V roce 2014 měli Michal Hudeček a Michal Zwinger po letech podnikání chuť na nový projekt. Z vysokého štosu papírů plného nápadů nakonec vypadla zajímavá oblast – vzdělávání mladých školáků. Zjistili, že pro ty, kteří mají například problémy se čtením, není mnoho dobrých digitálních řešení. A tak začala vznikat aplikace, která nese název Včelka a dostává se do světa pod značkou Levebee.

Dnes již má Včelka jazykové mutace ve slovenštině a v polštině, kromě čtení rozšířila svůj záběr na učení angličtiny, němčiny i španělštiny a díky vydařené kampani na Hithitu se chystá také na matematiku. V typický školní den aplikaci používá až 10 tisíc dětí, které se mohou učit díky stovkám typů cvičení, přičemž jejich obsah je generován automaticky.

To je však stav po sedmi letech tvrdé práce. Na začátku byl jen nápad a snaha pomoci dětem, kterým nešlo čtení. Cesta pak vedla přes jednoduchá digitální cvičení, která jsou co možná nejpřístupnější. Ať už na mobilu, tabletu, nebo na počítači.

„Když se nenaučíte ve škole biologii, je to špatné, ale přežijete bez toho. Když se nenaučíte dobře číst hned v počátku vzdělávání, může vás to ovlivnit na celý život. Nejdřív jsme řešili jen poruchy čtení, ale poté jsme se rozhodli pomoci všem dětem, které se číst teprve učí,“ říká Michal Hudeček.

Vzdělávacích aplikací je na trhu řada, ale mají většinou jednu věc společnou – slouží spíše na procvičování a generují nekonečné řady příkladů. A třeba slavná aplikace na učení jazyků Duolingo podle Hudečka už tak trochu vzdala snahy své uživatele reálně učit a začala se soustředit spíše na zábavu. Včelka místo toho slouží především na naučení dovedností, a to díky tomu, že tvůrci s odborníky podrobně rozebrali mechanismy učení.

Děti v jednotlivých lekcích například jednotlivá písmenka poslouchají a pak se je snaží říct. Přes slabiky se následně dostávají i k jednotlivým slovům, postupně přidají třeba předložky, kombinují je do vět, až se postupně dostanou k celým odstavcům a snaží se porozumět čtenému textu.

Zároveň neexistuje mnoho vzdělávacích aplikací, které by se zaměřovaly na děti z prvních tříd základní školy. Klíčovou součástí týmu tak museli být od začátku i speciální pedagogové, kteří pomáhali vytvořit desítky typů cvičení na každý z předmětů. Jedná se skutečně jen o typy – samotný obsah každého cvičení je už následně generován automaticky a umožňuje desítky dalších modifikací. Po vzhledové stránce se přitom Včelka inspirovala jinými aplikacemi s různými druhy kurzů.

Velká síla Včelky spočívá i v tom, že dokáže například uzpůsobit cvičení třeba jen písmenkům, které dítě již umí. Nebo různým kombinacím poruch učení,. „Pokud by to někdo měl všechno manuálně vymýšlet do učebnic, byly by to kamiony papíru,“ usmívá se Hudeček. Tým také při testování například zjistil, že pro děti s autismem je extrémně důležité vidět v aplikaci takzvaný progress bar neboli ukazatel toho, jak jsou ve cvičení daleko. Když ho zakryli, dítě bylo neposedné a nevydrželo u aplikace ani pět minut.

Aplikace tak umí jednotlivé lekce rozdělit i na menší počet cvičení, čímž je pro některé děti celý proces zábavnější. Nechybí ani gamifikační prvky v podobě sbírání bodů, ale jde spíše o doplněk. „Často se mluví o tom, že dnešní děti nemají rády matematiku. Já si myslím, že ji nemají rády, protože jim nejde. A naším úkolem je najít bod, kdy je učení zábavné, tedy ani moc těžké ani moc lehké pro dané konkrétní dítě,“ vysvětluje Hudeček.

Placená verze Včelky už na 15 % českých škol

Ačkoliv celý projekt začínal na individuálním použití, uživatelské jádro dnes stojí na základních školách. Jen v Česku jich má placenou verzi zhruba šest set, tedy přibližně 15 % všech základních škol v tuzemsku. Přestože v dnešní době děti naskakují do světa digitálních technologií poměrně brzy, v lavicích stále čtou ze slabikářů a papírových učebnic.

Aby se však do škol skutečně dostala ve velkém, musela Včelka svou misi trochu upravit. „Škola by spíš Včelku nekoupila, pokud by ji používal ve svých hodinách třeba jen jeden učitel v první třídě. A tak jsme začali rozšiřovat nabídku o další základní gramotnosti,“ říká šestatřicetiletý Hudeček.

Do Včelky tak postupně přibyla výuka angličtiny, němčiny i španělštiny. Ačkoliv na každý předmět opět museli k práci přizvat jiné odborníky, kýžený efekt se dostavil. I díky dlouhodobějšímu učení jazyků dnes více než polovina platících škol funguje se Včelkou více let za sebou. Přispěla k tomu i funkcionalita, v níž může učitel vytvářet v prostředí Včelky vlastní cvičení.

