Všichni výrobci běžeckých bot se chvástají tím, jak jsou jejich modely nejlepší, jak dodají sportovcům potřebnou rychlost, jak je ochrání proti drobným zraněním během aktivity a podobně. Většinou si pod tím představíme prázdné marketingové hlášky, ale pokud pak zjistíme, že v nich mají profesionální běžci skutečně napřed, možná změníme názor. To je případ Nike Vaporfly.

Tato tenisková silueta spatřila světlo světa poprvé při příležitosti letní olympiády v brazilském Riu v roce 2016. Tehdy Nike vyrukoval s několika prototypy a mezi prvními si je vyzkoušel i keňský běžec Eliud Kipchoge, který s nimi vyhrál olympijský maraton. Nikdo ale tento úspěch nepřisuzoval botám, které měl na sobě – Kipchoge je totiž zkrátka elitní běžec.

O rok později vyrazil Nike do italské Monzy, kde model Vaporfly během speciální události Breaking-2 Project oficiálně uvedl. Novinka vycházela z jednoduchého pojetí, kterému dominovala tlustá podrážka se speciální pěnovou výztuhou uvnitř, okolo které byla natažena tenká karbonová vrstva. Díky ní (a také odolné patě z pryže) měly boty co nejlépe tlumit nárazy.

Na svršek pak designéři z amerického Oregonu použili pletená vlákna, čímž podpořili hlavní tvrzení, které Nike u svých nových tenisek propagoval – Vaporfly zvýší běžeckou efektivitu až o 4 %, jinak řečeno udělají z běžců ještě rychlejší sportovce, aniž by vynakládali významnější úsilí navíc. A kdo by tuto přidanou hodnotu nechtěl, že?

Vzhledem k tomu, že má Nike už dlouhé roky opravdu silné portfolio sponzorovaných sportovců (od fotbalistů přes basketbalisty až po atlety), byla úplná drobnost tyto boty svým běžcům na dlouhé tratě doručit. Alespoň si firma mohla ověřit, zda skutečně „fungují“.

Zmíněný Kipchoge s nimi loni v říjnu zaběhl vídeňský maraton pod dvě hodiny, běžkyně Brigid Kosgei s Vaporfly na nohou zbořila dámský maratonový rekord a třeba Geoffrey Kamworor s nimi vyhrál newyorský maraton dvakrát za poslední tři roky. Byli obecně tak skvělí, nebo jim pomohla i jejich nová obuv?

Pokud se budeme odvíjet od jedné z několika studií, která pojednává o výkonnosti maratónců a jejich vybavení, Nike Vaporfly skutečně běžce zrychlují. Ve srovnání s oblíbeným modelem Adizero Adios 3 od Adidasu až o 4,2 procenta, což se běžným smrtelníkům může zdát jako zanedbatelný rozdíl, ale u vrcholovým běžců rozhoduje o rekordech a vítězství.

Jsou tak skvělé, že je budeme nosit všichni

Netrvalo dlouho a jako povolený, ačkoliv podle mnohých nekorektní doping začali tento model při velkých závodech nosit i sportovci, kteří jsou sponzorování jinými sportovními značkami, respektive konkurencí Nike. A to je pro společnosti, které své svěřence oblékají zpravidla zcela zdarma od hlavy až k patě, aby následně zjistily, že nosí konkurenční model, relativně velká rána.

Jedním z příkladů je běžec Stephen Scullion, sponzorován značkou Under Armour. Ten během loňského maratonu v irském Dublinu vyběhl s Vaporfly, ale aby si neznepřátelil svého klíčového sponzora, raději je celé oblepil černou páskou a jednotlivá místa zamazal černým fixem. To by ovšem nesměl existovat instagramový účet @photosofthegram, který vše odhalil.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Protosofthegram (@protosofthegram), Říj 27, 2019 v 7:18 PDT

Tento účet spravují lidé, kteří se podle svých slov v teniskách velmi vyznají, a proto veřejně publikovali fotku Sculliona s tím, že je dalším případem, který nosí Vaporfly a snaží se je maskovat, aby proti sobě nepoštval sjednané sponzory. Tehdy s nimi skončil jako druhý v pořadí s časem 2 hodiny a 12 minut.

Zdaleka ale není jediným příkladem. Třeba takový Joaquín Arbe se začerněnými Vaporfly vyběhl na rozpálený asfalt maratonu v argentinském Buenos Aires, byť byl v té době sponzorován od New Balance. Podobně to měl i Tommy Rivers Puzey, který boty od Nike taktéž černě oblepil a vyrazil s nimi na maraton v kalifornském Sacramentu.

Ten byl ovšem – na rozdíl od jiných sportovců – otevřenější a sám později zdůrazňoval, že nebýt Vaporfly, pravděpodobně by se nikdy nekvalifikoval ani do olympijských běhů a obecně by nedosahoval takových výsledků. „Běžci sponzorování Nike řídí závodní auto, ti ostatní náklaďák,“ vtipně zmiňoval Scullion.

Nike zkrátka vede na všech frontách

Možná vám může připadnout, že z celého příběhu se vytváří až příliš zbytečná kovbojka, ale vše minimálně poukazuje na to, že Nike stále nemá konkurenci – alespoň co se vybavení pro elitní sportovce týče. Je to právě on, který nastavuje laťku všem ostatním výrobcům, jež sice přichází s vlastními nápady, ale pořád jim podvědomě na rameno klepe Nike, jenž udává trendy.

Pro sportovní firmy jde navíc o špatnou vizitku a velmi rychle se může stát, že své sportovce za porušování těchto „pravidel“ vyškrtne se seznamu sponzorovaných koní. O to víc, pokud se tyto kauzy řeší veřejně na sociálních sítích, kde na ně narazí naprosto kdokoliv.

Nadšený z toho nemusí být ani Nike, protože se může stát, že úspěch za vyhraný závod sklidí běžec cizí stáje, byť měl na sobě tenisky, nad kterými si lámou hlavy ty nejkreativnější mozky sportovního průmyslu. Na druhou stranu jde pro firmu o skvělou formu reklamy.

I to je ostatně důvod, proč se v posledních letech snaží i modely Vaporfly navrhovat ve svítivých, zpravidla fosforových a růžových barvách, aby bylo pro ostatní sportovce obtížnější je skrývat pod černou pásku, potažmo je zamazávat fixem. Tyto barvy navíc pro Nike samozřejmě přináší i punc snazší zapamatovatelnosti na závodech.

Konkurence se ale snaží. Čím dal častěji uvádí takové siluety, které kombinují pěnovou podrážku s karbonovými vlákny (stejně jako Vaporfly). New Balance to zkouší přes Fuel Cell 5280, Under Armour sází na Hovr Machine a ambiciózní americký hráč Hoka pracuje na modelu Carbon X. Zda to bude na rychlé Nike Vaporfly stačit, to se teprve uvidí.