Opustil šestimístný plat v IT a začal vyrábět miso. Dobývá s ním michelinské restaurace i domácí kuchyně
Místo kódů Miloslav Laštovička pečuje o ušlechtilou plíseň nebo kvašenou sóju. Fermentované produkty Kojibakers chutnají i Japoncům a míří do světa.
Miloslav Laštovička měl před pár lety všechno, co si obvykle představíme pod pojmem moderní úspěch. Jako provozní ředitel v pražské IT firmě řídil skoro stovku lidí, dodával software velkým bankám, jezdil ve služebním autě a na účet mu každý měsíc chodila šestimístná suma. Jenže pod povrchem života korporátního lídra se začaly objevovat trhliny. „Seděl jsem v té hezké kanceláři, měl všechny jistoty, ale postupně jsem zjistil, že už do té práce nechodím rád, “ vzpomíná. A tak se vrhl na výrobu jedné zázračné pasty.
„Svět IT se změnil, vytrácela se z něj osobní zodpovědnost a já se vracel domů v osm večer, kdy děti už spaly. Přestal jsem v tom vidět smysl,“ popisuje Laštovička momenty, kdy se v něm začalo lámat rozhodnutí změnit práci.
Definitivní impulz ale nepřišel z byznysu, nýbrž z rodiny. V roce 2013 se mu narodil syn s vzácným handicapem. Prognózy lékařů nebyly optimistické – syn měl zůstat upoutaný na lůžko. Rodina se však odmítla vzdát a Laštovička se ponořil do tajů tradiční čínské medicíny. Ta ho fascinovala natolik, že ji začal studovat. A právě tam poprvé narazil na pojem, který mu změnil život: koji.
Koji je ušlechtilá plíseň, národní houba Japonska a motor tamní gastronomie. Funguje jako přírodní laboratoř: naočkuje se na rýži, kroupy nebo luštěniny, kde začne produkovat enzymy. Výsledkem je intenzivní chuť umami – pátá, hluboká chuť, která dává jídlu ten správný „japonský říz“. Bez koji by neexistovalo saké, sójová omáčka ani miso pasta.
Právě miso pastu si Miloslav Laštovička poprvé koupil během studia, aby ji vyzkoušel v praxi. „Vůbec mi to nechutnalo, zapáchalo to a po měsíci to skončilo v koši,“ směje se dnes. Pak mu ale soused (a budoucí společník), kterého shodou okolností ošetřoval akupunkturou v rámci své nové praxe čínské medicíny, přinesl ochutnat své domácí miso. „Najednou to byl úplně jiný svět. Došlo mi, že tohle v Česku nikdo v profi kvalitě nedělá. Tak jsme se rozhodli, že na tom postavíme byznys.“
Najednou to byl úplně jiný svět. Došlo mi, že tohle v Česku nikdo v profi kvalitě nedělá.
Start Kojibakers v roce 2020 byl divoký. Původní byznys plán počítal s dodávkami do restaurací, které se postupně rozrůstaly, jenže přišel březen a s ním covid. Laštovička ale využil své analytické myšlení z IT. „Z misa jsme začali vyrábět miso polévky pro novou cílovku – místo šéfkuchařů jsme oslovovali každého, kdo si chce nebo musí jídlo připravit sám. Založili jsme e-shop. Zaplatil jsem si kurz reklamy na Facebooku, nastavil ji podle návodu a najednou jsme zjistili, že to lidi fakt kupují. Z jedné koruny investované do reklamy bylo dvacet korun v objednávkách, z tisícovky dvacet tisíc,“ popisuje zlom.
Lidé během lockdownu řešili, co každý den vařit k obědu, a poctivá a zdravá miso polévka se ukázala jako ideální řešení pro rodiče na home office i děti u online výuky. Přitom stačilo jen zalít základ vodou z rychlovarné konvice a přidat pár ingrediencí.
