Rozhodující týden má před sebou Pietro Filipi. Módní značka balancuje nad propastí, a pokud se jí v nejbližších dnech nepodaří najít nového investora, který by ji zachránil, hrozí jí zánik. Módní byznys, do něhož spadá také trutnovská značka Kara, dostal s příchodem pandemie obrovskou ránu, počítá stamilionové dluhy a jeho majitel Michal Mička už ho bez nového partnera nedokáže zachránit.

„Pořád ještě vidíme světlo na konci tunelu. Myslím, že s vhodným investorem mohou obě firmy přežít, ale tlačí nás čas. V případě Pietro Filipi se musí stoprocentně rozhodnout do konce tohoto týdne. V případě Kary máme o trochu více času, ale i tam je situace vážná,“ přiznává v rozhovoru pro CzechCrunch Michal Mička.

Třiatřicetiletý podnikatel už nemá vlastní prostředky, jimiž by držel svůj módní byznys spadající do skupiny C2H při životě. V Pietro Filipi museli v lednu propustit na 80 zaměstnanců, kterým firma oznámila, že nemá peníze ani na jejich odstupné, a teď čekají Mičku a jeho kolegy klíčová jednání s potenciálními investory a také věřiteli ohledně bezprostřední budoucnosti.

„Je těžké říct, jaká je pravděpodobnost, že značky zachráníme. Vývoj je velmi dynamický, každý den se posouváme v úvahách a v jednáních,“ říká Mička, jehož módní byznys byl z velké většiny postaven na prodeji v kamenných pobočkách. Ty loni na dlouhé týdny zavřela pandemie koronaviru, a tak se celý byznys zásadně propadl.

„Přes veškeré úsilí, které zahrnovalo razantní snižování nákladů a přesuny do online prodejů, je zjevné, že společnosti pietro filipi, s.r.o. nezbývá než přistoupit k formálnímu řešení ekonomických obtíží a opřít se o zákonem nabízené nástroje v podobě insolvenčního řízení a reorganizace,“ psal v prosincovém dopisu věřitelům Mička.

Tehdy prý šéf skupiny C2H vyhodnotil, že ani v roce 2021 se nebude situace pro jeho módní byznys vyvíjet příliš dobře. Začátkem roku jsou obchody v Česku skutečně stále zavřené a zatím nikdo nedokáže odhadnout, jak dlouho ještě bude celá situace trvat. Proto padlo rozhodnutí, že bez nového investora a nutné reorganizace to dál nepůjde.

„Vyhodnotili jsme, že je nevyhnutelné jít na úrovni společností Pietro Filipi a Kara insolvenční cestou, aby se ozdravily a snížilo se jejich zadlužení, protože situace není taková, že by byly schopné uhradit své závazky v následujícím roce nebo letech. Zkrátka nevíme, co bude, ani to, jestli budou ty firmy schopné fungovat, i když budou bez dluhů,“ přemítá Mička.

V případě Pietro Filipi jde aktuálně o pohledávky v celkové výši kolem 105 milionů korun. Zhruba 65 milionů korun připadá na entitu Pietro Filipi Stores, která má smlouvy a závazky s pronajímateli, dalších 40 milionů pak připadá na Pietro Filipi s.r.o. Kara registruje závazky po splatnosti ve výši kolem 45 milionů korun.

Ještě horší je situace u celé investiční skupiny C2H, kde jsou podle Mičky závazky za 850 milionů korun. Vzhledem k vysokému dluhu se zdá být nepravděpodobné, že by se mohla zachránit rovnou celá skupina, ale minimálně o přežití dvojice módních značek Michal Mička nyní bojuje. Činí tak z pronajaté místnosti v pražském coworkingu Spaces, jelikož byl nucen své firmy vystěhovat ze sídla v Karlíně a minulý týden odevzdal klíče.

