Před 45 lety se narodila Louise Brownová – první dítě, které je na světě díky umělému oplodnění. Kdysi byla nejznámějším malým člověkem na zemi. Když ji její matka porodila, ocitla se na titulce Daily Mail. „A tady je. Krásná Louise,“ napsal deník. Senzací se ale stala pro noviny po celém světě. Video z jejího narození je mimochodem dodnes k vidění na Youtube. Louise se stala dětskou celebritou, která se svými rodiči absolvovala jeden rozhovor za druhým.

Nakonec se rodina z veřejného života stáhla. Její maminka Lesley porodila další holčičku, opět díky umělému oplodnění. S lékaři a vědci, díky kterým ale paní Brownová poprvé i podruhé otěhotněla, si však už nikdy nezůstali cizí. Pro první dívku ze zkumavky představovali Robert Edwards a Patrick Steptoe něco jako dědečky. „Myslím, že je to všechny stmelilo, něčím si spolu prošli,“ říká Louise v rozhovoru pro CzechCrunch. Robert Edwards byl nakonec prvním člověkem, kterému později už dospělá Louise pověděla o svém vlastním těhotenství. K němu naopak došlo ryze přirozenou cestou.

A právě kvůli lidem, díky kterým se narodila, a také kvůli rodičům, se rozhodla vrátit do veřejného života a podporovat různými způsoby umělé oplodnění. Do Prahy přijela na pozvání kliniky IVF Cube, která založila Nadační fond ProPlodnost, díky němuž chce předcházet tomu, aby lidé museli kvůli početí vyhledávat lékaře.

Zmínila jste, že vaše maminka měla depresi a že to doktoři pojmenovali jako jeden z důvodů, proč nemůže otěhotnět. Zároveň ale nemohla otěhotnět devět let. Pramenila tedy její deprese právě z toho?
Myslím, že důvodem skutečně bylo to, že se o děti pokoušeli devět let. Můj táta měl navíc dvě děti z předchozího manželství, takže si také myslela, že to je celé její vina. Nakonec se mimochodem ukázalo, že potíž skutečně byla v jejím těle. Myslím, že to ale bylo právě tehdy, co jí diagnostikovali s depresí, když jí poslali ke gynekologovi v Bristolu. A tam potřebovala mít žádanku. Ten jí sice řekl, že šance na otěhotnění je jedna ku milionu, ale zároveň ji poslal k Patrickovi Steptoeovi, který dělal výzkum umělého oplodnění, takže to nakonec pomohlo.

Když jste se narodila, kvůli tomu, že jste byla vůbec první na světě, procházeli vaši rodiče různými interview a cestovali. Byla jste veřejně známé dítě. Pak si ale řekli dost. Proč?
Chtěli, abych měla normální život ve škole. Myslím, že to byl ten hlavní důvod, navíc v té době se narodila moje sestra. Pokaždé, když jsme vyšli z domu, byli okolo fotografové, takže jsme nakonec vždycky zašli zpátky domů. Jednou jsem musela ze zahrady skočit přes plot k sousedovi, který mě pak odvedl do školy. To byl asi ten moment, kdy si rodiče pomysleli, že už to stačilo. Pak už jsme reagovali vždy jen na projekty, o kterých nám řekli Patrick Steptoe nebo Bob Edwards, tedy dva muži, díky kterým máma měla děti.

Pamatujete si něco z té doby?
Vlastně moc ne. Když jsem byla malá, dělo se toho hodně, okolo byly spousty lidí, kteří mě chtěli pochovat nebo mě jen pohladit, a já jsem byla prostě jen malé dítě, tak mi to nijak zvlášť nevadilo. Až na Phila Donahuea, což je americký novinář, u kterého jsme byli na interview a já tam utíkala pryč po stole. Evidentně se mi nelíbil. Nakonec mi na zápěstí přivázali balonek, abych byla vidět, a nechali mě běhat po studiu. Možná to ale byl právě ten moment, kdy jsem měla v hlavě, že už toho mám dost, ať mě nechají na pokoji.

