Měšťanský dům s číslem popisným 12 vyrostl na náměstí SNP v Banské Bystrici už v 15. století. V té době byl nenápadný a jednopodlažní, v průběhu let se začal zvětšovat, z původního přízemí se kvůli zvýšení uličního terénu stal sklep a v období, kdy ve světě architektury dominovala secese, přibylo i centrální schodiště s typickým střešním světlíkem. Ve 20. století domu ale i některé stavební nánosy uškodily. Jeho současný majitel, šéfkuchař Peter Kulhány, se rozhodl se jich ve spolupráci s ateliérem Paulíny Hovorka Architekti zbavit a vytvořit zde zázemí hned pro dvě restaurace.

Dům v průběhu staletí prošel rukama různých majitelů. Prvním byl Juraj Mitzko, řezník, těžař, obchodník s mědí, člen městské rady, ale zároveň také usvědčený padělatel stříbra. V první polovině 19. století dům koupil dobrodruh Josef Wagner, který se zúčastnil bojů Ferdinanda Maxmiliána Habsburského o mexický trůn. Dalšími vlastníky byli stavební podnikatel Alois Peierberger nebo stavitelé Porgesovi.

Od roku 2017 je dům v rukou Petera Kulhányho, který už přes deset let podniká v gastronomickém segmentu. V pozdně gotickém objektu chtěl vytvořit dvě restaurace. Jednou je Kút 12, kde se zaměřuje především na italskou kuchyni, druhou je Kulhány restaurant, ve které spojuje tradiční slovenskou kulinařinu s přístupy ze zahraničí. Kulhány chtěl ale v domě vytvořit kompletní gastronomickou nabídku, takže sem hosté mohou zavítat také do kavárny či baru.

Foto: Braňo Hovorka

V domě se nyní nachází dvojice restaurací

Co se architektonického pojetí týče, majitel se společně s ateliérem Paulíny Hovorka Architekti rozhodl obnovit původní historický genius loci domu. V plánu nebylo nic přistavovat, cílem naopak bylo zbavit se nevzhledných nánosů z 20. století, celé prostory zjednodušit, místnosti vrátit do jejich původní velikosti a odhalit krásné klenby a štukové výzdoby, které bylo potřeba restaurátorsky odkrýt.

„Pro interiér je klíčová velká průchozí hala, původně brána a přechod do dvora v přízemí, a centrální schodiště odtud přístupné. Další schodiště, organicky spojené s barem, tvoří součást provozního interiéru. Vzniklo v polovině 20. století a propojuje velké místnosti přízemí a prvního patra,“ popisují architekti.

Do podniku se vchází halou v přízemí, která spojuje terasu na náměstí s barem, restaurací a kuchyní. Směřuje na hlavní secesní schodiště a k velkému sálu s dřevem obloženým barem, který je dobře viditelný z náměstí. Bar vytváří vizuálně velmi výrazný prvek, jelikož se za ním vine schodiště vedoucí do restaurační síně v prvním patře, která je spojena s otevřenou kuchyní.

„Vizualita návrhu interiérů je postavena na dialogu historie a interiérových prvků tvořících nezbytné moderní vybavení. Zrestaurované barokní omítky a štuková výzdoba jsou doplněny o lité terazzo podlahy, ručně dělané cementové a cihlové dlažby a dřevěné palubky. Nábytkové prvky jsou navrženy v moderním, pohodlném řešení,“ dodávají architekti k pojetí interiéru.

Foto: Braňo Hovorka

Kolem baru se vine dřevěné schodiště

Neobvyklým prvkem v prostorách domu je odhalené cihlově kamenné zdivo, které se nachází v konferenčních místnostech ve druhém patře. Spolu s odhalenou dřevěnou konstrukcí nosného půdního záklopu poukazují na to, jak se podstata stavby v průběhu staletí proměňovala a jak důmyslně k jejímu budování naši předci přistupovali.

Architekti měli za úkol obnovit 853 metrů čtverečních prostor. A ukázali to nejlepší, co se v domě podařilo zachovat: impozantní klenby, štuky, původní zdivo, trámové stropy i cihlové schodiště vedoucí do sklepa nebo masivní dřevěné dveře. I díky tomu získal projekt letošní ocenění Fénix – Kulturní památka roku za částečnou obnovu ucelené části národní kulturní památky a v roce 2022 také zvítězil v kategorii Veřejný interiér soutěže Interiér roku.