Pivo, pařížák a moravské wellness. Dvojice z Brna otevřela v Pavlově podnik pro turisty i místní

Když si dvojice marketingových profíků otevře vlastní podnik, je zřejmé, že bude všechno, jen ne všední. Pohárek tak láká nejen turisty, ale i místní.

poharek-nahled

Foto: Pohárek Pavlov

Pohárek si společně otevřeli Patrik Medřický a Barbora Karchová

Ve vinařské obci Pavlov, která se rozprostírá na úpatí vrchu Děvína nad vodní nádrží Nové Mlýny, žije asi 650 obyvatel a o vyžití se tady starají především zdejší vinaři a jejich sklípky. Během letní sezóny a také na sklonku té vinařské to tady praská ve švech návštěvníky ze všech koutů Česka, jinak je tu naprostý klid. Podle Patrika Medřického a Barbory Karchové, zakladatelů brněnské marketingové agentury Studio čtyry, až moc velký klid. Proto se rozhodli otevřít si tady Pohárek – podnik, který bude na první pohled zvát dovnitř i náhodné kolemjdoucí.

Do Pohárku přijíždíme jedno pozdní podzimní odpoledne, den před tím, než zde mají propuknout poslední slavnosti otevřených vinných sklípků. Tradiční akce je předzvěstí toho, že se v malé vinařské obci bude tento víkend hýřit až do časného rána, protože pak se sklípky na zimní sezónu zavřou a na celé jižní Moravě začne období hibernace a příprav na další sezónu.

V krásném domku, do kterého zve dvojice masivních dřevěných dveří připomínajících vrata do stodoly, se může člověk zastavit na pohárek vína, na něco dobrého k snědku, ale také na čerstvě načepovanou plzeň, kterou si tu můžete dát jak ráno k snídani, tak v hluboké noci během bujarého večírku. A to je podle slov Patrika Medřického jedna z hlavních předností podniku, za nímž společně s kolegyní Barborou Karchovou stojí.

poharek-1

Foto: Pohárek Pavlov

Nové stavení přirozeně navazuje na okolní zástavbu

„Místní a skvělé víno si v Pavlově můžete dát takřka kdekoliv. A i u nás v Pohárku chceme hostům nabízet průřez moravskými víny – od Starého Města až po Znojmo. Ale dobře načepovaná plzeň, tu si v Pavlově jen tak nedáte. A právě tou plzní jsme si zatím získali místní obyvatele – po třech měsících provozu sem nám pravidelně chodí třeba 60 štamgastů,“ usmívá se Medřický, když nás provádí po prostorách Pohárku.

Nově vystavěný domek, jehož součástí je útulné bistro a také čtveřice apartmánů, by mohl být, v případě necitlivé výstavby a architektonického řešení, místním trnem v oku. Investor se ale rozhodl na dvou rozlehlých původních sklepích v ulici lemované domky se štíty v duchu selského baroka vybudovat dům, který nikterak nenarušuje zdejší ráz. Naopak na něj přirozeně navazuje, neruší, mile s ním splývá.

„Chtěli jsme, aby i pojetí Pohárku zapadlo do zdejšího koloritu. Nechtěli jsme, aby tady vzniklo něco rušivého, přesto jsme ale chtěli přinést alespoň nějakou změnu. Rozruch jsme nejprve, trochu omylem, způsobili tím, že jsme do první nabídky nezařadili žádná místní vína. Přistupovali jsme k tomu tak, že je pro hosta mnohem lepší zážitek, když si zajde víno ochutnat přímo k vinaři. Obzvlášť, když má sklep ve stejné ulici jako Pohárek. Proto jsme se zaměřili na vinaře z celé jižní Moravy. Nakonec jsme ale i Pavlovčáky zařadili, protože jejich sklepy jsou pro hosty těžko dostupné,“ vysvětluje Medřický.

Další faktorem je otevírací doba. Pohárek funguje od snídaně až po dlouhý večírek. A to se tady také příliš nevidí, což je podle Medřického velká škoda. Lidé sem totiž jezdí převážně na dovolenou, což znamená, že nechtějí jít spát se slepicemi, ale naopak chtějí se bavit do noci, ne-li déle. „U nás to žije skutečně dlouho. Po desáté zavřeme dveře do ulice a zábava se přesouvá dovnitř. A je vidět, že i místní jsou za to rádi,“ říká.

A jak vlastně dvojice marketingem kovaná k Pohárku přišla? Patrik Medřický říká, že jeho kariérní cesta začala u brněnského gastronomického uskupení Lidi z Baru, kde nejprve v Baru, který neexistuje obracel hranolky, pak se propracoval celou hierarchií, jako jeden z provozních otevíral Whiskey bar, který neexistuje a následně se vypracoval až na šéfa marketingu celé skupiny. Barbora Karchová napsala vlastní kuchařku Rawmania, dlouho ale působila jako projektová manažerka, rovněž se zaměřením na gastronomický sektor.