Rychlý růst s sebou ale přinesl i první kolize. Původní společník zjistil, že svět podnikání není pro něj, a ze dne na den odešel. V září 2020 se tak Laštovička ocitl v situaci, kterou by v prosklené pražské kanceláři nevymyslel.
„Byl jsem měsíc úplně sám. Ráno balit objednávky z e-shopu, pak nakoupit, vařit, očkovat plísní, zakládat miso a v noci zase plnit skleničky. Dělal jsem šestnáct hodin denně a tehdy se lámal chleba. Buď to ustojím, nebo firma skončí.“ Objednávky ale dál rostly, stejně jako se vrátil zájem šéfkuchařů, a Kojibakers mohli přibrat další kolegy do výroby.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsDnes má firma tým zhruba deseti lidí a čtvrtým rokem sídlí ve vlastním objektu – původní vesnické hospodě nedaleko Berouna, přestavěné na výrobnu, sklad a kancelář. „Loňský rok byl pro nás spíše stabilizační s obratem kolem 15 milionů korun a letos máme rekordní start,“ říká Laštovička s tím, že jen za leden a únor se dostali na pět milionů korun. Ročně vyrobí kolem 100 tisíc skleniček, měsíčně zpracují 3 až 4 tuny misa a 1 500 litrů sójovky.
Kromě smysluplného byznysu ale Laštovičkovi vlastní firma přinesla podle jeho slov to nejdůležitější: čas. „Máme čtyři děti a svoboda spojená s vlastním podnikáním je k nezaplacení. Můžu s nimi být, odvézt je na tréninky, fungovat jako táta, což v IT nešlo,“ pochvaluje si.
Raději půjdeme cestou pomalejší, ale z vlastního kapitálu a s čistým svědomím, že neklesáme v kvalitě.
„Nechceme sklouznout do nějakého korporátu a dělat ty věci na kvantitu jen proto, aby byly. My chceme dělat, to, co dává smysl,“ vysvětluje svou filozofii organického růstu. „Pro nás je to pořád tak trochu ,proof of concept‘ – musíme nejdřív dokázat, že produkt funguje a má své spokojené zákazníky, kteří se vracejí. Raději půjdeme cestou pomalejší, ale z vlastního kapitálu a s čistým svědomím, že neklesáme v kvalitě,“ dodává.
To, co začalo jako experiment v malém, dnes vyhledávají špičkoví šéfkuchaři v Entréé, Alcronu, Zátiší a mnoha dalších podnicích. Laštovička přitom k fermentaci přistupuje s trpělivostí, kterou se naučil v čínské medicíně i v IT. „Když se nám nějaký experiment na začátku úplně nepovede, nevyhazujeme ho. Prostě ho necháme rok ležet v sudu a on pak často dozraje do něčeho fantastického,“ popisuje.
Takto například vzniklo lískooříškové miso, na které má exkluzivitu Radek Kašpárek pro své restaurace Field a 420. Portfolio Kojibakers se rozrostlo na 20 druhů misa (včetně cizrnového nebo pohankového), „rybí“ omáčku z hub, či dokonce enzymatické doplňky stravy, které extrahují sílu koji pro podporu lidského mikrobiomu. Miloslav Laštovička k tomu ale říká, že stejně jako zájem známých podniků je pro něj důležité, aby u Kojibakers rádi nakupovali lidé do svých rodinných kuchyní a zkoušeli díky tomu nové domácí recepty.
Firma v posledních letech přerostla české hranice, produkty putují do Německa, zemí Beneluxu i Skandinávie. Nedávno se Miloslav Laštovička se svým týmem vrátil z Japonska, kolébky fermentace, kde navštívil tradiční výrobny. „Říkali nám European Miso Kings. Byli v šoku z toho, jak kvalitní koji dokážeme v Česku vypěstovat a že naše koji rýže pod mikroskopem vypadá stejně dobře jako ta jejich,“ říká.


















