Jedna dřív nakupovala tak moc, až měla doma ke třem tisícům kusů oblečení, druhou naopak zase v mládí nejvíc bavilo hledat zajímavé kousky v second handech. Obě v určité životní fázi oslovil koncept cirkulární ekonomiky, a když se pracovně potkaly v dnes už neexistujícím obchodě Bezobalu, padly si do noty natolik, že netrvalo dlouho a rozjely spolu projekt vlastní. Ten se jmenuje Swap Prague a jak jeho název napovídá, vyměňují se jeho prostřednictvím věci. A už za pár dní odstartuje celorepubliková edice, která má být největší v Česku.

Ženy, které za tímhle vším stojí, se jmenují Lucie Poubová a Kristýna Holubová. První je ta, která dřív bezhlavě nakupovala a nové oblečení pro ni symbolizovalo úspěch v duchu hesla „čím víc, tím lépe“. Převlékala se tehdy prý i třikrát denně. Všechno změnila až mateřská a srážka s konzumním životem v Americe. Po návratu do Čech začala organizovat sousedské bazárky, provázet po pražských second handech a založila i vlastní značku Relu, pod kterou vyráběla batohy a kabelky z papírových pytlů. Pak přišlo angažmá v Bezobalu.

Kristýna Holubová do průkopníka bezobalového nakupování doputovala proto, že od teenagerských let inklinovala k omezování odpadu a vedle nakupování z druhé ruky prý například dohlížela na své rodiče a známé, aby poctivě třídili. Ve firmě pomáhala s marketingem a s Poubovou se nakonec rozhodly rozjet neziskovku, která vzdělává veřejnost v oblasti udržitelné spotřeby a názorně Čechům ukazuje, jak snadno a příjemně se dá cirkulární ekonomika uvést do praxe.

Jejich Swap Prague vznikl v roce 2016 a od té doby kamarádky uspořádaly už přes dvě stovky swapů. Tedy akcí, kam lidé nosí věci – zpravidla oblečení, knihy, hračky a menší vybavení domácností – co už doma nechtějí. A mezi tím, co dodali ostatní, naopak hledají to, co by potřebovali. Za osm let se z toho pro obě stala jejich hlavní pracovní náplň a přes jejich swapy proteklo už na 280 tisíc kilo věcí. Což jen podtrhuje světové statistiky, se kterými Poubová a Holubová rády pracují.

Z nich vyplývá, že reálně nosíme zhruba jen 30 procent oblečení, které máme ve skříni. A že celkově máme doma tolik textilu, kolik by prý stačilo pro dalších šest generací. „Spousta domácností je dneska už opravdu hodně plných. Věci, byť pofidérní kvality, jsou dostupné, takže na ně dosáhnou skoro všichni. Ale čím dál víc lidí si tuhle přehlcenost uvědomuje, což je vidět na tom, jak obecně roste o swapy zájem,“ míní Kristýna Holubová. „Když jsme začínaly, tak byly swapy akce pro pár exotů. Dneska jsou už úplně běžné a podporují je třeba i nejrůznější firmy,“ doplňuje ji její parťačka Lucie Poubová.

Firemní akce dělají ostatně i ony dvě. Jak efektivně měnit už nechtěné, ale stále dobře použitelné věci učí například zaměstnance Komerční banky nebo PWC a dlouhodobě spolupracují i s pražským magistrátem. Pro veřejnost organizují v Praze pravidelné swapy, jejichž součástí jsou i nejrůznější přednášky a workshopy, kde prakticky ukazují, jak se činností, které jsou s udržitelností spojené, chopit. Takže třeba zorganizují kurz šití na stroji.

Už 24. dubna je ale čeká nová výzva. Holubová s Poubovou se totiž rozhodly uspořádat svůj první swapovací festival nazvaný jednoduše Swap Festival. Potrvá pět dní a zapojí se do něj zájemci napříč celým Českem. V době vzniku tohoto článku jich bylo zhruba devadesát.

„Chtěly jsme využít sílu toho, že se swapy konají už všude možně, a dát lidi, kteří je pořádají, dohromady. Pořádně je zpropagovat a dostat tak tuhle myšlenku zase o něco dál. Jestli se nám totiž za ty roky něco osvědčilo, tak je to důraz na co největší lokálnost,“ říká Kristýna Holubová. Festival si s Poubovou, s níž dřív vytvořily i takzvaný udržitelný obchoďák, vymyslely před rokem, zhruba od podzimu ho pak dávaly dohromady. „Někteří organizátoři jsou úplní začátečníci, jiní už zkušení matadoři, takže jsme je propojovali, aby mohli sdílet své zkušenosti,“ dodává Poubová.

Ke konci dubna tak swapováním ožije nejen Praha – kde proběhne například akce v Kongresovém centru, na níž půjde měnit i fermentační kultury, nebo swap na Letišti Václava Havla – ale třeba i rovnou čtyři swapy v Ostravě a zapojí se i komorní akce v městečkách, jako jsou Kozomín nebo Drozdov. Nejčastěji se bude měnit oblečení, hodně zastoupené jsou ale i swapy rostlin a knih. Seznam všech míst najdete na webu akce, kde je i příslušná mapka.

Pokud se pilotní ročník povede, chtěly by se Poubová s Holubovou swapovacím festivalům věnovat i dál a častěji. „Dává nám to totiž velký smysl s ohledem na onu lokálnost. My jsme z Prahy a akce tady už mají své příznivce a úspěšně se rozšiřují. Dělat ale z Prahy swap na vesnici u Brna je blbost, protože je to z velké části komunitní záležitost. Tím, že ale tamní pořadatele podpoříme v tom, co potřebují, se nám to povede,“ je přesvědčená Poubová, která už dávno tisíce kusů oblečení doma nemá. Místo toho jich má prý tak tři stovky a pravidelně to, co ji už přestane bavit, mění za kousky, po kterých zrovna zatouží a nemůže si to vynachválit.

„Swap je velmi snadný, nízkoprahový způsob, jak zapojit udržitelnost hravě do svého lifestylu. A když už člověk vytřídí věci na výměnu, často ho to postrčí dál – pustí se třeba do lepší organizace šatníku nebo do opravy starších kousků, kterých se pořád nechce vzdát a začne se svými zdroji zacházet chytřeji,“ uzavírá její parťačka Kristýna Holubová.