Povedená rekonstrukce zametla se socialistickými standardy. Bytu v paneláku dala prostor, světlo a luxfery
Pražské 3+1 se proměnilo na místo bez umakartu a lina. Nabízí prostor, světlo a řadu chytrých detailů, které mažou panelákové nešvary.
Panelákové byty 3+1 většinou ničím nepřekvapí. Především ne ty, kteří v takovém místě vyrostli nebo do něj chodili na návštěvy za babičkou, kamarádem či první láskou. V posledních letech se však objevuje stále více příběhů panelákových bytů, které po zásahu šikovných architektů rozhodně překvapí. A toto je jeden z nich.
Potagovaný výtah, plechová skříňka s elektroměry, vstupní dveře s kukátkem, chodba, umakartové jádro, linoleum, kuchyň, pár pokojů a obývák s balkonem – více popisovat podobu klasického českého panelového bytu není třeba. Jeden takový byt byl i v Praze. Klasické 3+1 se vším všudy, ani umakartové jádro nechybělo. Pak ale přišli architekti z Hurá studia a onu klasickou socialistickou dispozici kompletně přeměnili.
Nejprve zjistili, co je možné bourat a co ne. Některé původní příčky zmizely, jinde vznikly nové. Byla tak eliminována některá dnes již nesmyslná řešení, jako například průchozí koupelna či kuchyň oddělená od obývacího pokoje.
Velkým tématem projektu se stalo denní světlo a jeho vpuštění hlouběji do interiéru. Zatímco v umakartovém jádru bylo vždy nutno při vstupu tápat ve tmě a rozsvěcet, nyní tuto potřebu kompenzuje stěna z luxfer. Díky nim proniká denní světlo i do koupelny bez oken – a ta se navíc po setmění stává příjemným zdrojem tlumeného osvětlení pro celý byt.
Vedle umakartu odešel i další v socialismu oblíbený materiál, a sice lino. Nahradilo ho marmoleum, obdoba vyráběná z přírodních materiálů jako lněný olej, pryskyřice, juta či dřevitá moučka. Nabízí veškeré výhody linolea, zejména snadnou údržbu, pokud má ale člověk citlivou ruku, může působit i elegantně a nadčasově.
Architekti pro tento panelákový byt zvolili světlé marmoleum, které doplnili nábytkem z překližky a vzdušným policovým systémem. Ten vytváří například nenucené oddělení prostoru obývacího pokoje a kuchyně, aniž by je výrazněji separoval. Jednotlivé zóny určené pro různé aktivity jsou vymezeny po celém bytě a dveře jsou umístěny tak, aby propouštěly světlo z oken do dalších částí bytu.
A s dveřmi je spojena ještě jedna zajímavost. Architekti je koncipovali od podlahy až ke stropu. Důvod? Jedná se o způsob, jak odstranit klasický panelákový nešvar – nízké stropy. Díky dveřím sahajícím od podlahy až ke stropu, bez horního překladu, bylo možné výšku stropu alespoň opticky zvednout a učinit byt o kousek prostornějším.
