Tereza Olivová je vícenásobnou mistryní Česka v surfingu, zakladatelkou první surfové cestovní kanceláře v Česku a zároveň stojí i za eventovou agenturou. Spolu s bratrem Otmarem už 18 let organizují kempy pro začínající i pokročilé surfaře ve více než deseti destinacích po celém světě. Její cesta k surfování ale rozhodně nebyla přímá. „V té době jsem byla úplný exot,“ vzpomíná na začátky na prkně.

Surfování si vysnila už jako malá holka z Moravy, když poprvé (tehdy díky prarodičům, kteří emigrovali do Švýcarska) viděla surfaře na Havaji, u oceánu. Až během studií sociální komunikace v Itálii se konečně dostala alespoň k moři, právě s ambicí se na prkně naučit – nevěděla ale tehdy, že na moři se nesurfuje, a že za vlnami musí právě k oceánu.

„Ještě jsme nebyli v Evropské unii, byla jsem holka z východu s pracovním povolením v Itálii. A holky z východu tam tehdy byly buď modelky, uklízečky nebo chůvy. Rozhodně ne surfařky,“ vzpomíná teď s úsměvem pětačtyřicetiletá podnikatelka.

Na vlny se tehdy dlouho dostávala složitě – náhodné lidi ve skejtových obchodech prosila, aby ji s sebou vzali na aspoň nějaká místa surfovat, a občas se jí to i podařilo. V Itálii zůstala nakonec pět let, pracovala tam jako redaktorka ve Vatikánském rozhlase a vyzkoušela si třeba i rozhovory s vysoce postavenými politiky.

Po návratu do Česka chvíli pokračovala v médiích, ale jak sama říká, šlo o velké vystřízlivění. „V Českém rozhlase mi dali na starost regionální politiku a zoologické zahrady. Potom jsem šla na Primu, tam jsem měla řešit autonehody, což bylo ještě horší,“ vysvětluje.

Foto: Archiv TO

Tereza Olivová s bratrem Otmarem

Spolu s bratrem a kamarády, se kterými se znala ze snowboardových výletů, se proto rozhodli vrátit k oceánu. V roce 2007 založili cestovku Surf-Trip, přestože tehdy ještě ani pořádně neuměli surfovat. „Byla to pro nás možnost, jak se k oceánu dostat,“ přiznává Olivová. Aby se ale v mezičase uživili, rozjeli paralelně i eventovou agenturu, která jim umožnila volnou pracovní dobu a možnost vyjíždět čas od času za vlnami.

První cesty podnikali Olivovi do Francie a s pomocí místních instruktorů se snažili zlepšovat, široká veřejnost ale ještě na surfování neslyšela. Zlom přišel až ve chvíli, kdy Olivovou podpořily značky jako Budvar a Jägermeister, kde měla tehdy vazby. Do surfingu šla naplno a nakonec se v něm několikrát stala i mistryní Česka a Slovenska – závody se tehdy konaly za obě země dohromady. I to tehdy cestovce značně pomohlo s medializací – Češi na surfu byli před patnácti lety zajímavým úkazem jak pro veřejnoprávní, tak lifestylová média.

Dnes Surf-Trip ročně pořádá přes šedesát pobytů, třeba na španělském Lanzarote nebo indonéské Jávě. V jejich repertoáru jsou surfové kempy, jógové retreaty i speciální programy pro nezadané. „Každý rok se vyprodají jako první. Není to seznamka, ale formát pro lidi, kteří nemají s kým cestovat,“ říká Olivová.

Klientela se podle ní za poslední roky zásadně proměnila: zatímco dříve jezdili hlavně mladí, kteří „vytáhli brko a šli na vlny“, dnes prý převažují lidé mezi třicítkou a padesátkou, často z lékařských profesí nebo z IT. Ti pak přijíždějí i s dětmi, chtějí aktivní dovolenou a zlepšit se v náročném sportu. Zájem o surfování se ale podle podnikatelky v posledních letech mírně snižuje. „Lidé si dnes víc uvědomují, že je to těžké. Už to není lifestyle, ale sport. A není to sport pro každého,“ vysvětluje.

Foto: Archiv TO

V největší oblibě je dnes Srí Lanka, kde Surf-Trip provozuje vlastní ubytovací kapacity jen pár desítek metrů od pláže. „Postavili jsme tam dvě ekologicky soběstačné vily. Zaměstnáváme místní, i když to nebylo jednoduché. Ze začátku nás tam úplně nesnášeli,“ popisuje surfařka.

Vztahy s místní komunitou si prý museli složitě budovat – a vysvětlit, že jí potenciální klienty neberou, jelikož by do destinace nebýt cestovky vůbec nepřišli. Dnes ale patří Srí Lanka k vlajkovým projektům Surf-Tripu, kde mezi zaměstnanci právě místní lidé převažují.

Vedle klasických pobytů pro dospělé rozvíjí dnes cestovka i školní programy. „Ozvala se nám jedna škola s tím, že by chtěla udělat surfový kurz místo klasického lyžáku. Byla to soukromka a hned se to chytlo,“ říká Olivová. Kurzy dnes absolvují děti ze základních i středních škol, ročně se u oceánu vystřídají i čtyři.

„Maximálně bereme dvacet dětí, pro nás surfing není masovým sportem,“ dodává. Cena týdenního kurzu s plnou penzí se pohybuje okolo patnácti tisíc korun, k tomu je potřeba připočítat letenku a další náklady podle podmínek konkrétní školy.

Byznysový model firmy dnes ale nestojí na růstu. „Cestovka má obrat do 30 milionů, eventová firma do 80 milionů. Rozhodli jsme se, že růst nemusíme. Pro mě je důležité, aby každý klient znal aspoň jednoho člena stálého týmu osobně,“ říká Olivová. I proto se kapacity v jednotlivých destinacích nenavyšují.

Se svým bratrem má dnes rozdělené role – zatímco on vlastní cestovní kancelář, ona eventovou firmu Yezede. Zaměstnance si půjčují, náklady sdílejí, ale jinak firmy fungují odděleně. „Eventová firma bude vždycky vydělávat víc, ale chceme, aby to bylo výhodné pro obě strany.“