Zapomeňte na všechny ty Mass Effecty, Starfieldy, Cyberpunky, Stellarisy, XCOMy a Star Citizeny. Mezi sci-fi videohrami se nad ostatní svými myšlenkami tyčí Sid Meier’s Alpha Centauri. Sice právě slaví pětadvacet let od vydání, ale svou hratelností pobaví i dnes. A především svou chytrostí, nápadem a až filozofickým pojetím je možná ještě relevantnější než v době svého vzniku. Planeta Chiron v systému Alfa Centauri totiž odhaluje lidskou povahu tak, jak to ve svých knihách umí třeba Arthur C. Clarke či Isaac Asimov.

Sid Meier, Sid Meier… že vám to jméno něco říká? No ano, to je přece ten vývojář, který dal světu Civilization. Jednu z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších strategických her všech dob, která už čítá šest hlavních dílů. Svůj zvolený národ v nich vedete skrz dějiny, z malého kmene budujete světovou velmoc, zakládáte města, velíte armádám, udržujete diplomatické styky a určujete směr vývoje vaší kultury i výzkumu nových technologií. Od kola a psaní přes střelný prach až po kosmický program.

Civilization je jednoduše herní ikona, jejíž věhlas sahá až ke hvězdám. A právě ke hvězdám jste se začátkem února roku 1999 vydali v Sid Meier’s Alpha Centauri. Ve hře, která je tak trochu polozapomenutým klenotem ve stínu gigantického úspěchu svého historického vzoru. Ale to neznamená, že by nedokázala okouzlit neskutečnou nádherou, a dokonce v mnohém zazářit ještě víc než známější předchůdce.

Alpha Centauri a Civilization toho ale mají především mnoho společného. Samozřejmě obě hry spojuje jméno a práce Sida Meiera, ačkoliv hlavní roli u sci-fi strategie měl jeho parťák Brian Reynolds, se kterým spoluzaložili studio Firaxis. Dále to, že oba tituly jsou zástupci takzvaných 4X strategií – z anglických slov explore, expand, exploit a exterminate, tedy volně přeloženo průzkum, rozšiřování vaší říše, využívání zdrojů a konečně vyhlazení vašich soupeřů.

Styčným bodem je ale i taková zdánlivá drobnost jako to, že jedním ze způsobů vítězství v sérii Civilization je sestavení obrovské vesmírné lodi, jež pod vlajkou Organizace spojených národů na své palubě nese kolonisty ke skutečnému a Zemi nejbližšímu hvězdnému systému. Tam začíná příběh Sid Meier’s Alpha Centauri, jedné z nejpřemýšlivějších videoher vůbec.

Jenže hvězdolet postihne tragédie. Kapitána někdo zavraždí, spojení se Zemí je přerušeno a o přízeň posádky i kontrolu nad planetou začne soupeřit sedm vlivných osobností. Meze etiky překračující šéf vědecké výpravy Prochor Zacharov. Hyperkapitalistický byznysmen Nwabudike Morgan. Náboženská fundamentalistka Miriam Godwinsonová. Kolektivistický kancléř Šeng-ťi Jang. Vojačka Corazon Santiagová. Idealistický komisař OSN Pravin Lal. Ekologicky zaměřená botanička a bioložka Deirdre Skye.

Jistě, sedmero představitelů jednotlivých herních frakcí může působit jako obsazení politického sitcomu. Jsou tak trochu karikaturou poplatnou tomu, aby hra nabídla rozlišné herní styly. Jenže ideologie každé strany a jejího zástupce jsou skutečné a ve hře mají nemalý vliv. A postupně odhalované charakterové rysy jednotlivých osobností jdou mnohem hlouběji než první dojem. I z otravné a nenáviděné pánbíčkářky se vyklube někdo hodný naslouchání, když varuje před nebezpečím technologií a totality.

I to je jeden z důvodů, proč Alpha Centauri zdaleka není jen „Civilization ve vesmíru“. Samozřejmě, i v historické sérii vybíráte třeba mezi militaristickým Římem a staviteli z Egypta. Ale povahy jednotlivých představitelů – mimochodem s mnoha nadabovanými replikami – v SMAC pomáhají budovat ve videohrách málokdy překonaný zážitek koketující až s filozofií.

V Sid Meier’s Alpha Centauri jako by ožila díla Arthura C. Clarka, Isaaca Asimova, Franka Herberta, Raye Bradburyho a dalších velikánů vědeckofantastického žánru. Včetně těch mnohem méně idealistických, než je vyjmenovaná čtveřice inspirací. Hra totiž není výletem do zářivé budoucnosti lidstva a rozepsáním nové, lepší kapitoly jejího vývoje. Kdepak, od prvních sekund vás ponoří do morálních dilemat a položí vám spoustu otázek, na které není ani ve hře, ani ve skutečném světě snadné odpovědět.

Jak si poradíte s občanskými nepokoji? Různé technologie vám v řeči herních mechanismů poskytnou jednoduchou odpověď, stačí použít ten či onen nástroj a postihů se zbavíte. Ale je odstranění vandalů prostřednictvím automatizovaných zbraňových systémů či vymývání mozků protestujících dělníků to správné řešení? A když je řeč o technologiích, kde je hranice mezi nutným a ospravedlnitelným lidským poznáním a nespoutaným, nezodpovědným a životy ohrožujícím pokrokem?

