S ročním zpožděním konané bienále v Benátkách s podtitulem The Milk of Dreams otevřelo své pomyslné brány 23. dubna. Přináší přehlídku současného umění, na které se letos hrdě reprezentuje 213 umělců z 58 zemí. Česko-slovenský pavilon bohužel třetí rok zeje prázdnotou. Pošramocenou reputaci domácí umělecké scény však kultivuje Rony Plesl a jeho instalace Stromy rostou z nebe.

Letošní benátské bienále rozvířilo nejen v českých uměleckých kruzích vášnivé debaty. Na dlouhodobě nejnavštěvovanějším festivalu umění totiž neotevřely pouze dva pavilony: česko-slovenský a ruský. Čeští tvůrci tak přicházejí o možnost prezentovat svá díla v kontextu celosvětové tvorby a Česká republika má upřenou příležitost pěstovat diplomatické vztahy s jinými státy.

Mezinárodní porota v čele s kurátorkou Cecilií Alemani však naštěstí Českou republiku ze svého hledáčku zcela nevypustila. Do oficiální součásti doprovodné sekce Collateral Events, která doplňuje bienále třiceti výstavami rozesetými po celých Benátkách, vybrala instalaci českého umělce a sochaře Ronyho Plesla Stromy rostou z nebe.

Jde o impozantní instalaci čtyř skleněných plastik, které se Plesl rozhodl umístit v renesančním kostele Santa Maria della Visitazione, kde bude k vidění do 27. listopadu 2022. Sakrální prostor podtrhuje vyznění skla coby živého, nejednoznačného materiálu, jehož vlastnosti mezinárodně uznávaný tvůrce zkoumá již čtyři desetiletí. Díky současné výstavě, jejíž kurátorkou je Lucie Drdová, mohl navíc Plesl uplatnit svou mnohaletou fascinaci italskou renesancí a geometrií.

Foto: Petr Krejčí

Rony Plesl vytvořil pro bienále v Benátkách instalaci Stromy rostou z nebe

Samotné objekty z čirého křišťálu působí na pohled monumentálním dojmem, za který umělecký svět vděčí nové technologii Vitrum Vivum, což je latinské spojení pro živé sklo. Za tímto inovativním postupem, spočívajícím v odlévání skla do podoby trojrozměrné plastiky, stojí sklářský mistr Jiří Šín. Po dvanácti letech vývoje mohly vzniknout první objekty reprezentující tuto přelomovou techniku – ta umožňuje vytvořit věrný odlitek jakéhokoli předmětu, čímž zásadně posouvá sklářské řemeslo.

Rony Plesl se rozhodl jednotlivým monolitům o hmotnosti 600 kilogramů vtisknout podobu kmenů stromů. Jejich reliéf je skutečně otiskem kůry osmdesátiletého dubu nalezeného v severočeských lesích. O rozmístění křišťálových stromů v prostoru kostela se postaral architekt Josef Pleskot. „Konstelace tří vertikálních stromů uprostřed chrámové lodi odkazuje k františkánské tezi o komplementaritě člověka a přírody a naznačuje imaginární reprezentaci těla,“ říká kurátorka výstavy Lucie Drdová.

Výjimku představuje poslední plastika z uranového skla, jejíž „kůra“ je nahrazena lidskými figurami, konkrétně tedy těly Ježíše Krista. „Poněkud snový až surreální objekt provedený ve smaragdově zářivém uranovém skle připomíná svou epičností antické sloupové reliéfy. Propojení přírodního tvaru se sochařským basreliéfem multiplikovaných těl Božího syna vzbuzuje existenciální pocity ve vztahu k dějinám lidstva,“ dodává Drdová.

Instalace tak koresponduje s leitmotivy letošního benátského bienále, kterými jsou znázornění těl, jejich proměn a spojení se zemí či vztah mezi jedinci a technologiemi. Instalace Stromy rostou z nebe dává návštěvníkům prostor pro kontemplaci a introspekci a zároveň dokazuje, že česká umělecká scéna má takto významné kulturní události co nabídnout. Nezbývá tedy než doufat, že na příštím bienále v Benátkách budou mít naši tvůrci vlastní zázemí v podobě zrekonstruovaného, nablýskaného pavilonu.

Foto: Petr Krejčí

Pleslovy skleněné plastiky jsou umístěné v kostele Santa Maria della Visitazione