovědi: „Ty vole“. „Vydá se to tak trochu šíleným směrem, v tom dobrém smyslu,“ řekl režisér v nedávném rozhovoru pro Collider.

Foto: Avatar2film.cz

Stejně jako první film, bude i pokračování Avatara plné fantastických živočichů a rostlin