Povlečení Lejaan má nové kreativní vedení. Dvě mladé designérky z něj chtějí dělat osobní artefakty
Česká značka minimalistického povlečení má nové kreativní ředitelky. Staly se jimi designérky, které vytvořily třeba sametovou vázu.
Svůj oblíbený hrnek, ze kterého kafe nebo čaj chutná tak nějak nejlíp, má většina z nás. Výrobci ložního prádla značky Lejaan chtějí, abychom podobně vřelý vztah měli i k povlečení, ideálně samozřejmě k tomu od nich. Na pomoc si proto povolali nové kreativní ředitelky, kterými se staly Aneta Honzová a Natálie Costantino.
Dvojice produktových designérek, která nemá společný Instagram a donedávna ani e-mail, ale lidi z branže je i tak automaticky berou za nerozlučné duo, na výrobky Lejaanu umělecky dohlíží od začátku července. Na starosti má nejen stávající produktové portfolio a tvorbu strategií, jak s ním nakládat, ale i vymýšlení vlastních produktů. Těch je momentálně ve vývoji asi osm. První kolekce, do které promlouvaly, nedávno zamířila do prodeje.
„Dospěli jsme do fáze, kdy už nám nestačí přinášet produkty jen na jistotu. Srovnáváme se hlavně s evropskými značkami, proto jsme potřebovali zapojit někoho, kdo vidí přes hranice. Aneta s Natálií umí myslet out of the box a jasně pojmenovávají problémy, což se nám hodně líbí,“ říká k novým posilám šéf Lejaanu Petr Novák. Ten sám firmu, kterou před čtyřmi lety založila trojice podnikatelů Marcel Gecov, Jan Bartoš a Jan Kmoch, vede od loňského roku.
„Když nás z Lejaanu oslovili, byl to trochu šok a Anetina první reakce byla, že určitě ne, protože o textilu toho víme málo. Nakonec se ale ukázalo, že to žádný handicap není,“ říká Natálie Costantino, která v neoficiální tvůrčí dvojici platí za tu éteričtější polovinu, zatímco Aneta Honzová je techničtější – podle toho si také dělí práci na svých nápadech. Ty jsou ale vždycky společné a je jedno, zda jde o instalace výstav projektu Krásná práce, produkty a stage design pro značky jako Loro Oro, Oraculum či šperkařskou Du Coeur, nebo vlastní kolekci váz Mood Indigo, vytvořenou za použití metody sametování, kterou dobře znají autotuneři z devadesátých let.