Postupem času pak logicky přišel čas i na expanzi za hranice. Nejdřív tým Michala Hudečka pokukoval u polských sousedů. „V Česku si všichni stěžují na vzdělávací systém, ale doporučuju všem se podívat na ten polský. Tamní školy mají extrémně striktní osnovy a navíc nemají svůj vlastní rozpočet. Ten drží vojvodství (obdoba kraje – pozn. red.), a když si tak některá škola chtěla koupit Včelku, musela žádat úředníky, kteří nakonec neuměli provést ani platbu do zahraničí,“ popisuje zkušenost od sousedů.

Zatímco v Česku se tak Včelka snaží expandovat přes školy, v Polsku se vrátila k individuálním kanálům. První platící školy už registruje i na Slovensku a prozkoumává možnosti expanze do Německa. „Tam je zase jiný problém – školy pro žáky nemají vůbec digitální zařízení. Dělali jsme si před časem průzkum a zjistili, že 70 % učitelů na německých základních školách si ani nebylo schopno půjčit do výuky nějaký notebook. Česká republika je také v tomto směru extrémně napřed, byť je pravda, že s pandemií se to i v Německu zlepšilo,“ říká Hudeček.

Přes noc patnáctinásobek uživatelů

V běžný školní den Včelku otevře asi deset tisíc dětí – ať už ve škole, či doma. Právě pandemie přitom v tomto směru přinesla do Včelky nebývale turbulentní období. Když se v březnu 2020 rozhodlo, že se zavřou školy, Hudečkův tým během dvou dnů reagoval a po dobu prvních lockdownových týdnů dal Včelku pro všechny zdarma. Výsledek? Provoz na webu aplikace se de facto přes noc zpatnáctinásobil.

Byl to riskantní krok. Znamenal totiž, že za první polovinu roku 2020 firma přišla o všechny tržby. V dlouhodobém horizontu se ale vyplatil, v případě individuálních licencí, které kupují rodiče, se tržby zdvojnásobily. „Z přibližně stovky tisíc registrovaných rodičů máme asi osm tisíc platících. Jedná se tedy o osmiprocentní konverzi, což je hodně nadprůměrné, nejen ve vzdělávacích aplikacích. Konverzí se blížíme spíše hrám,“ doplňuje Hudeček.

Rostly také příjmy ze škol, i když kvůli opakovaným uzavírkám o něco méně. Včelka aktuálně roste mezi 50 až 100 procenty ročně a v posledním roce dosáhla na tržby kolem čtyř milionů korun – podle Hudečka je totiž firma stavěná jako takzvané sociální podnikání. Chce tedy primárně pomáhat a až na druhém místě vydělávat.

„Například rodičům, kteří Včelku více než tři měsíce nepoužijí, automaticky stornujeme předplatné. Přijde nám to tak fér, byť nevyužitá předplatná dělají u produktů našeho typu často velkou část tržeb. Kromě toho dáváme Včelku zdarma dětským domovům, nemocnicím a tak dále. A snažíme se i jinak pomoct, když můžeme,“ popisuje Hudeček.

Zajímavostí je, že se jedná o velmi sezónní byznys. Celých 90 % všech tržeb udělá firma každoročně na podzim, po začátku školního roku. Na základě poptávky se Včelka také rozhodla rozhodit sítě mimo jazykové předměty směrem k matematice. Aby ale mohla nový modul vytvořit, spustila kampaň na crowdfundingové platformě Hithit. Na ní tvůrci úspěšně vybrali více než 300 tisíc korun.

„Je to jedna z největších věcí, na které jsme od vzniku pracovali. Dobré ale je, že má globální potenciál, protože matematika je všude víceméně stejná. V případě jazyků jsme naopak nemohli Včelku jenom přeložit. Poláci totiž třeba pochopitelně neřeší třeba slabiky dy, ty, ny, ale spřežky jako cz a sz,“ vysvětluje Hudeček.

I tak bude ale vývoj matematického modulu, který potrvá ještě zhruba čtvrt roku, znamenat pro Včelku značný zásah do architektury. Poprvé totiž řeší situaci, kdy stejný předmět bude třeba ve více jazykových mutacích. A protože malé děti zatím číst neumí, musí se všechny instrukce nadabovat. Kromě toho je třeba vymýšlet zcela nové typy cvičení, které budou pro mladé zvídavé mozky co možná nejpřístupnější.

Hudeček ale přemýšlí i dále do budoucna. Chtěl by totiž, aby například bylo možné ve Včelce kontrolovat pomocí umělé inteligence, jak dítě čte. „To se ale ukázalo, že je celkem velký problém. Většina firem totiž vyvíjí umělou inteligenci, která chyby ignoruje a co nejlépe přepíše text nehledě na to, jak špatně řečník mluví nebo když se přeřekne. Jenže my potřebujeme přesný opak – aby umělá inteligence chyby detekovala,“ vysvětluje.

Tvůrci Včelky, respektive Levebee, se zkrátka úmyslně vydali těžší cestou, aby dokázali pomoci, a to i za cenu o něco nižších zisků. Ačkoliv nejde o kdovíjak výdělečný byznys, nese ovoce a všímají si jej i za hranicemi. Nově se totiž Včelka bude rozvíjet v rámci prestižního mezinárodního akcelerátoru Impact EdTech. Do něj se dostala jako jeden ze sedmnácti projektů z celkem 278 přihlášených. „Je před námi ještě hodně práce,“ shrnuje příznačně Hudeček.