Před 40 lety vtrhl do kin Barbar Conan s Arnoldem. Žádný jiný film se jeho ocelové síle nevyrovná

Proč Barbar Conan jako jeden z mála filmů odhalil tajemství oceli? Ani po čtyřiceti letech nikdo nedokázal z tak mála vykřesat tak moc.

Michal MančařMichal Mančař

conan2

Foto: Universal Studios / repro HD Film Tributes/YouTube

Barbar Conan katapultoval kariéru Arnolda Schwarzeneggera do závratných výšin

0Zobrazit komentáře

Co je v životě nejlepší? „Rozdrtit nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářek jejich žen.“ Jednoduchá, přímočará odpověď, kterou s ocelově tvrdou tváří pronese Arnold Schwarzenegger v titulní roli filmu Barbar Conan, dokonale vystihuje i snímek samotný. Ten v sobotu oslavil čtyřicet let, ale navzdory věku stále drtí prakticky veškerou žánrovou konkurenci, žene před sebou zástupy nehodných nástupců a filmové sály dodneška plní nářky diváků, kteří ani o čtyři dekády později na plátnech neviděli takovou sílu.

Když se řekne Barbar Conan, většině lidí se okamžitě v mysli zatnou Schwarzeneggerovy bicepsy vyplňující povážlivou část filmového plátna. Jenže jen málokterý snímek je tak nespravedlivě onálepkován a pokřiveně zjednodušován. Osvalený Arnold je sice hlavním vizuálním tahákem snímku, jenže čtyřicátiny oslavující fantasy akce není nějaké prachobyčejné osmdesátkové béčko.

Naznačují to už první okamžiky uvedené aforismem filozofa Friedricha Nietzscheho. Pořekadlo o tom, že co člověka nezabije, jej posílí, ihned udá živelný tón celému Conanovi a jeho příběhu. Ta slova sice nesou notnou dávku patosu a klišé, ale postava Conana je doslova prožívá a naplňuje nietzscheovské ideály o nezměrné vůli a síle člověka (bez pozdějšího pokřivení kdovíjakými ideologiemi).

Tento oheň v postavě mocného barbara vykřesal už ve třicátých letech minulého století jeho autor Robert E. Howard. Mezi předlohou z povídek a filmovým zpracováním je řada rozdílů – knižní Conan je méně Arnold a více třeba lstivý lupič –, ale elán, vůle k životu a nezdolná síla jedince jsou společným srdcem, které bije v Conanově hrudi bez ohledu na médium. Howard pak kolem barbara vytvořil celou mytologii zasazenou do prehistorie, kdy našemu světu předcházela bájná a fantastická hyperborejská doba.

Snad v Conanovi autor spatřoval idealizovanou verzi sebe samotného. Howard byl nadšenec do boxu a kulturistiky, jenže od ideálu vitalitou překypujícího, divokého a nespoutaného hrdiny ho zřejmě dělily psychické problémy i těsný vztah s matkou. Právě její vážná nemoc ho ve třiceti letech dohnala k sebevraždě. Jeho nejen conanovské dílo se však stalo nehynoucím a stále žije díky knižním pokračovatelům, ale i komiksům či videohrám.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Tou zdaleka nejslavnější adaptací Howardovy tvorby však dodnes zůstává snímek Barbar Conan z roku 1982. A i muž, který barbara půl století po jeho zrodu dostal na plátna, měl podobně nenaplněný – byť ani z tisíciny tak tragický – osud jako Conanův literární otec. Americký režisér a scenárista John Milius od mládí trpěl astmatem, nikdy si tak nesplnil sen přidat se k námořní pěchotě, natož pak bojovat ve válce ve Vietnamu. Ztráta mariňáků však byla ziskem pro filmový průmysl.

