Petr Stuchlík je známá postava české byznysové scény. Založil, vedl a také úspěšně prodal finanční poradenskou firmu Fincentrum. Před prodejem Seznamu mu patřila pražská rádia Classic a Expres. Také za hnutí ANO v roce 2018 neúspěšně kandidoval na pražského primátora. V současnosti šéfuje projektu na podporu lokálních ekonomik Corrency. Ale pro nás je teď nejdůležitější, že je to milovník velkých, rychlých a luxusních aut.

Jelikož Petru Stuchlíkovi společnost Mercedes půjčila na zkoušku svou elektrickou vlajkovou loď EQS, CzechCrunch ho požádal, aby své dojmy z obřího korábu sepsal do článku. Souhlasil. Ale pozor, tohle není recenze, je to… prostě „stuchlíkovina“. Pohled na moderní fenomén elektromobility očima „boomera“, už konzervativnějšího člověka ve středním věku.

***

Primitivní. Nedospělé. Já vím. Nesuďte mě. Ale je to super. Vyleštěná kára. Stáhnout si okýnko, zapnout u pražských Karlových lázní režim „Sport Plus“, výfukové klapky, prošlápnout kick-down a po tramvajovém pásu vedle kolony zodpovědných řidičů, z nichž by si každý měl brát příklad, to profrčet až na semafory k Národnímu. Brzda, asi už stostupňová převodovka ZF podřazuje, zvuk padá podle basového klíče.

Několik pohledů absolventů a absolventek zbytečných humanitních oborů na zbytečné zahrádce na Smetanově nábřeží vás okamžitě odsoudí. Zároveň si ale získáte i několik uznalých pokývnutí od kluků a holek, kteří vědí, o čem takové auto je. Zkušeně mávnete na čerty z Bartolomějské a jste na pár vteřin největší macho na křižovatce…

Tak přesně tohle vám vlajková loď elektrických mercedesů už nepřinese. Tedy pokud vás nevzrušuje jízda na vysavači nebo třeba rychlovýtahem. Ale jinak je to bomba. Vlastně do teď pořádně nevím, jak to celé vyhodnotit. Fakt nevím. Ale je to bomba.

Mercedes-Benz mi na dva dny půjčil elektromobil EQS 580 Edition One, je to prý ta nejvyšší výbava. Nevím, finišoval jsem před Vánoci, stres, každý rok stejné, neměl jsem čas se připravit (díky asistentovi Filipovi, že to auto vůbec vrátil). Nejsem ani žádný novinář, natož automobilový. Od Mercedesu to nebyl ani žádný milodar. Abyste tomu rozuměli: jezdím už pár let v dokonalém eskovém kupé S63 AMG, ale měl jsem defekt, něco se pak úplně nepovedlo a toto byla omluva.

Auto jsem převzal 21. prosince. Byla zima, teploměr ukazoval až minus tři stupně, centrum Prahy bylo totálně ucpané. Elektrický Mercedes jsem rovnou zapojil do běžných pojížděk. To byla výzva pro baterku. Než mi začnete vykládat, jak mám chodit pěšky nebo jezdit MHD – v létě jezdím pořád, miluju Rekola. Ovšem zkuste někdy v tramvaji po telefonu dokončovat akvizici firmy. Ještě se známým ksichtem dávného bojovníka protikorupčního hnutí. Soukromí máte v autě.

Lineární zrychlení elektromotoru je famózní, je to jako při vzletu v letadle. Žádné čekání na turbodmychadlo, žádná složitá převodovka, prostě elektromotor. Autíčko na autodráze taky zrychluje od prvních otáček elektromotoru. Když jsem minulý rok mohl v Texasu vyzkoušet Teslu a její Ludicrous Mode, byl jsem unešen. Totéž elektrický „meďák“. Je to technologická výhoda elektromotoru oproti spalovacímu. To zrychlení se musí zažít, úžasné.

Akorát ten zvuk. „Můžeš si ho zapnout, Petře. Settings, vehicle, sound experience.“ To jako myslíš vážně, Tomáši? To je jako díra do výfuku v Golfu druhé generace. A pak na to ten Tomáš, šéfík z Mercedesu, kápnul: „Nejsou tam ty vibrace no…“ Přesně! Vlastně je to sen každé limuzíny, tiché auto. Akorát pak nemůžete na Smetanově nábřeží machrovat.

Takže jaká je zkušenost z těch dvou dnů? Ženy design EQS bez výjimky milují, je krásné, nádherné, venku i uvnitř. Mě osobně elektrické „esko“ úplně neoslovilo, ale může jít o zvyk. Když si zvyknete na arogantní tlamu osmiválce křičící „teď vás všechny sežeru“ (což je při průměrné spotřebě za tři roky zhruba 22 litrů na 100 kilometrů příznačné), hůř se zvyká na uhlazené hvězdičky.

