Když se Zuzana Hloušková chtěla po mateřské s ročním synem vrátit do auditorské firmy k tabulkám a číslům alespoň na částečný úvazek, v práci jí nevyšli vstříc. Vyřešila to tak založením vlastní firmy Bamboolik, která se věnuje výrobě látkových plen a opakovaně použitelných hygienických pomůcek, protože ekologie je, hned vedle čísel, její další vášní. „Ze začátku jsem opravdu měla tendenci zachraňovat planetu,“ říká Hloušková v rozhovoru pro CzechCrunch.

Zuzana Hloušková se obávala, aby stihla dojít na rozhovor pro CzechCrunch včas. Má totiž nohu v sádře, což ji nezvykle zpomaluje. Rychlost je přitom jedna z věcí, kterých si na ní člověk všimne na první dobrou. Podnikatelka a matka tří dětí to o sobě ví a říká, že je to nejspíš tím, že je původně z Ostravy. Odtamtud ji ale osud zavál do Brna, kde vystudovala na Masarykově univerzitě matematiku a statistiku. Logickým krokem pak byla právě práce v auditu, ze kterého po dětech odešla a rozjela vlastní podnikání. „Když jsem se totiž chtěla vrátit na zkrácený úvazek, tak se mi v podstatě vysmáli,“ říká.

Její brněnský Bamboolik i proto aktuálně zaměstnává převážně ženy na rodičovské dovolené. Firma, která vyrábí jednorázové a ekologické pleny a další hygienické pomůcky a jejíž tržby se pohybují kolem dvaceti milionů korun ročně, víc než polovinu svého zboží vyváží do zahraničí. V rozhovoru Hloušková popisuje, jak si s manželem dělí péči o domácnost i děti, které mají v domácím vzdělávání, nebo v čem se změnil přístup současných rodičů malých dětí k ekologii.

Jak se zakládá firma s kojencem?
To už je víc než dvanáct let. Zakládala jsem ji, když se nám narodil prostřední syn. Takže jsem šla tady v Brně poprvé na dílnu, za ruku dvouleťáka, v náručí tříměsíční mimino a vysvětlovala jsem tam jednou rukou, jak co potřebuju ušít.

Moc si nedovedu představit mít děti v tak krátkém časovém rozestupu, a ještě k tomu zakládat firmu.
Skok do mateřství s prvním dítětem byl náročný. Ale já jsem předtím pracovala na interním auditu pro korporát a byla jsem opravdu zvyklá pracovat i čtrnáct hodin denně. A najednou jsem byla s dítětem doma. A nenaplňovalo mne to. Když se pak narodil druhý syn, už jsem doma šoupala nohama.

Ale je fakt, že první rok rozjezdu firmy s takhle malými dětmi byl náročný. Nutno ovšem říct, že mi v té době bylo dvacet osm let, to přece jen moje energie byla trochu někde jinde. Tehdy jsem fungovala tak, že jsem přes den byla s dětmi, jakmile přišel domů manžel, tak si je bral on a já jsem šla pracovat.

A důvod proč jste zakládala firmu byl, že vás nechtěli zpět do práce na zkrácený úvazek?
Mimo jiné také. Oni se mi tam vyloženě vysmáli. Tehdy něco jako zkrácený úvazek neexistovalo. Bavíme se o roce 2011. Zároveň jsem se chtěla hodně věnovat ekologii. Už na prvního syna jsme používali látkové pleny, a když jsem přemýšlela, v čem bych mohla podnikat, napadly mne právě pleny. Nejsem ten typ člověka, co by měl od mládí sen mít vlastní byznys, došla jsem k tomu spíš vlivem okolností. A musím říct, že jsem měla trochu naivní ekologický pohled na věc. Přišlo mi tehdy, že přece látkové ekologické plenky jsou skvělé, jen to lidé neví a musím jim to říci.

