Videoher podle nejslavnější stolní hry na hrdiny Dungeons & Dragons bylo a je spousta. Zkušenější virtuální dobrodruzi si vzpomenou třeba na trilogii krokovacích dungeonů Eye of the Beholder. Přes tituly jako Planescape: Torment nebo Neverwinter Nights se adaptace D&D dostaly do současnosti, kdy hernímu světu vládne Baldur’s Gate 3. Nositel jména, které právě 21. prosince slaví pětadvacet let od premiéry prvního dílu.

Jednička Baldur’s Gate od studia BioWare patří k nejmilovanějším videohrám na hrdiny neboli RPG z anglického role-playing games. V izometrickém pohledu (seshora a zešikma) v ní ovládáte družinu více i méně heroických postav, se kterými procházíte fantasy krajinou a v soubojích v reálném čase s možností pauzy a naplánování rozkazů (což ve své době nebylo vůbec obvyklé) porážíte příšery a padouchy. A samozřejmě se prokousáváte poutavým příběhem o politických konspiracích, hrozbě války a smrtelných potomcích nesmrtelných bohů.

To vše si navíc užíváte v kulisách dobře známých z pravidel D&D nebo z románů a povídek, které podle jejich příběhového pozadí vznikly. Dobrodružství se odehrává ve světě Forgotten Realms. Takže kdo se vyznal, dobře věděl, co ho asi čeká v titulním městě Baldurova brána. Anebo že může potkat Drizzta Do’Urdena, protagonistu fantasy knížek, které si našly popularitu i mezi českými čtenáři. Ale zpátky ke hře.

Baldur’s Gate znamenala pro fantasy RPG renesanci, pokud ne rovnou revoluci. Hry na hrdiny podobného ražení byly především ve Spojených státech utlumeným odvětvím. „Všichni byli přesvědčeni, že RPG jsou mrtvý žánr. Tedy kromě her z Japonska, v těch naopak všichni viděli budoucnost,“ vzpomínal před pár lety jeden ze zakladatelů BioWare Trent Oster pro magazín The Ringer. Jenže pak přišla Baldur’s Gate. „A úplně proměnila očekávání, co by hra na hrdiny mohla být. Myslím, že zcela změnila vnímání toho, co je to RPG od západního herního studia,“ dodal.

Jsou to sebevědomá slova, ale oprávněná. Rok před vydáním hry od BioWare sice zažehlo pekelný plamen hráčského zájmu Diablo, ale to bylo přece jen akčnějším titulem. Zato v Baldur’s Gate jste se jako hlavní hrdinové napínavého fantasy eposu vydali do uvěřitelně vypadajících měst, vesnic, do rozmanité divočiny a ano, samozřejmě i do jeskyní a podzemí plných pastí a nepřátel. Bylo to rozsáhlé, rozmanité a až neuvěřitelné.

Později narozeným čtenářům to nejspíš už moc neřekne, ale o tom, jak velkolepá Baldur’s Gate byla, svědčí jednoduchý fakt. Hra vyšla na pěti cédéčkách. Pěti! To bylo tehdy hrozně moc. „Věděli jsme, že to bude velké. Chtěli jsme hráčům nabídnout otevřený svět, ve kterém se mohou vydat prakticky kamkoliv,“ vyprávěl v dřívější retrospektivě pro magazín Eurogamer hlavní designér hry James Ohlen. Což už dnes není tak revoluční. Ale tady jsme v roce 1998.

Zpětně se ani nechce věřit, že Baldur’s Gate byla teprve druhá hra od BioWare. Maličké kanadské studio podepsalo smlouvu s vydavatelskou společností Interplay a po své prvotině, simulátoru obrněných robotů Shattered Steel, začalo vyvíjet nový titul. Tedy spíš jen koncept multiplayerové hry, která nesla pracovní název Battleground: Infinity.