Milius se totiž nestal veřejnosti příliš známým, ale v branži platil za uznávaného tvůrce. Před Barbarem Conanem pracoval třeba na scénáři Drsného Harryho s Clintem Eastwoodem. A byť se vietnamského konfliktu nezúčastnil, z jeho psacího stroje vzešel jeden z nejvýznamnějších otisků této války v kultuře, film Apokalypsa režírovaný Francisem Fordem Coppolou. Syrovost a násilí jdoucí ruku v ruce s tématy lidské psychologie a vůle tak byly Miliusovi velice blízké, což zúročil nejen v Conanovi, ale třeba i při práci na seriálu Řím pro HBO.

O renomé, jaké Milius mezi hollywoodskými kolegy měl, svědčí i výpomoc, kterou poskytl Stevenu Spielbergovi. Svou kreativní trošku totiž přidal i k Čelistem a Zachraňte vojína Ryana. U válečného eposu to měl být on, kdo přišel s nápadem vyprávění zarámovat extrémně silnými scénami přeživšího Ryana ze současnosti. A aby slavných spojení nebylo málo, na univerzitě studoval s otcem Star Wars Georgem Lucasem i s Basilem Poledourisem – autorem fantastického soundtracku Barbara Conana.

Barbar Conan je totiž nejen příběhem vítězství nepokořeného jedince nad osudem a oslavou nespoutané vitality dokonale reprezentované Arnoldem Schwarzeneggerem, ale také – či snad dokonce především – audiovizuálním požitkem. Vždyť tomu nahrává i samotný scénář, na němž před Miliusem pracoval i oscarový filmař Oliver Stone. Na co jiné filmy potřebují tři hodiny, to Barbar Conan načrtne mečem v zakrváceném písku během pár okamžiků.

Když už někdo promluví, často jen proto, aby – zcela neironicky a v kontextu snímku naprosto vhodně – porovnal sílu božstev. Nebo k bohu Cromovi hovořil o tom, že všichni časem zapomenou na záležitosti dobra a zla, ale v paměti každému zůstane to, že dva bojovníci se hrdinně postavili přesile nepřátel. Anebo aby se v pár slovech ponořil do tajemství oceli.

Samozřejmě, barbarsky syrový a málomluvný scénář v kombinaci s hereckým projevem Arnolda Schwarzeneggera v některých záběrech vyvolá nejspíš nechtěný úsměv na tváři. Ale i to patří ke kultovnímu kouzlu Barbara Conana. Protože když zazní nezapomenutelné tóny snad libovolné Poledourisovy skladby a kamera sleduje válečníka putujícího pustou planinou, rakouský přízvuk a steroidové herectví už mozek diváka vůbec neregistruje.

Nahradí je totiž vize moderního heroického eposu, v němž nájezdníci povraždí Conanovu rodinu. Načež ho ještě jako dítě uvrhnou do otroctví. Ze kterého se pak Conan už coby obávaný válečník vymaní a později ve strhujícím střetu hlubokými doušky pije z poháru krvavé pomsty. Tu pak završí porážkou vůdce temných nájezdníků Thulsy Soudce. Kdo Barbara Conana viděl, každou z předchozích vět si spojí s konkrétním hudebním motivem z pera Basila Poledourise.

jan-zizka-ben-foster-jakl-1

Přečtěte si takéJan Žižka má první trailer. Nejdražší český film ukazuje počátky vojevůdceJan Žižka má první trailer. Nejdražší český film vůbec ukazuje počátky husitského vojevůdce

Snad jen filmové zpracování Pána prstenů překonává v mezích žánru Conana v mistrném spojení scény a soundtracku. Vždyť kdo z fanoušků by si nevybavil každičký audiovizuální vjem třeba z jízdy Rohirů na pomoc Minas Tirith? Až se chce ptát, kolik takto v paměti vypálených propojení obou smyslů zanechaly třeba početné (a jinak povětšinou povedené) tituly z marvelovského filmového univerza.