Dílenské zpracování uvnitř je dobré, akorát to prostě není ten opulentní kožený luxus AMG à la jachta. Ale zase je uvnitř strašně místa. Opět: jednoduchá konstrukce elektroauta je v tomto výhodou. Kufr je obrovský! Nevím, co tam pro srovnání dávají automobiloví novináři, ale pokud se živíte likvidací těl, vejdou se tam i dva průměrně kousky.

Moje S Coupé není malé auto, má pět metrů, ale EQS je obrovské. Dlouhé! Když jsem jej chtěl na noc zaparkovat u nás v zakladači, nemohl jsem pořád najít správnou polohu. Dopředu, dozadu, pořád nic. Bodejť! EQS má na délku prakticky pět a čtvrt metru. Prostě se mi nevejde do garáže a parkovacího zakladače.

Pro srovnání, Škoda Superb má 4,869 metru, je o pětatřicet centimetrů kratší než EQS. Velký Range Rover má přesně pět metrů. Pro zodpovědné čtenáře dodávám, že moderní pražská tramvaj Škoda 15T má na délku 31,4 metru (bez spřáhel). Tedy jako šest Mercedesů EQS. Pro příznivce MHD proto platí jednoduché pravidlo: pokud je vás v tramvaji méně než 23 cestujících, zvažte cestu Mercedesem EQS, zřejmě za sebou zanecháte menší uhlíkovou stopu.

Jízdní vlastnosti a skleněný kokpit

Teoreticky by rozložení hmotnosti u elektroauta mělo být lepší, těžiště a tak. Nezdá se mi, ovšem S Coupé mám prostě za ty roky v ruce a EQS ne. Fantastická je řiditelná zadní náprava. Proto mě překvapilo, jak je to auto velké! Za první den jsem si toho díky „otáčecím zadním kolům“ při jízdě vůbec nevšiml. Opět přirozená konstrukční výhoda elektromobilu.

Celý předek interiéru je jeden kus skla, pod nímž se skrývají tři displeje. Ten za volantem je podobný displeji na stejném místě u osmiválce, ten uprostřed je obrovský a impresivní. Jelikož jsem řídil, nestihl jsem vyzkoušet, k čemu slouží ten třetí u spolujezdce, ale řekl bych, že je hlavně na parádu. Head-up display má prý nové funkce, ale přišel mi v zásadě podobný tomu, co už od Mercedesu známe.

Gigantické displeje vypadají krásně, ale co na ně? Moc se toho vymyslet nedá. Zaujalo mne srovnání kvality vzduchu venku a uvnitř. V zásadě byste v Praze neměli vylézat z auta, pokud si nechcete plíce okamžitě zhuntovat. Jako je to cool, přikládám i obrázek.

Soundsystém Burmester je super, vlastně tichá paráda pro poslech Lutoslawského, ale pokud si pustíte Yzomandiase nebo pro nás starší třeba La Bouche, vyzní ty basy bez prdění výfuku tak nějak divně. Nevím, jak to teď budou v USA dělat, k přísnému rapperovi patří řetěz, zlato, spinnery a ostrá kára.

Nebo v budoucnu snad rapující frajer skočí do elektroeskalády a za zvuku golfového vozíku přísně odjede bůh ví kam? Nevím, asi jsem staromilec žijící v šílených kulturních stereotypech.

Dojezd nebylo třeba řešit

Největší překvapení. Dobře, nejsem motonovinář, jsem trubka, takže jsem si nevyfotil počáteční kilometry. Deklarovaný dojezd „minimálně 500 kilometrů, spíš 700“ je reálný. A to jsem to pořád prošlapával z nuly až na podlahu. Když to šlo. Byla zima, provoz v Praze, ještě že máme Blanku. Po celém dni, zhruba deseti hodinách čisté jízdy většinou po Praze, zbývalo a na displeji svítilo „minimálně 165 km“ (to bylo těch minus tři).

Přes noc v garáži v kancelářské budově se elektrická luxusní limuzína vyspinkala a ukazovala dojezd 185 kilometrů. Protože ve středu 22. prosince se dotahovalo na poslední chvíli úplně všechno, požádal jsem kolegy, aby ho dali na nabíječku. Takovou tu nejobyčejnější u Hiltonu na Pobřežní s výkonem 50 kW, žádná rychlonabíječka.

Za hodinu nabila EQS z 20 procent na 40 procent za zhruba 360 korun. Klukům se to zdálo hodně, ale když to srovnám s benzínem (98+ oktanů) do S Coupé, tak je to vlastně dobrý. Mercedes deklaruje, že rychlonabíječka nabije jeho elektrickou chloubu z 10 procent na 80 procent za 31 minut. To jsem nestihl vyzkoušet.

Takže závěr? Parádní auto, akorát neprdí a nevejde se mi do garáže. Tu nám památkáři asi nepovolí zvětšit, takže mám smůlu. Koupil bych si ho? Před testem bych vám řekl, že rozhodně ne. Teď už tak kategorický nejsem. Ať chceme, nebo ne, toto je budoucnost. Je otázka, zda v ní jen nepřenášíme ekologickou zátěž z navoněných měst do méně šťastných oblastí, ale někde se ta elektřina a také baterky vyrobit musí.