Od konference o klimatu v Paříži, která proběhla v roce 2015, se v souvislosti s oteplením planety mluví především o jednom údaji. Tím je 1,5 stupně. Právě to je maximum, o které by se podle Pařížské dohody mělo zemské podnebí oteplit ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. Tuto hodnotu si je ale celkem těžké představit. Vědci z Exeterské univerzity proto nyní ukázali, co přesně by takové oteplení znamenalo a jaké oblasti na Zemi by se staly neobyvatelnými.

Pro novou studii je zásadní termín ekologická nika. Jde o místo, kde jsou takové podmínky, aby tam mohla fungovat životaschopná populace. Obecně platí, že v místě, kde je průměrná teplota 29 stupňů Celsia a více, jsou lidé vystavení takovému horku, že už je pro ně nebezpečné. V současnosti v takových podmínkách žije asi 60 milionů lidí. Pro srovnání – v Česku se průměrná roční teplota podle dat Českého hydrometeorologického ústavu pohybuje mezi 5,5 až devíti stupni Celsia.

Globální změna klimatu bude ekologickou niku, tedy místo s příjemným klimatem, podstatně měnit. Na mapě, kterou Exeterská univerzita zveřejnila, se při oteplení o 1,5 stupně stane špatně obyvatelnou saharská Afrika, jižní část Arabského poloostrova, východní část Indie, drobná část severní Austrálie i severu Jižní Ameriky.

Vtip je ovšem v tom, že dosažení oteplení jen o 1,5 stupně se nyní už zdá nereálné. Současné akční plány stačí na to, aby se planeta oteplila o 2,7 stupně. A to už dělá na mapě podstatný rozdíl. Místem, kde je průměrná roční teplota 29 stupňů a víc, se najednou stává celý sever Austrálie včetně Oceánie, dále jihovýchodní Asie, v podstatě celá Indie, víc než polovina Arabského poloostrova, celý sever Afriky a také polovina Jižní Ameriky.

Podle vědců by tedy oteplení o 2,7 stupně znamenalo, že nebezpečnému horku by byly vystaveny dvě miliardy lidí, což by mohlo znamenat migraci až jedné miliardy obyvatel, kteří by se rozhodli přestěhovat do chladnějších míst. Mezi lokalitami s příjemným klimatem by přitom zůstal jih Afriky, Evropa, východní část Kanady a Spojených států a východní část Ruska, Mongolska a Číny. I tady by ale docházelo k častějším vlnám veder a sucha.

Při oteplení o 1,5 stupně by se počet lidí, kteří by žili v nepříznivém prostředí, snížil o celých osmdesát procent a nový domov by tak mělo tendenci vyhledat jen 400 milionů lidí. Nová studie ukazuje, že pokud by šlo všechno tak, jako teď, pak by v roce 2100 byla v důsledku změny klimatu nebezpečně vysokým teplotám vystavena víc než pětina obyvatelstva.

Studie je přitom poměrně unikátní a jak píše britský deník The Guardian, je první svého druhu. A to zejména proto, že výzkumy o dopadech klimatu se většinou zabývají finanční stránkou věci. Tato poprvé ukazuje na lidské aspekty globální změny klimatu. „Ekonomické odhady mají téměř vždy tendenci upřednostňovat bohaté před chudými jednoduše proto, že mají větší majetek. Zároveň mají tendenci zabývat se lidmi, kteří žijí nyní, než lidmi, kteří budou žít v budoucnosti,“ komentoval studii pro The Guardian Tim Lenton z Exeterské univerzity.

Vůbec nejhorší změny by v budoucnu měly čekat Indii a Nigérii. Indii přitom už teď trápí extrémní vlny veder, které mají velké dopady na úmrtnost zdejšího obyvatelstva. Při oteplení o 2,7 stupně by v Indii bylo ohroženo nepříznivým klimatem 600 milionů lidí. Při oteplení o 1,5 stupně by to bylo jen 90 milionů. Podobně je to i v Nigérii, kde by při horším scénáři bylo zasažených 300 milionů osob, při tom lepším pak méně než 40 milionů.

Největší plochu s nebezpečnými teplotami by při větším oteplení ovšem měla Brazílie, zatímco při teplotě 1,5 stupně jsou skoro všichni její obyvatelé v dobrých podmínkách. Obecně platí, že každého 0,1 stupně průměrného otelení znamená ohrožení dalších 140 milionů lidí na celé planetě. Vědci uvádí i stav při ještě větším oteplení jako je 3,6 nebo 4,4 stupně. Tehdy by byla mimo území vhodné k životu polovina světové populace.

Kromě Exeterské univerzity se na průzkumu podílel také Postupimský institut pro výzkum dopadů změny klimatu, Mezinárodní institut pro aplikovanou systémovou analýzu a univerzita v americkém Washingtonu. Všechny tyto instituce varují, že nejhorším dopadům lze předejít opatřeními ke snížení emisí skleníkových plynů.

Zajímavostí také je, že emise, které způsobí 3,5 průměrného člověka v současnosti, vystavují nebezpečnému horku jednoho člověka v budoucnosti. V případě průměrného Američana na to stačí jen 1,2 občana. Historicky se populace navyšovala v místech, kde je průměrná roční teplota okolo třinácti stupňů Celsia. Spokojení jsou pak ale lidé i v monzunových oblastech, kde je v průměru okolo 27 stupňů. Pěstování plodin a chov zemědělských zvířat je největší rovněž v zemích, kde je průměrná teplota okolo třinácti stupňů. To přitom platí po staletí i tisíciletí. „Byli jsme překvapeni, jak limitovaní jsou lidé, když přijde na jejich možnosti žít v určitém klimatu,“ dodal Lenton.

Při vyšších nebo nižších průměrných teplotách se podle vědců zvyšuje úmrtnost. Kromě toho jsou vysoké teploty spojené se sníženou produktivitou práce, sníženou kognitivní výkonností, zhoršeným učením, rizikovým těhotenstvím, sníženou úrodou a zvýšeným počtem konfliktů, stejně jako se šířením infekčních chorob.