A když do Poledourisova soundtracku nakráčí před kameru vůdce hadí sekty a cíl Conanovy pomsty Thulsa Soudce, připomene tím i další z mnoha klíčů k úspěchu filmu. Nebyly to jen schwarzeneggerovské svaly, které kultovní status snímku vybojovaly. I v rozpětí pouhých několika málo vět a záběrů vtiskuje filmu až mrazivou osudovost zmíněný Thulsa ztvárněný Jamesem Earlem Jonesem, jenž o pár let před Conanem propůjčil svůj hlas Darthu Vaderovi ze Star Wars. Podobnou vážnost přinesl i velezkušený herec Max von Sydow coby utrápený král Osric, který by všechny démanty světa vyměnil za návrat své dcery.

Vynikající vedlejší role nicméně jen podporují příběh samotného Conana, respektive Arnolda Schwarzeneggera. Ten sice – diplomaticky řečeno – v očích kritiků nepředvádí oscarový výkon, jenže jeho muskulatura, místy až naivní projev a současně nesporné charisma ho prakticky předurčily k tomu, aby jeho jméno bylo na čtyřicet let k tomu Conanově pevně přikováno.

Schwarzeneggerovu kariéru film katapultoval do výšin. Před Conanem byl nanejvýš zapomenutelným Herkulem z New Yorku. Ale po něm? To už z něj byl Terminátor, Policajt ze školky nebo Dutch z Predátora. A také guvernér Kalifornie a světoznámá celebrita, která se silně vyjadřuje i ke konfliktu na Ukrajině. Jenže zatímco hvězda rakouského rodáka stoupala, filmová cesta, kterou jako Barbar Conan prosekal, naopak zarůstala plevelem.

Barbar Conan samozřejmě nebyl prvním velkofilmem s nádechem fantasy. Vždyť jen Star Wars vyšly o pět let dříve. V roce 1980 vznikl Flash Gordon, mimochodem stejně jako Conan dítko legendárního producenta Dina De Laurentiise. O rok později přišel třeba Souboj titánů nebo Excalibur. Ale až Conan vyrval stavidla a vypustil do filmového světa záplavu fantasy snímků a napodobitelů. Jenže bohužel povětšinou o dost méně povedených. Mezi nimi bylo i pokračování Ničitel Conan, které ale trochu pozapomnělo na barbarský původ a vydalo se cestou přístupnější podbízivosti.

Ani o mnoho let později se fantasy filmy nedočkaly tak ocelově pevné síly. Žánru jako takovému samozřejmě už dvacet let vládne epická a prozatím nedostižná trilogie Pán prstenů, ale za čtyři dekády se nenašel vyzyvatel, který by k meči a magii přistoupil s takovou vervou a syrovostí jako původní Conan. V roce 2011 přišel dokonce jeho remake s Jasonem Momoou, jenže byť nebyl nezábavný a v lecčems byl bližší Howardovým povídkám, barbarsky mocnou kombinaci svalů, filmařiny a soundtracku prvního snímku nepřekonal.

A tak Barbar Conan zůstává i po velice dlouhé době jedním z mála, kdo odhalil ono mytické tajemství oceli, jež se dovede nesmrtelně zaseknout do diváckých vzpomínek. Nepotřeboval pozlátko dokonalých triků, ohánět se oscarovými herci nebo motat mozky komplexním scénářem. Stačilo mu na to pár slov, o trochu víc nezapomenutelných tónů a mocné paže.

Každý pátek vám ukážeme nové filmy, seriály a tipy, co sledovat nejen o víkendu.

Newsletter Watch | Poslední vydání

Královna motorsportu opět panuje. Zlatý věk F1 nakopl Netflix a geniální marketing nového majitele

Formule 1 a touha po vítězství – i tak by se dal nazvat příběh o chátrajících závodech, ze kterých se marketingovým kouzlem stal fenomén.

drive-to-survive-netflix2

Foto: Netflix

Netflixovská série F1: Touha po vítězství přidala závodům formule na popularitě

0Zobrazit komentáře

Nový majitel, větší show, zaměření na americký trh a mladší publikum, to všechno jsou důvody, proč jsou závody formule 1 opět v kurzu. Ze snobské záležitosti se stává adrenalin porcovaný pro masy, u kterých hřmící monoposty budí víc pozornosti než střely pod víko v NHL, dunky v NBA a touchdowny v NFL.