Často je to tak, že právě rodičovská dovolená pomůže ženám se zastavit a rozmyslet si, co by vlastně chtěly dělat dál. Bylo to tak i u vás?
Částečně. Někdy záleží na tom, jak se rozhodnou děti. Ale máte nějaký, řekněme, mentální čas v tom smyslu, že můžete přehodnotit, jak jste to měla doteď. A další věc byla otázka flexibility do budoucna. Dospěla jsem k tomu, že kdybych se chtěla vrátit zpět do korporátu, muselo by jít třetí dítě ve třech letech do školky a já na full-time zpět do práce. A to bych děti vůbec neviděla. To jsem nechtěla. Takže jsme s manželem měli radši firmu a střídali jsme se v péči o děti. Protože to za mne není o tom, že úderem třetího roku věku přestane dítě rodiče potřebovat.

Ve vašem životě i byznysovém příběhu je velmi důležitou složkou váš muž. Přijde mi, že u úspěšných byznysmenek se málo mluví o tom, že pokud mají děti, dělení péče o ně s manželem je nutnost.
A úspěšných mužů se taky nikdo neptá, kdo se mu stará o děti. Automaticky se předpokládá, že se o domácnost stará jeho žena. Já se to snažím hodně zmiňovat. Jsme s manželem životní partneři, máme spolu děti a jedeme padesát na padesát. Máme to hodně partnersky nastavené. A tím pádem jsme oba schopni fungovat vlastně na plný úvazek. Plus máme děti na domácím vzdělávání. To znamená, že já jsem většinu času s dětmi dopoledne a pracuji odpoledne do nějakých sedmi do večera, někdy po večerech. Vyhovuje mi pracovat později. A v péči o děti a domácnost se s mužem vystřídáme.

Jak přesně to u vás doma funguje? Nehrajete hru na mužské a ženské práce, prostě kdo je doma, tak to potřebné udělá?
Mužské a ženské práce rozhodně neexistují. Stejně jako neexistují holčičí a klučičí barvy, protože nemají pohlaví. Já jsem si nevšimla, že bych potřebovala k ovládání vysavače vagínu, s prominutím. Naše děti už jsou starší, takže razíme teorii, že nás doma žije pět, a pokud tu nechceme žít na hnoji, tak je potřeba si ty úkoly podělit. Zatím co tu spolu mluvíme, tak děti dodělávají oběd.

Ale je fakt, že máme své preference. Já třeba úplně nesnáším dělání prádla, takže prádlo je většinou manželova záležitost. Mně zase ale nevadí třeba uklizení koupelen.

Dělíte i takzvaný mental load? (plánování věcí pozn. redakce)
To musím zcela na rovinu přiznat, že trochu zaskřípalo. Ale pak jsme to nějak vykomunikovali. Hodně tomu pomohl covid. Obecně si myslím, že covid spoustu věcí uspíšil. Jsem za to ráda. Jedno z toho je právě fungování online. A taky jsme všichni zjistili, že máme děti. Protože do té doby, když jsem pracovala z domu a nějaké dítě po mě během callu něco chtělo, tak to vypadalo, že si ani neumím zařídit hlídání. A najednou drtivá většina žen skončila doma s dětmi.

Pomatuji si na videohovor, myslím že s paní z Alzy. Do toho nás obě vyrušily naše pětileté děti, tak jsme si daly pauzu, pořešily děti a vrátily se k pracovnímu hovoru. Pro obě to bylo dost osvobozující, že se za ně nemusíme stydět. Jinak samozřejmě v rámci řešení mental loadu je zásadní mít sdílený kalendář. A co není v kalendáři, to neexistuje.

Pojďme k tomu, co Bamboolik vyrábí a prodává. Nejsem jistá, jestli všichni vědí, jak vypadá dnešní látková plena.
Ano, ty se změnily. My vyrábíme látkové plenky, opakovatelně použitelné menstruační pomůcky a distribuujeme menstruační kalhotky. To, co vystihuje Bamboolik nejvíce, je ekologie. Ze začátku jsem opravdu měla tendenci zachraňovat planetu. Takže dbáme na udržitelnost, ale i tu finanční. Vyrábíme produkty, které pomáhají omezit tvorbu odpadu.