Kdy jste si uvědomila, že jste přišla na svět trochu jinak než ostatní?
Máma s tátou mi to řekli, když mi byli čtyři roky. Tehdy jsme trávili hodně času s Bobem a Patrickem, byli pro mě jako dva dědové. Rodiče mi tehdy řekli, že mámě a tátovi pomohli, aby mě měli. Pak mi ukázali video, jak jsem se narodila. Byly mi čtyři a to video nebylo zrovna příjemné, můžete se přesvědčit sama, je to k vidění na Youtube. Samozřejmě jsem také několikrát s rodiči seděla a poslouchala, jak dávají rozhovory. A pak jsem taky chodila do školy, takže když jsme měli sexuální výchovu, bylo to, jako když se vám rozsvítí žárovka. Najednou jsem to chápala.

Co jste si v tu chvíli pomyslela?
Byl to můj život. A pro mě to byl normální život. Možná jsem tehdy cítila tlak zájmu o svou osobu, ale i to byl můj normál. Beru to s rezervou.

Slyšela jsem, že jste to ve škole měla těžké, protože se vám některé děti posmívaly, že jste jiná. Je to pravda?
Ne, nic takového si nepamatuji. Chodila jsem do školy se stejnými dětmi jako do školky a pak i na střední. Nikdy jsem lidem neříkala, kdo jsem. Nikdy jsem neříkala: ,Jsem Louise, první dítě ze zkumavky.‘ Moji přátelé se ale často dohadovali, kdo to někomu novému v našich životech prozradí. Vždycky jsem jim říkala, že jestli chtějí, ať to řeknou, ale ať to hlavně udělají rychle. Nepamatuju si, že by děti byly zlé.

Říkala jste, že Patrick Steptoe a Robert Edwards byli součástí vašeho života a že pro vás oba byli něco jako dědečkové. Jaký jste s nimi měla vztah?
Dneska už jsou všichni po smrti. Čtyři lidi, kteří byli v místnosti, když jsem se narodila, už nežijí. Embryoložka Jean Purdyová zemřela v roce 1985. Myslím, že měla rakovinu prsu, byla velmi mladá. Patrick Steptoe zemřel, když mi bylo deset, v roce 1988. Bob Edwards zemřel v roce 2013, takže jsem ho poznala ze všech nejlépe. Jako dospělá, nejen jako dítě. Moje máma zemřela v roce 2012. Proto dělám to, co dělám. Jejich jména díky tomu zůstávají v povědomí a pomáhá to také dalším lidem. Pokouším se rozmělnit tabu a stigma, které kolem umělého oplodnění pořád panuje.

Takže to je ten důvod, proč jste se znovu rozhodla žít život veřejný?
Přesně tak, je to něco, co můžu dát tomu odvětví zpět. Před 45 lety to žádné odvětví nebylo, nebylo nic. Jean Purdyová byla první embryoložka na světě, což v té době žádné povolání nebylo. Někdo se mě ptal, jaké byly tehdy možnosti léčby. Nebyly žádné. Jenom ten výzkum. Moje máma a táta, Jean, Patrick a Bob do toho vložili všechno, proto dělám to, co dělám.

Proč se ale vlastně doktoři, kteří dělali výzkum, nakonec stali tak velkou součástí vašeho života?
Myslím, že je to všechny stmelilo, něčím si spolu prošli. Patrick byl blíž mámě, protože to byl právě on, kdo s ní byl nejvíc v kontaktu. Bob měl zase blízko k tátovi, když máma otěhotněla, jeho práce byla v podstatě u konce. Ale vždycky tam byl. Bob měl sedm dcer, mám k nim velmi blízko a často je vídám. Stejně tak se vídám s Patrickovým synem Andrewem. Je skvělé s nimi mít vztah, dokazuje to, že jejich rodičům na tom opravdu záleželo. Chtěli zůstat v kontaktu a vidět, jak se všechno vyvíjí. Bob byl taky první člověk, kterému jsem řekla, že jsem těhotná. Asi to nejde dost dobře vysvětlit, ale prostě mezi námi bylo nějaké pouto. Stejně to mám i s druhým dítětem, které se narodilo díky umělému oplodnění, jen o půl roku později. Žije ve Skotsku a jsme jako bratr a sestra.

Máte ještě sestru, která se narodila také díky umělému oplodnění. Byl nějaký rozdíl mezi vámi dvěma?
Na to, aby máma otěhotněla s mojí sestrou, stačila jen jedna injekce, která stimulovala její vajíčka – a to bylo všechno. Myslím, že kdyby máma neměla zablokované vejcovody, měla bych šest nebo sedm sourozenců, nakonec ale měla děti pozdě. Když jsem se narodila já, bylo jí 31.