Ještě před pár lety připomínaly úspěchy královské disciplíny světa motorsportu spíše průjezd velmi ostrou monackou šikanou než triumfální sprint cílovou rovinkou. Divácká popularita rychle klesala a z kohoutků teklo stále méně peněz. Jenže F1 se podařilo opět dupnout na plyn a roztočit ozubená kolečka v podobě adrenalinu, emocí a velkých peněz do maximálních otáček. A diváci šílí.

Příběh o tom, jak F1 vstoupila do svého zlatého věku, začíná v roce 2016, kdy celý tento benzínem nasáklý cirkus koupila americká mediální společnost Liberty Media. Závody přebírala v době, kdy na svou slávu mohl šampionát jen vzpomínat. Zatímco v roce 2008 hltalo řádění pilotů na okruzích globálně na 600 milionů diváků, v roce 2016 to bylo již jen 400 milionů.

Propad divácké přízně o třetinu během osmi let byl jasným ukazatelem, že je něco špatně. A většina prstů ukazovala na Bernieho Ecclestona, kontroverzního ředitele šampionátu, který sice podobu formule 1 de facto zkonstruoval, ovšem i ty nejmodernější vynálezy potřebují inovace. A ty Ecclestone odmítal.

michael_schumacher_bernie_ecclestone_september_1991-min

Foto: Wikimedia

Rok 1991, mladý Michael Schumacher a již prošedivělý Bernie Ecclestone

Ecclestone vždy věřil že exkluzivita je na F1 to nejlepší, což se promítalo do povahy sponzorů i faktu, že paddocky a boxové uličky byly plné mystiky, kterou nesměl narušovat nikdo zvenčí. Diváci sice dostávali sportovní výkony vybroušené k dokonalosti, ale chyběl příběh.

A právě nemožnost nahlédnout pod pokličku celého dění začala být problémem, stejně jako absolutní rezignace na mladého diváka a podfinancování, kvůli kterému odešla ze hry taková jména jako BMW, Ford či Toyota.

Konec starých časů

Liberty Media získalo formuli 1 od tehdejšího majitele CVC Capital Partners za astronomickou částku 4,4 miliardy dolarů. Jak se ovšem časem ukázalo, byl to ve výsledku velmi dobrý kup. Společnost věděla, kde má F1 své nedostatky, a znala její potenciál skutečně globálního sportu, který může konkurovat fotbalovým šampionátům či olympijským hrám. Fanouškovská základna byla i tehdy stále masivní, dvakrát až třikrát větší než národní liga amerického fotbalu NFL, přesto byly tržby přibližně osmkrát menší.

Noví majitelé proto přistoupili k náležitým krokům, které měly vést k vyšší divácké atraktivitě a s ní spojeným ziskům. Strategie byla podobná jako v případě značky Red Bull, tedy vytvořit okolo svého hlavního produktu obrovskou show s přesahem do digitálního světa.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Z víkendových velkých cen se staly festivaly s atmosférou podobnou Super Bowlu, tedy finále šampionátu NFL. Již nešlo jen o závodění, ale i o to, užít si sportovní svátek doprovázený hudebními čísly a dalším programem. Dalším důležitým krokem bylo povolení jednotlivým týmům a jezdcům využívat na sociálních sítích a dalších platformách oficiální materiály F1.

Jeden z nejznámějších pilotů současnosti Lewis Hamilton dokonce zavzpomínal, že kdykoliv na svém Instagramu zveřejnil materiály formule 1, volal mu sám Ecclestone, aby je stáhl. Striktní zákaz se nyní změnil téměř v povinnost, která měla za následek atraktivnější obsah i vyšší dosah příspěvků stájí a pilotů.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Lewis Hamilton (@lewishamilton)

Tím vůbec nejzásadnějším krokem se pro popularitu F1 ovšem stalo sbližování s americkým fanouškem. Ve Spojených státech se sice velké ceny jezdily hned od prvního ročníku v roce 1950, ovšem šampionát měl spíše punc evropské snobárny plné jachet, drahých hodinek a francouzského šampaňského.