Také se můžete pustit do terraformace planety a její prostředí měnit podle předobrazu Země. Té stejné Země, kterou jste zdevastovali a zanechali jejímu osudu. V takovém případě ale brzy zjistíte, že jste se stali invazivním druhem. A že ekosystém planety je mnohem složitější, než by se z všudypřítomných houbových hájů a podivných červů mohlo zdát. Když se ale pokusíte žít ve stále větším souladu s novým domovem lidstva, zjistíte, že možná začínáte ztrácet právě svou lidskost…

Tohle všechno navíc Sid Meier’s Alpha Centauri před hráče nepředkládá prostřednictvím dlouhatánských videí nebo obrovského objemu textu. Naopak. Jedinečnou, pohlcující a strhující – nikoliv však pokrytecky poučující – atmosféru buduje z menších stavebních kamenů, z nichž se ve vaší hlavě vztyčí k nebesům sahající pyramida poznání.

Mohou to být dvě zdánlivě nevinné věty skutečného filozofa, třeba Nietzscheho, doprovázející objev nové technologie. Může to být pársekundové, ale o to znepokojivější video ukazující vylepšení vaší základny. Anebo krátká zpráva o tom, že do nervové soustavy vašich kolonistů byly zavedeny kontrolní jehly a další povstání už nehrozí. Do hráčské paměti se tyto okamžiky vryly víc než lecjaké epické scény mnohem dražších her. Pár citací najdete i tady ve článku mezi odstavci.

Alpha Centauri nicméně je výjimečná nejen svými myšlenkami a nevídanou hloubkou, se kterou prozkoumává otázky, jež pálily nejslavnější mozky science fiction. Ale i tím, jak své nápady propisuje přímo do hry. Dnes je snadné se na tahovou strategii z před čtvrt století dívat přes prsty jako na něco dávno překonaného. Jenže do jisté míry je pravdou opak. Ani modernější tituly v něčem SMAC nepřekonávají.

Hra od vývojářského studia Firaxis vychází ze druhého dílu Civilization (a když vyšla její trojka, byla dokonce považována ze méně povedenou než Alpha Centauri) a sdílí s ním základní principy. Tedy budování a vylepšování kolonií, jejichž obyvatelé získávají suroviny z okolí a produkují průzkumné, pracovní či bojové jednotky, jež se pohybují po mapě světa. Ale sci-fi zasazení i originalita vývojářů toho nabízí mnohem víc.

Povrch planety není jen nazeleno nebo nažluto namalovanou plochou s obrázky hor a kopců. Je trojrozměrný, nadmořská výška a pohoří ovlivňují srážky. Příliš velký vliv průmyslu na mimozemské prostředí může vést k urychlení změny klimatu a zvýšení mořské hladiny.  Nebo dokonce k nepřátelské reakci místní fauny a flóry. V oceánech mimochodem můžete také stavět. Nové technologie vám neodemykají nové jednotky, ale jejich jednotlivé komponenty, z nichž následně skládáte vlastní kreace podle aktuálních potřeb či možností.

Tam, kde Civilization napodobuje či přímo kopíruje skutečný historický vývoj lidstva – i když hra třeba skončí tím, že svět ovládnou džíny a muzika mongolského impéria… –, se Sid Meier’s Alpha Centauri vydává do budoucnosti jak námětem, tak hratelností. Cesta za vojenskou, ekologickou, ekonomickou či jinou dominancí vede přes témata etiky, humanismu a transhumanismu či změny klimatu.

Tohle o něco komplikovanější pojetí nicméně znamenalo i o nižší – ale stále velice dobré – prodeje ve srovnání s druhou Civilization. Za narativní i mechanické inovace si Alpha Centauri vysloužila prakticky bez výjimky extrémně vysoká hodnocení, na agregátoru recenzí Metacritic si drží fantastické skóre 92 ze sta. Dostala také rozsáhlé rozšíření Alien Crossfire, knižního i komiksového zpracování.

Tak trochu kosmickou záhadou zůstává, proč se Alpha Centauri nedočkala přímého pokračování. Až v roce 2014 vyšel duchovní nástupce Civilization: Beyond Earth. Jakž takž zábavný, ale zoufale zjednodušený. A za pětadvacet let od vydání lze samozřejmě vliv SMAC spatřit v nespočtu klonů a napodobitelů Civilization, kteří alternativní minulost či současnost mění za budoucnost.

Pro Firaxis byla Alpha Centauri každopádně krásnou zastávkou na trase jménem Civilization. Brian Reynolds a Sid Meier spolu s Jeffem Briggsem firmu založili po odchodu ze známé videoherní společnosti MicroProse. Tu kromě prvních dvou titulů série Civilization znáte třeba díky kultovním hrám jako Master of Orion, který nedávno oslavil dokonce třicítku, nebo X-COM. Třetí (a čtvrtá, pátá i šestá…) Civilization už ale vznikala právě pod značkou Firaxis.

Ve všech mimochodem můžete vyhrát tak, že vyzkoumáte, vybudujete a vyšlete kosmickou loď ke hvězdám. S výjimkou šestého dílu dokonce přímo k Alfě Centauri. Jestli chcete sami zažít, co tam na kosmické kolonisty čeká, nemusíte vyrazit na čtyři světelné roky dlouhou cestu. Stačí zamířit na GOG, kde si Sid Meier’s Alpha Centauri za pár korun pořídíte. Je stále vesmírně zábavná – a donutí vás přemýšlet. Stejně jako před pětadvaceti lety. Možná ještě víc.