Jinak velmi pokročily materiály, ze kterých se plenky šijí. Používáme i biobavlnu. Látková plena je ze tří částí. První je nepromokavá vrstva, takové svrchní kalhotky, pak je savá část a pak separační plenka. Pro mě jsou pořád jednorázové pleny velké téma, děti se rodí a rodit budou a my máme spočítáno, že odpad jednorázových plen, které dítě za život vyprodukuje, se pohybuje kolem 1,5 tuny. Oproti tomu látkové pleny odpad opravdu šetří. Když přepočtu látkové pleny, které jsme prodali, na množství jednorázových plen, které by se jinak použilo, tak jsme ušetřili planetě více než šedesát pět milionů jednorázových plenek. To je reálný efekt Bambooliku na planetu.

Máte i spočítáno, jestli se používání látkových plen vyplatí finančně pro rodiče?
Vyplatí se to i se současnými vyššími náklady na vodu a energie. Pořád jste na šedesáti procentech nákladů jednorázových plenek, a pokud sadu plenek podědí pak mladší sourozenec, tak i na méně.

Zhruba před deseti lety byl celkem boom látkových plen, přijde mi ale, že teď jsou látkovky tak trochu na ústupu…
Jednoznačně. V letech 2014–2016 jsme zažili prudký růst. V té době bylo hodně trendy zero waste (životní styl s tvorbou co nejmenšího odpadu pozn. red.), mluvilo se o tom, že je potřeba používat recyklovatelné věci a tak podobně. Pak ale přišel covid… a jak se začalo hodně věcí používat jednorázově, tak lidi od zero waste ustoupili. Viděli, kolik se spotřebovává jednorázových roušek, rukavic, testů a plastů a najednou to všechno pozbylo smyslu. My jsme ještě na začátku covidu skokově vyrostli, ale od té doby jdeme pomalu dolů. Ale výrazný pokles tržeb vidíme i teď.

Myslíte, že je to teď kvůli ekonomické situaci lidí? On je to za sadu plen přeci jen na začátku vyšší vklad. Zhruba od pěti do dvanácti tisíc korun.
Myslím, že je to kombinace více věcí. Je tu samozřejmě velký pokles porodnosti. Týká se to ale i inflace, odstupu od zero waste, ale určitě hraje roli i generační obměna. Moje generace už odrodila a nastupuje nová, která vnímá věci jinak. Zajímá ji ekologie, ale také je pro ni důležitý vlastní komfort. A zároveň si váží svého času. To jí vlastně závidím, já se to naučila až ve čtyřiceti. Proto tedy letos měníme portfolio a začínáme vyrábět pleny, které sice jsou ekologické, ale více vyhovují potřebám současných rodičů. Sice jde o jednorázové pleny, ale maximálně ekologické. A chtěla bych se dostat cenově trochu níže. Kolem sedmi, osmi korun za kus. Ale to ještě uvidíme.

Ve firmě zaměstnáváte matky, které jsou v podobné situaci, v jaké jste byla vy, když jste se chtěla vrátit po rodičovské dovolené na částečný úvazek. Děláte to právě kvůli tomu?
Muže máme jen ve skladu v expedici, kde je potřeba zvedat těžké balíky. Není to ale tak, že bychom je zaměstnávat nechtěli, ale když muž slyší látkové pleny, není to pro něj asi lukrativní obor. Začínali jsme tak, že jsme zaměstnávali jen ženy na rodičovské dovolené. Firma prakticky vznikala na částečných úvazcích. Je ale potřeba říct, že když se nám ve firmě v jeden rok narodily najednou čtyři děti, tak to bylo náročné. Ale nějak jsme to zvládli. Všechno se dá vyřešit. Je to jen o domluvě.

Každopádně ve chvíli, kdy začal covid, tak už jsme měli práci na dálku a flexibilní úvazky dávno vyzkoušené. Víte, ženy samozřejmě mohou pracovat i na rodičovské dovolené, on jim neodpadl mozek. Jen potřebují vstřícnější zacházení a nějakou flexibilitu. Zato jsou to nejvěrnější zaměstnankyně. Chodí si totiž do práce většinou odpočinout. Často, i když mají nemocné děti, tak ve chvíli, kdy je někdo u dětí vystřídá, jdou pracovat do dílny. Klidně i po večerech.