I proto diváci v USA preferovali ryze americké závodní speciály prohánějící se po oválech v rámci šampionátu Nascar, ke kterým více patří pivo a hamburgery než lanýže a šampaňské. Liberty Media se však rozhodlo jít na diváka od lesa, respektive přes ESPN, největší sportovní kanál v zemi, na který si jen tak zdarma odložilo práva na vysílání velkých cen.

Nejlepší reklama na Netflixu

Všechny tyto kroky začaly popularitu formule do jisté míry ovlivňovat, ovšem to největší nakopnutí přišlo v rámci spolupráce F1 a Netflixu. V roce 2019 vyšla první epizoda dokumentární série Formula 1: Drive to Survive, v českém překladu F1: Touha po vítězství, která ve Spojených státech, ale i dalších koutech světa odšpuntovala doslova F1 mánii.

Dokument nabídl jedinečný pohled na sezónu kolotoče formule 1, a to z pohledu řidičů, manažerů i majitelů jednotlivých stájí. Úspěch byl obrovský a vůbec nevadilo, že jedinou velkou stájí, která se první řady zúčastnila, byl Red Bull a samotné závodění netvořilo ani dvacet procent obsahu.

Pořadu se podařilo prolomit onu bariéru mezi divákem a těmi, kdo fenomén F1 tvoří, tedy lidmi v celé sérii a především jezdci. Reflexní štít na přilbě závodníků byl zdvižen a divák mohl pohlédnout do očí skutečných osob, které vykonávají jedno z nejnáročnějších povolání na světě.

Lewis Hamilton prý za jeden závod ztratí až čtyři kilogramy tělesné hmotnosti. Důvod? Obrovská fyzická zátěž při akceleracích a prudkém brždění, nutnost přeřadit ve správnou milisekundu až padesátkrát za jedno kolo, tedy několiktisíckrát za závod, být bezchybný na volantu – a ještě se následně usmívat do záře reflektorů. To je denní chléb pilotů.

Každá setina sekundy se počítá a každá může rozhodovat o nehynoucí slávě a milionech dolarů či zapomnění v záplavě dalších jmen, jejichž sen nevyšel. A právě poutavé vyprávění o rivalitě mezi jednotlivými stájemi i samotnými jezdci bylo to, co fanoušci potřebovali. Netflix navíc platí licenční poplatky, takže se F1 dost možná podařilo uzavřít jednu z nejlepších marketingových dohod na světě.

F1 jako fenomén

Mezi roky 2019 a 2020 se z formule 1 stal vůbec nejrychleji rostoucí sportovní subjekt v digitálním světě. Vzhůru letěla popularita na sociálních sítích, YouTube, Twitchi i dalších kanálech a mladší fanoušci se začali hrnout. Zatímco v roce 2017 byl průměrný věk příznivce závodů 36 let, v roce 2021 to již bylo 32 let, což je velmi nízké číslo i v porovnání s průměrným fanouškem NFL, NHL či NBA, u kterých tento věk nejde pod 40 let.

Co je ovšem vůbec nejdůležitější, masivně se zvýšil nárůst návštěvnosti jednotlivých závodů i sledovanost televizních přenosů. Unikátní globální sledovanost v minulém roce činila 445 milionů lidí, přičemž kumulativně sledovalo formuli až 1,6 miliardy diváků, tedy nárůst přibližně o 11 procent od roku 2016. Růst potvrzuje i účast na Velké ceně USA v texaském Austinu. Tu v roce 2018 navštívilo okolo 264 tisíc diváků, v roce 2021 to bylo již více než 400 tisíc diváků, přičemž pro 70 procent z nich se jednalo o vůbec první závod F1 v životě.

formule2

Foto: Red Bull

Snímek z Velké ceny Miami s plnými tribunami

Rostoucí popularita dovedla vedení F1 k rozhodnutí, že by se do Států měl šampionát podívat více než jednou za rok. Přesně před týdnem se proto odjela Velká cena Miami, která k americkým obrazovkám přilákala přes dva miliony diváků a stala se druhou nejsledovanější Velkou cenou F1 v historii Spojených států. V příštím roce se má navíc přidat Velká cena Las Vegas, díky které se USA stanou zemí s největším počtem závodů během jedné sezóny.

