Praha získala datového Oscara. Má detailnější mapy než Google a použít je může každý

Pražský institut plánování a rozvoje dostal v San Diegu prestižní cenu za práci s geoinformačními systémy. K dispozici jsou úplně všem.

ipr-cena

Foto: Esri

Ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč přebírá cenu

Představte si, že máte v telefonu nebo počítači data, která popisují celé město. Přesně tak, jak je ve skutečnosti. Kromě toho, že vidíte to, co normálně, tedy jaké jsou v ulici domy, jestli jsou tam stromy nebo jestli tam jezdí tramvaj, najdete jednoduše i to, co běžně nevidíte. V konkrétní ulici je tak vidět, kudy vedou technické sítě, co je v podzemí nebo jak široká je ulice. To všechno na jednom místě. Přesně tato data má pražský Institut plánování a rozvoje (IPR). Teď za práci s nimi dostal cenu. Přezdívá se jí datový Oscar.

Ona přezdívka má samozřejmě připodobnit, jak je cena, kterou široká veřejnost příliš nezná, důležitá. A ona opravdu důležitá je. Je to prezidentská cena od mezinárodní společnosti Esri za práci s geoinformačními systémy. IPR takový systém využívá pro potřeby plánování budoucnosti Prahy.

„Pracujeme s nimi ve všem, co děláme. Naše data pak slouží pro rozhodování projektantů i města nebo státu. Dělají se z nich všechny plány. Zatímco první vlna digitalizace znamenala v podstatě jen přenesení obrázku do digitální podoby, teď se vše posouvá dál. A my se toho snažíme využít,“ líčí ředitel institutu Ondřej Boháč, který si cenu přebral v San Diegu. Na místě ho přitom sledovalo asi osmnáct tisíc lidí, dalších dvanáct tisíc online. Hostem byl letos i poradce amerického prezidenta Joea Bidena.

Aby si i normální smrtelník dokázal představit, jak IPR s daty nakládá, připodobňuje Boháč to, s čím pracují, mapám od Googlu či Seznamu. „Nejsou to nic jiného než prostorová data a různé vrstvy, které jsou toho součástí. Vidíte ulici, ale když na ni kliknete, vidíte, jaká je tam prodejna, jak vypadá zvenku i zevnitř, jakou má otevírací dobu. Na to jsme všichni zvyklí. To, co používáme my, je vlastně něco podobného, ale v obrovském detailu,“ vysvětluje Boháč.

ipr-cena-2

Ředitel IPR Ondřej Boháč při přebírání ceny v San Diegu

Pro pokročilejší uživatele může jít o jiné připodobnění. Stát se chystá u větších veřejných zakázek používat od příštího roku takzvaný BIM – informační systém budovy. To jsou v podstatě všechny informace o stavbě i o hotové budově. Na jednom místě je tak projektová dokumentace, návody, informace o vedení. To všechno vidíte v počítači a můžete tak předejít spoustě neduhů. GIS, jak se zkrácené říká geoinformačnímu systému, je něco dost podobného. Jen nepředstavuje informace o domě, ale o celém městě.

„Všechna tato data jsou si velmi příbuzná a souvisí spolu. Jsou to v podstatě takoví bratranci. Když se propojí, je to užitečné pro všechny. GIS toho umí ale podstatně víc než BIM,“ uvádí Boháč.

Cena od Esri je relevantní nejen pro městské plánovače, ale pro celá města i celé státy. A samozřejmě také různé podřízené instituce, jako jsou například armády nebo firmy. Vybírá se ze dvou set zemí a 350 tisíc organizací po celém světě. Ocenění není za jeden konkrétní projekt, ale za dlouhodobou práci s daty.

„My to bereme jako takový pražský standard. Máme data, máme geoportál. Překvapilo mě ale, jak moc se na naši práci lidé na předávání chodili dívat a říkali, že by něco takového taky chtěli. Zástupci nejrůznějších měst se nás chodili ptát, co se s tím dá a nedá dělat a jak začít,“ líčí Boháč s tím, že to, čeho na IPR dosáhli, je práce desítek lidí za posledních osm let. „Dostali jsme to na top světovou úroveň,“ dodává ředitel.

Institut svoje data nedrží pod pokličkou ve svém sídle v Emauzích. Data, která má, dává k dispozici. Nejen městu, ale i firmám a veřejnosti. Kdokoli, kdo je potřebuje pro svoji práci nebo prostě jen pro zálibu, je může použít a analyzovat. Podobně funguje i portál územně analytických podkladů. Pod komplikovaným názvem se skrývá spousta zajímavých informací o městě, které člověk získá na pár kliknutí. Za ně získal IPR v San Diegu ještě jednu menší cenu.

Důležité přitom podle Boháče je, že díky různým datům získávají plánovači komplexní informace. Je tak možné vyhnout se mylné dedukci. Jako příklad uvádí nedávný snímek teplotní mapy Prahy, který ukazoval horké Holešovice nebo Staré Město.

Teplota povrchů 18. června 2022 v praze podle ISS

Foto: ESA

Teplota povrchů 18. června 2022 v Praze podle Mezinárodní vesmírné stanice (ISS)

„Ta fotka je samozřejmě správně, zároveň je ale zavádějící. Ukazuje totiž, jakou odrazivost mají střechy v místě, neříká ale nic o tom, jaké je mikroklima v ulicích,“ říká Boháč s tím, že v Holešovicích je i v parnech většinou docela příjemné klima, protože je tam dobré stínění, jsou tam stromy a dobře tam proudí vzduch.

Taková data pak podle ředitele IPR mohou vést do slepé uličky, což znamená, že ten, kdo o něčem rozhoduje, rozhoduje špatně. Neví totiž všechno.

Vzhledem k tomu, že institut má naopak dat hodně, mohl by, čistě teoreticky, na základě nich sestavit třeba i územní plán. Ten totiž také stojí na datech, která se ale stále překreslují do jednoho obrázku. GIS podle Boháče navíc umožňuje v různých místech plánovat s různou podrobností.

Stát je ale podle Boháče s chápáním a používáním technologií pozadu. Dalo by se to říct asi takhle – stát nepoužívá ani Google mapy, ani mapy od Seznamu.

„Třeba ve stabilizovaných chráněných oblastech města je nutné monitorovat střechy, fasády, použité materiály a mnoho dalších aspektů. To všechno geoinformační systém umožňuje. Když plánujeme novou čtvrť, „naplníme“ daty GIS, což nám umožní skvěle hlídat, jestli je všechno tak, jak má být,“ vysvětluje Boháč.

Data úzce souvisí i s problematikou stavebního zákona, respektive s požadavky státu. Ten totiž dnes města nutí, aby ulice a domy nejprve sama nakreslila. Teprve pak přijde ono komplikované dohadování se všemi zainteresovanými – mnohdy státními – subjekty. A na základě toho se pak celý obrázek znovu složitě překresluje. To všechno prodlužuje stavění v Česku. A tomu všemu se díky datům dá také vyhnout.

Stát je ale podle Boháče s chápáním a používáním technologií pozadu. Dalo by se to říct asi takhle – stát nepoužívá ani Google mapy, ani mapy od Seznamu. Chodí s papírovou turistickou mapou koupenou před lety v knihkupectví, tu si rozkládá a dlouze se rozhoduje, kudy jít dál. Natožpak aby věděl, zda budou mít někde otevřeno, až tam dojde.

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.