„Pak jsme si společně založili vlastní marketingové studio, ve kterém jsme se začali věnovat především gastronomickým projektům. A po nějaké době jsme si řekli, že by se nám líbilo tvořit vlastní projekty,“ vypráví Medřický. Když se tak naskytla příležitost na nový dům v Pavlově s gastronomickým provozem a apartmány, dvojice dlouho neváhala. „Spočítali jsme si to a řekli jsme si, že do toho půjdeme. Takový dům vám totiž nespadne do klína každý den.“

poharek-11

Foto: Pohárek Pavlov

Medřický vnímá povolání hostinského ve stavovském duchu

Prostory byly připraveny k tomu, aby se jich někdo chopil. Takže v tomto ohledu stačilo „jen“ to, aby je Medřický s Karchovou zaplnili vlastními nápady na originální provoz. Rozhodli se, že stran nabídky se vrátí k tomu, co mají sami rádi a k tomu, co mnohé z nás spojuje v našich vzpomínkách – jednoduchá domácí jídla, která nám dělaly naše babičky.

Většinu připravuje přímo Karchová, jelikož má rodinnou průpravu od svých rodičů, kteří provozovali vlastní pekárnu. Buchty, záviny, perníky, bábovky, housky, ale také domácí termix nebo pařížský salát. Chléb a loupáky jim dodávají z brněnské řemeslné pekárny Carlini, jelikož zdejší kuchyně má svoje kapacitní limity. „A uzeniny mi dodává můj brácha, který už osmým rokem provozuje farmářský obchůdek,“ přibližuje Karchová.

Nad srdcem Pohárku, které tvoří prostor kolem baru z masivního dřeva s pípou, se nachází klidová zóna v podobě čtyř apartmánů. Ten, kdo si zatouží užít místní domáckou atmosféru, tu totiž může i přespat. Každý apartmán má vlastní kuchyň – to kdyby se náhodou omrzel pařížský salát. Ve spodní části interiér rozšiřuje také malá terasa s posezením, ale málokdo se tady straní ostatních hostů. Naopak, všichni se setkávají v hlavní společenské místnosti, tedy u baru.

„Ubytování provozujeme teprve chvíli, ale máme s ním v plánu ještě velké věci. Na zahradě chceme vytvořit malé moravské wellness – tedy saunu s ochlazující kádí, možná i jakousi finskou vířivku, tedy káď, kde se bude voda ohřívat pomocí ohně. Mohla by to být vážně idyla. Na baru si vezmete láhev vína, lehnete si do horké vody a budete se koukat na zříceninu hradu Děvičky,“ rozplývá se Medřický.

poharek-6

Foto: Pohárek Pavlov

Nad gastronomickým zázemím vznikly čtyři apartmány

Tím ale plány zdaleka nekončí. Patrik Medřický nepopírá svou vášeň pro barovou scénu. A právě jeden ze dvou původních sklepů by rád přetvořil v bar, který bude ale tak trochu skrytý, po vzoru prohibičních podniků, které vznikaly ve Spojených státech. Sklep se dá totiž schovat za velké, nepropustné dveře. A protože dvojice podnikavců už nyní vnímá, že se v Pohárku v pěkné symbióze potkávají dva světy – místní a turisté – chtějí se téhle linky držet a posunout ji do většího extrému.

„Představuji si to tak, že tady nahoře bude pořád útulno a klid, pivo a Pavlovčáci s pivem diskutující nad zážitky z minulého týdne. A najednou sem vejde extravagantně oblečená dvojice, elegantní dáma ve vysokých podpatcích a s ní nabušený frajer, půjdou sebevědomým krokem přímo k obrovským dveřím, protože budou vědět, co se za nimi skrývá, na chvíli se objeví záblesk neonových světel ze sklepa a pak se dveře zase zavřou,“ říká k ambiciózním plánům Medřický.

A dodává, že právě z toho důvodu nechtějí Pohárek jakkoliv rámovat. Tohle místo nepotřebuje koncept, protože je právě takové, jaké si ho dvojice ze Studia čtyry udělá. Marketingových aktivit se přitom nepouštějí, svůj současný život tak štěpí mezi Brnem a Pavlovem. V obou městech řeší jiné pracovní povinnosti, ani jedné ale nepřikládají větší důležitost. I když Karchová dodává, že se už co nevidět přestěhuje kvůli pohodlí do Pavlova. A Medřický s rodinou ji bude nejspíš následovat.

„Roli hospodského vnímám tak nějak hrdě a stavovsky. Jako něco, na co má být člověk hrdý. Líbí se mi, že tady můžu reálně být, naštípat dříví do kamen, načepovat pivo a popovídat si s lidmi. Ale přijde mi jako hrozné klišé, kdyby se někde mělo psát: opustil manažerskou pozici a stal se z něj hostinský. Tak to totiž není,“ uzavírá Medřický.

Slunce brzy zapadá za Pavlovské vrchy, obzor se barví do růžova, ptáci přestávají zpívat a po tom, co padne tma, je v Pavlově naprosté ticho. Procházíme se po okolí a když se vracíme, ulici ozařuje jen pár oken v ulici a prosklené dveře Pohárku. Blížíme se, slyšíme hlasy, vcházíme dovnitř a potvrzují se nám slova, která jsme slyšeli před tím. U piva a vína tady sedí místní i lidé, kteří si sem přijeli odpočinout. Medřický má na sobě zástěru pro výčepní, Karchová připravuje prkénko s uzeninami. Skutečně se zdá, že tady si dva rozdílné světy skvěle notují.

poharek-2

Foto: Pohárek Pavlov

Nad zahradou se tyčí trosky hradu Děvičky