Aktuálně by měli být v jednání o možném vstupu do Pietro Filipy či Kary dva investoři. Jednoho Mička odhalovat nechce, druhým je slovenská investiční skupina Aspin Jozefa Špirka, která již vlastní módní značku Otto Berg s pánským oblečením. Dohoda ale zatím na světě není a klíčový bude také postoj České spořitelny, jakožto jediného zajištěného věřitele, který bude mít v potenciální reorganizaci důležité slovo.

Zástupci České spořitelny nechtějí citlivé téma komentovat, ale věřitelů je logicky více. Michal Mička totiž rozvíjel svůj byznys i díky dluhopisům, kterých bylo dle jeho vyjádření jen pro C2H Retail Holding, zaštiťující módní byznys, prodáno za 117 milionů korun. Dalších přibližně 300 milionů korun se prodalo v dluhopisech na C2H Financial s.r.o. Mezi nezajištěné věřitele vedle majitelů dluhopisů patří také pronajímatelé či dodavatelé.

Musí to dávat smysl

Mička nevylučuje, že pokud by to mělo firmy zachránit, může z Pietro Filipi či Kary odejít úplně. Zatím však není jasné ani to, zda bude mít potenciální investor zájem zachraňovat obě značky najednou, nebo třeba jen jednu. V C2H nicméně od nákupu obou značek před necelými třemi lety pracovali na tom, aby vše sjednotili pod jednu střechu (od managementu přes IT až po logistiku) a mohli využívat vzájemných synergií pro úsporu nákladů i snazší růst a expanzi.

„Díky vstupu investora se může zachránit jen jedna firma, ale i s ohledem na jeden management a propojení těch firem by dávalo největší smysl, aby se podařilo zachránit obě. Nechceme ale Pietro Filipi a Karu držet při životě za každou cenu – musí to dávat smysl pro potenciálního investora, kterému to musí vycházet číselně, a musí to dávat smysl i všem věřitelům,“ říká Mička.

Koncem tohoto týdne by již měl s velkou pravděpodobností znát scénář, jakým se minimálně v případě Pietro Filipi vydá. Vše pak bude podléhat jednání s investorem, bankou i věřiteli o potenciální reorganizaci, pokud se vůbec s nějakým investorem domluví. Definitivně rozhodnuto by mělo být patrně v řádech týdnů. Kara má sice ranvej ještě o něco delší, a tak zatím nemusela propouštět své zaměstnance, ale příliš času ji taktéž nezbývá.

Jisté je zatím jen to, že se nevyplní původní Mičkova vize, která byla v budování módního domu, do něhož se postupem času mohly přidat vedle Pietro Filipi a Kary i další značky (C2H již bylo také majitelem zastoupení značky Etam) a investicemi do společného rozvoje a synergií by se postavil životaschopný byznys.

V roce 2019 vykázal C2H Retail Holding, pod něhož spadá Pietro Filipi, Kara i francouzský Etam, v konsolidovaných tržbách 895 milionů korun. Konsolidovaná ztráta činila 62 milionů. Na prodejnách, které u Pietro Filipi i Kary tvořily přes 90 procent obratu, byly firmy podle Mičky schopné generovat kolem 150 milionů korun zisku. Pokud by nechtěl dál růst a expandovat, mohl se dle svých slov přiškrcením investic a dalších nákladů otočit vstříc profitabilitě.

Mičkova vize ale byla větší. O velkých plánech, jak prorazí s českou módou ve světě, hovořil před dvěma lety ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch. Místo zmíněných zhruba 900 milionů korun Mička plánoval, že by za pár let mohl i díky novým značkám v portfoliu generovat obrat třeba kolem 2,5 miliardy, což už by mohl být při plánované 15% EBITDA marži slušný byznys.

„Taková marže je v retailovém módním byznysu obvyklý benchmark. Věděli jsme, že bychom při obratu 2,5 miliardy korun byli schopní generovat 375 až 400 milionů provozního zisku. Měli jsme napočítané, jakou míru zadlužení v ten moment budeme mít, a vycházelo nám tam světlo na konci tunelu,“ popisuje Mička. Světlo profitability nakonec zhaslo dříve, než se módní vlak z Česka stačil rozjet – a je otázka, jestli se ještě vůbec rozjede.