Vavřínový věnec

Tím vůbec nejpozoruhodnějším na celém příběhu je ale finanční stránka věci. Od roku 2016 vzrostla cena akcií F1 o 250 procent a současná hodnota celého podniku je odhadována na přibližně 18 miliard dolarů, tedy zhruba 430 miliard korun.

Rok 2020 byl sice z důvodu pandemie těžký i pro formuli, ovšem v loňském roce – a to i díky napínavé bitvě mezi stájemi Red Bull a Mercedes až do poslední zatáčky – se z pohledu čísel velmi dařilo. Zatímco v roce 2017 se tržby pohybovaly okolo 1,8 miliardy dolarů, v loňském roce se vyšplhaly na 2,1 miliardy dolarů (téměř 50 miliard korun), přičemž zisk představoval zhruba 92 milionů dolarů (více než dvě miliardy korun). To je výsledek čarování Liberty Media, jež má v plánu v příštích letech dupnout na plynový pedál ještě víc.

f13

Foto: Foto: Depositphotos

Lewis Hamilton patří mezi největší hvězdy F1

Přestože potenciál ve Spojených státech stále zůstává nevytěžený, nové fanoušky má Stefano Domenicali, současný šéf F1 a dříve šéf týmu Scuderia Ferrari či automobilky Lamborghini, v plánu začít lovit i v dalších dosud přehlížených oblastech. Jedná se o Afriku a Asii, kde by na závody mohl nalákat vůbec první Číňan mezi závodníky, Čou Kuan-jü závodící v barvách týmu Alfa Romeo. Novinek však přijde daleko víc.

Formule 1 také začíná přitahovat nové sponzory. Například Google, který uzavřel partnerství se stájí McLaren, i známá jména automobilového světa, která chtějí na úspěchu participovat. V roce 2026 totiž vejdou v platnost nová pravidla, která jasně nastiňují budoucí směřování formule a otevírají dveře pro nové hráče.

Nové regule se ponesou ve jménu udržitelnosti, jelikož se F1 zavázala do roku 2030 stát uhlíkově neutrální podívanou. A tomu se musí podřídit každičký detail od logistiky přes techniku vozů a směsi v jejich pneumatikách až po brčka a kelímky v rukou diváků na tribunách.

netflix-drive-to-survive-driver-pic-min

Foto: Netflix

Snímek lákající na další sezónu dokumentu Drive to Survive

Monoposty by měly být od roku 2026 poháněny zcela novou hybridní pohonnou jednotkou, která bude pracovat s udržitelným palivem. Tím se smažou konstrukční rozdíly, každá stáj začne nanovo a budou se moci připojit nová jména. Svou přítomnost v F1 od roku 2026 proto oznámily například automobilky Porsche či Audi.

Pro formuli se bude jednat o rozepsání zcela nové kapitoly, která by mohla upoutat pozornost i těch diváků, pro které je stále nezajímavou snobskou podívanou. Navíc byly potvrzeny další série Drive to Survive, takže pouto mezi divákem a závodníky bude i nadále prohlubováno.

A těžko říct, jaká mánie vypukne v momentě, kdy se na startovní rošt opět postaví jezdec hájící americké barvy. Naposledy se tak totiž stalo v roce 2015 díky Alexanderovi Rossimu. Čeká nás tedy ještě velká jízda.

Každý pátek vám ukážeme nové filmy, seriály a tipy, co sledovat nejen o víkendu.

Newsletter Watch | Poslední vydání