Mimochodem, když už zaznělo jméno Interplay, se zakladatelem slavné herní firmy (která rok před Baldur’s Gate dala milovníkům žánru podobně skvělý postapokalyptický Fallout) Brianem Fargem jsme na CzechCrunchi nedávno vydali rozhovor.

Nápad na Battleground: Infinity se každopádně výrazně proměnil. Interplay získalo licenci na D&D a se vznikajícím titulem ji spojilo. Což se vývojářům z BioWare zamlouvalo, sami byli aktivními hráči stolní hry. „Chtěli jsme zachovat co největší věrnost papírovým pravidlům a zážitku z hraní her na hrdiny naživo,“ popisoval pro magazín MCV spoluzakladatel BioWare Oster.

„Ale z lidí, co měli zkušenosti z Shattered Steel, jsme na Baldur’s Gate dělali asi jenom dva nebo tři. Byli jsme nezkušená parta, ale říkali jsme si, že udělat hru přece nemůže být tak těžké. A za chvíli jsme se už vztekali, že to těžké fakt je,“ přidal úsměvnou anekdotu. Navzdory nezkušenosti se ale zápal pro věc ukázal jako důležitější.

Výsledkem práce Jamese Ohlena, designéra Trenta Ostera, producenta Raye Muzyky nebo scenáristy Lukase Kristjansona byla Baldur’s Gate v podobě, jak ji známe a jak na ni s láskou vzpomínáme. Přesto slůvko Infinity z názvu původního projektu s hrou a jejími následovníky zůstalo úzce spojené. Vývojáři jím pojmenovali engine hry, tedy technologický základ, na kterém běží. A kromě ní i druhý díl, oceňovaný Planescape: Torment nebo oba díly Icewind Dale.

 „Superschopnost našeho enginu vycházela z toho, že ho tvořil tým lidí se zkušenostmi s databázemi a daty. V tomhle byla i Baldur’s Gate jiná než ostatní hry. Při vývoji pracujete se zvukovými soubory, skripty, herními předměty a dalšími prvky, přičemž některé hry mají takových assetů třeba tři tisíce. Baldur’s Gate jich měla přes sto tisíc,“ popisoval Oster. Programátorské pozadí Baldur’s Gate ale není to, co z ní činí videoherní klenot.

Osudové rozhodnutí v tomto ohledu bylo proměnit původně online hru od BioWare v singleplayerové a příběhové dobrodružství využívající pravidla Dungeons & Dragons. Dalo totiž vzniknout nejen vydařené RPG hratelnosti, která dostatečně věrně simulovala zážitek z hraní her na hrdiny s přáteli u stolu – v českém prostředí třeba u lokální variace na D&D v podobě Dračího doupěte. Znamenalo ale též stvoření nezapomenutelných postav a dodnes citovaných hlášek.

Vzpomínáte třeba na Minsca? Trochu pomalejšího, ale dobrosrdečného a neohroženého bojovníka s miniaturním kosmickým křečkem? Podobně jako většina dobrodruhů, kterými jste mohli doplnit svou družinu, byl odrazem skutečné postavy. Ne živého člověka, ale hráčem ovládaného hrdiny z D&D, který se objevil v herních sezeních designéra Jamese Ohlena.

„Všichni moji kamarádi mají ve hře postavu. Třeba kolega z týmu Cameron Tofer, který D&D nikdy nebral vážně a prohlásil, že postavu pojmenuje po nějakém ruském městě,“ popsal vývojář vznik běloruského Minsku. Pardon, zrod Minsca. K oblíbenému hromotlukovi, který se stal jedním z maskotů Baldur’s Gate i světa Forgotten Realms, přidejte dva tucty občas méně, ale spíš více zapamatovatelných pomocníků.

Přiznejte se, koho jste měli v partě? Druidku Jaheiru a koktajícího Khalida, proradného kouzelníka Edwina, lučištníka Kivana? A kdo někdy první Baldur’s Gate hrál, asi z hlavy už nikdy nedostane uvítání: „Heya, it’s me, Imoen!“ Případně bojové zvolání: „Go for the eyes, Boo, go for the eyes!“ Anebo hlubokým hlasem vypravěče pronášenou hlášku, která zazněla, když jste chtěli odněkud odejít pouze s jednou postavou, a ne celou skupinou: „You must gather your party before venturing forth!“

Byť pětadvacet let stará hra nebyla kdovíjak propracovaným simulátorem mezilidských vztahů (ale popravdě řečeno, to není ani současný Starfield), každá z postav měla svou povahu, preference a třeba se s někým nesnesla a jiného měla ráda. Běda tomu, kdo by chtěl rozdělit manželský pár nebo kdo by se chtěl do příběhu ponořit s družinou míchající kruté nájemné vrahy s bojovníky za spravedlnost.

Baldur’s Gate prostě byla nevídaný fantasy zážitek. Jistě, soubojový systém z Dungeons & Dragons jste si mohli užít i v dřívějších hrách. Některé z nich dokázaly vyprávět poutavý příběh. Pocit z objevování tajemství starobylých chrámů i průzkumu nebezpečné divočiny taktéž nebyl ve videohrách novinkou. Zajímavě napsané postavy byste v předchozích RPG také občas potkali. Takto otevřený a rozmanitý svět už sice moc ne, ale i starší tituly nabídly rozsáhlé herní prostředí. Ale tohle všechno dohromady a ještě něco navíc?

Také si připočtěte skvělý soundtrack nebo chrastění kostek, když jste po vzoru pravidel stolní hry virtuálně nahazovali dovednosti své postavy. Kdo nestrávil alespoň vyšší desítky minut snahou o digitální hod co nejvíce šestek, přišel o jeden z nejpodivnějších i nejkrásnějších zážitků v herní historii. Přitom v BioWare neočekávali, že by Baldur’s Gate měla být kdovíjakým bestsellerem. O rok a milion prodaných kopií později se ale vývojáři i vydavatelé z Interplaye radovali z nepřesných předpovědí.

Základní hra tak rychle dostala rozšíření Tales of the Sword Coast, následovala mnohými ještě milovanější dvojka s podtitulem Shadows of Amn a její skvělý doplněk Throne of Bhaal. V roce 2012 vyšla nejprve chladně přijatá, ale postupně i hardcore fanoušky čím dál akceptovanější Enhanced Edition, která hru vyleštila a uživatelskou přívětivostí přiblížila dnešním hráčům a jejich standardům. A letos se extrémně úspěšně představila Baldur’s Gate 3. Sice už od jiného studia Larian, ale stejně skvělá.

Dopad Baldur’s Gate otřásl herním světem i mimo tuto značku. O tom, že přispěla ke vzniku kultovního klenotu Planescape: Torment, už byla řeč, o akčněji laděné sérii Icewind Dale taktéž. Ale vzpomeňte si, jakou vlnu nadšení vyvolalo v roce 2015 vydání Pillars of Eternity. Dílo studia Obsidian přilákalo na Kickstarteru přes 70 tisíc lidí, kteří poslali čtyři miliony dolarů s vidinou toho, že vznikne duchovní pokračovatel Baldur’s Gate.

Pillars of Eternity sice už nevyužívaly licenci ani pravidla Dungeons & Dragons, ale stavěly na úplně stejných základech her s Infinity enginem. Epický fantasy příběh. Hromada rozmanitých hrdinů, z nichž jste složili svou družinu. Izometrický pohled na svět. Realtimové boje s možností akci kdykoliv zastavit. Pocit dobrodružství jako při hraní „dračáku“ s přáteli. Všechno tam bylo. Všechno, co učinilo Baldur’s Gate tak skvělou. Už před pětadvaceti lety.

Chcete si ty krásné časy připomenout? Nebo geniální hru poprvé zažít? Na GOGu je Baldur’s Gate k mání za pár zlaťáků. S aktuální slevou konkrétně za sto korun. A hlavně nezapomeňte: „You must gather your party before venturing forth!“